Myanmar: Arakanská armáda možná dosáhla vrcholu svých možností

19. 12. 2025

V posledních měsících ozbrojený odpor proti juntě utrpěl neúspěchy na několika frontách. Navzdory masovému odmítnutí falšovaných průzkumů, které měly upevnit pokračující vojenskou vládu, hrozí nadcházející měsíce ještě více naklonit rovnováhu sil na bojišti proti opozičním silám.

V hledáčku rozvíjející se krize s vážnými důsledky pro válku v roce 2026 a dále stojí Rakhinská nacionalistická Arakanská armáda (AA), nejsilnější aktér odporu a poslední mezi Bratrstvem spojeneckých tří etnických armád, které se na konci roku 2023 a v polovině roku 2024 dostaly do popředí jako předvoj národního povstání proti režimu převratu.

V roce 2025 koordinovaný tlak tvrdých diplomatických intervencí a logistických embarg Číny, která podporuje kinetické kampaně obnovené armády, tzv. Tatmadaw, donutil dvě povstalecké armády k příměří a ponižujícím kapitulacím severních měst, která obsadily loni.

Na konci roku, kdy čínsko-kokangská armáda Národní demokratické aliance (MNDAA) a etnická Národní osvobozenecká armáda Palaung Ta'ang (TNLA) jsou fakticky mimo boj na klíčových severovýchodních frontách, se nyní stejný tlak nevyhnutelně obrací proti AA na západním pobřeží Myanmaru.

Od série dramatických vítězství mezi listopadem 2023 a prosincem 2024, kdy AA převzala kontrolu nad všemi kromě tří z městských částí státu Rakhine, politické křídlo skupiny, United League of Arakan (ULA), zřídilo rozšiřující se administrativní struktury pod svou Arakanskou revoluční vládu lidu (APRG).

Mezitím armáda – dobře organizovaná síla zhruba odhadovaná na přibližně 40 000 vojáků vedená charismatickým velitelem Twan Mrat Naingem a podpořená systémem odvodů – dnes stojí jako největší nestátní ozbrojený aktér Myanmaru.

Na základě výcvikových programů a logistické podpory dávají AA vazby na řadu etnických bamarských odbojových organizací mimo jejich domovskou základnu také rakhinským revolucionářům skutečný dosah do centrálních oblastí Myanmaru a potenciálně klíčovou politickou roli na etnicky rozdělené šachovnici země.

Klíč Kyaukphyu

Navzdory těmto silám se přesně rok po dobytí Západního regionálního vojenského velení Tatmadawu v Ann nyní kolos ocitá v krizi založené na pomalém geopolitickém obklíčení — vojenském, ekonomickém i diplomatickém — ze kterého se v roce 2025 nepodařilo prolomit.

Stejně jako u jejích severních spojenců byla nejbezprostřednějším projevem dilematu AA její bezmoc tváří v tvář opakovaným útokům myanmarského letectva (MAF) proti civilnímu obyvatelstvu Rakhine.

Asociace národů jihovýchodní Asie (ASEAN) a OSN odsoudily dosud nejzávažnější válečný zločin MAF, který se odehrál pozdě večer 11. prosince, kdy byl proveden přesně cílený letecký útok na hlavní nemocnici v Mrauk U, starobylém hlavním městě království Rakhine.

V přímém rozporu s mezinárodním humanitárním právem a Ženevskými úmluvami z roku 1949 útok na zjevně civilní zdravotnické zařízení zabil 33 a zranil přes 70 pacientů, příbuzných a personálu.

Širším katalyzátorem hrozící situace, které AA čelí, však bylo zjevné selhání několikaměsíčního pokusu obsadit klíčový přístav Kyaukphyu v Rakhine na severním cípu ostrova Ramree. Toto tažení, zahájené v červenci 2025, byl otevřeně v rozporu s čínskou preferencí, aby město zůstalo pod kontrolou junty.

Kyaukphyu, jedna ze tří městských částí, která Tatmadaw stále drží — spolu se státním hlavním městem Sittwe a ostrovem Manaung u pobřeží — má zásadní mezinárodní význam: za prvé jako pobřežní konec plynovodů a ropovodů vedoucích od Bengálského zálivu a pohánějících ekonomiku velké části jihozápadní Číny; a za druhé jako místo multimiliardového čínského hlubokomořského přístavu a projektu speciální ekonomické zóny (SEZ) na nedalekém ostrově Maday.

Dobytí Kyaukphyu by nabídlo AA možnost radikálního resetu strategické rovnováhy daleko za hranicemi samotného Rakhine. Zatímco by armádě odepírala životně důležitý zdroj příjmů, mohla zvýšit profil AA jako mezinárodního aktéra, kterého by Čína neměla jinou možnost než uznat a obchodovat s ním.

Kromě toho, že by toto přeskupení výrazně zkomplikovalo nejisté spojenectví mezi Pekingem a vratkým vojenským režimem v Naypyidaw, také by přetvořilo vztahy na západním křídle AA s stále nepřátelštějším Bangladéšem a Indií, která by nechtěla otevřeně jednat s AA ze strachu z ohrožení vztahů s Naypyidawem.

