15. 9. 2025 / David Marenčák
Nedávná publikace PAQ research výzkumu na téma chudoby v Česku opět rozhicovala již tak dlouhodobě rozpálené propagandisty narativu (vyprávění/pohádkaření) ve znění: máme se skvěle, nejlépe v historii. Ve zkratce šlo o daty vyjádřené, avšak dříve dlouhodobě známé zjištění, že v případě ukazatele Eurostatu nejde o míru chudoby, ale míru příjmové nerovnosti. Tedy že jde v podstatě o jmenný podvod.
V pokusech nadále ignorovat nejrůznější domácí problémy jsme dospěli už tak daleko, že samozvaně vzdělanější a chytřejší lidé s vážnou tváří tvrdí, že VŠICHNI se tu máme skvěle a kdo si myslí něco jiného, byl zmanipulován ruskou hybridní dezinfo válkou a je tzv. dezolát.
Jde vlastně o typický příklad konfirmačního zkreslení a kognitivní disonance. Co se nám do světoobrazu nehodí, to odmítáme, co se nám líbí, nekriticky přijímáme. A zejména pokud má informace potenciál ohrožovat některý z pilířů našeho světonázoru (například systém je dobrý, má jen drobné mouchy), tím silnější odmítavé emoce vyvolává.
Zvláště v době předvolební se všichni propagandisté mohou přetrhnout máváním ctností v podobě nejrůznějších štítů pro oligarchii, které se tváří, že mají bojovat s dezinformacemi.
Ale přes všechna bojovná kraso-slůvka jde jen o strážení hlavních vyprávění, dávání na odiv vlastní úžasnosti, úspěšnosti, a především okaté pohrdání ostatními s jinými názory, životními zkušenostmi, možnostmi, a tedy i volbami.
Banální konstatování, že mnohým lidem se tu objektivně nežije dobře a mají proto všechny důvody být nedůvěřiví k médiím, která dělají režimu fíkový list za každou cenu, která jim lžou do očí, jak se mají skvěle a ještě je uráží, je tu dlouhodobě v informačním prostoru cosi nemyslitelného. Důkazů v podobě drastického poklesu kupní síly, obrovské inflace, předraženého a nedostupného bydlení, cen energií a potravin a myriády dalších trablů můžete přinést kolik chcete, ale s neoliberálními flašinetáři a tupany to nehne. Velmi pěkně to shrnula politoložka Kateřina Smejkalová pro Český rozhlas Plus:
Celkově je tuzemská debata o stavu zdejšího blahobytu podivně polarizovaná. Řada lidí, paradoxně hlavně z toho tábora, který si zakládá na informovanosti a objektivních datech, zároveň často vehementně odmítá cokoli, co se nehodí do jejich vlastního vnímání.
Sociální problémy ale nezmizí tím, že je budeme popírat, případně dotčeným lidem vysvětlovat, že se vlastně přece mají dobře, jak se teď zhusta také v předvolební kampani děje.
Zmizí až s uznáním jejich existence a adekvátními řešeními. Díky nové, přesnější statistice pro to jsou zase trochu lepší výchozí podmínky.
Jak známo z příkladů zemí, které jsou nám předhazovány jako ta pravá, skutečná chudoba (Somálsko), žádné utrpení a bída elitářům nebrání ve žvatlání těch samých frází o zásluhovosti, starání se o sebe a příslušným doprovodným zločinům těch u moci. Je tedy otázkou, jestli to musí dojít tak daleko, jako nyní v případě rozsáhlých nepokojů v Nepálu či ve Francii. Vzhledem k historickému zvyku lokajství a držení papul a kroku je spíš pravděpodobné, že změna trendu buď přijde zvenčí, nebo nepřijde vůbec.
Diskuse