Přestože trvalo asi šest měsíců brutálně nákladných bojů, které přivedly povstalecké síly na dostřel dělostřelectva města Kyaukphyu a přilehlého letiště a ohrozily námořní základnu Dhanyawady, se zdá, že samotná palebná síla Tatmadawu nakonec zvítězila.

Za neustálého vyčerpávání pozemních jednotek Tatmadawem posilovaným z moře a podpořeným prudkým přívalem náletů a námořní palebnou podporou se nacionalistické síly Rakhine v červenci a srpnu pomalu stáhly na pozice asi 10–15 kilometrů od frontových linií.

Uprostřed údajně intenzivních pokračujících střetů není možnost náhlého obratu situace v následujících týdnech nepředstavitelná, ale realisticky je nepravděpodobná. Ve skutečnosti budou velitelé povstalecké armády stále více muset zvažovat hrozbu, že Tatmadaw využije posílenou posádku Kyaukphyu jako předmostí, odkud znovu obsadí celý ostrov Ramree a poté pronikne do centrálního Rakhine ovládané povstaleckou obranou.

Vnitrozemská fronta

Současně postupy AA přes pohoří Arakan Yoma do centra Myanmaru, které začaly v lednu, přinesly pouze smíšené úspěchy a nepromítly se do strategického zlomu.

Útoky do údolí řek Ayeyarwady a Pathein podporované místními Čínskými a bamarskými lidovými obrannými silami (PDFs) se zaměřily převážně na tři osy postupu: od Ann směrem k Ayeyarwady a město Minbu v regionu Magwe; z Taungupu dále na jih směrem k Ayeyarwady v Padaungu a Pyay v oblasti Bago; a od Gwa v nejjižnějším Rakhine směrem k městům Yegyi, Lemyethna a Thabaung na řece Pathein.

Sporadické boje podél všech tří os pokračují. Výmluvné však je, že po měsících napětí v médiích se sílám vedeným AA dosud nepodařilo obsadit žádný z řady vojenskoprůmyslových závodů provozovaných Ředitelstvím obranného průmyslu (DDI), známého spíše pod barmskou zkratkou Ka Pa Sa, rozptýlených podél západního břehu Ayeyarwady.

S Kyaukphyu stále v rukou režimu se operace východně od hor stále více jeví jako snaha zmírnit ekonomickou blokádu Rakhine ovládané AA a předejít jakémukoli většímu tatmadawskému tažení v nadcházející suché sezóně pomocí jednotek uvolněných příměřími na severovýchodě.

Mezitím v severním státě Rakhine čelí AA rostoucí destabilizaci většinově muslimských městských částí Maungdaw a Buthidaung ze strany skupiny militantních a zločineckých frakcí Rohingů, která od poloviny roku 2025 výrazně narostla.

Se sídlem v rozlehlých uprchlických táborech jižně od Cox's Bazaar skupiny jako Arakan Rohingya Solidarity Army (ARSA) a Rohingya Solidarity Organization (RSO) zintenzivnily přeshraniční razie s evidentní souhlasem, ne-li podporou, bangladéšské vojenské rozvědky.

Do jaké míry Generální ředitelství vojenské zpravodajské služby (DGFI) v Dháce považuje rohingyjské frakce za nástroje k vyvíjení tlaku na AA ohledně případného návratu více než 1 milionu rohingyjských uprchlíků nebo, ještě ambiciózněji, za sílu k vytvoření budoucí autonomní zóny Rohingů, zůstává nejasné. Může to skutečně zůstat nejasné i v sídle DGFI.

Co však alespoň jedna regionální zpravodajská služba, která hovořila s Asia Times, považuje za dobře prokázaný fakt, je, že nedávný nárůst nájezdů do severních městských čtvrtí ze strany rohingských proxy skupin, které nyní používají podpůrné zbraně, jako jsou raketomety, odráží taktické spojenectví z rozumu mezi DGFI a rozvědkou Tatmadawu, jehož cílem je svázat a podkopat AA.

Na tomto zlověstném pozadí je stále jasnější, že AA se nachází v nebezpečně úzké strategické slepé uličce, právě v době, kdy ji v roce 2026 čekají rostoucí logistická omezení.

I když obrovské množství munice získané v roce 2024 bylo — a bude i nadále — pomalu spotřebováváno, tradiční zbrojní kanály od spojenců a obchodních partnerů v severním Myanmaru nyní vysychají pod rostoucím čínským tlakem.

Bolestivé možnosti

Zpětný pohled, jak se říká, je vždy 50/50. Ale zpětně je těžké uniknout hořkému závěru: selhání AA upřednostnit dobytí Kyaukphyu dříve v roce 2025 — soustředit většinu svých zdrojů proti přístavu dříve, než měl Naypyidaw čas se zotavit ze svých debaklů v roce 2024, posílit posádku a těžit ze severních příměří — může být jednou z nejzásadnějších strategických chyb občanské války v Myanmaru.

Z pozice síly, kterou měla na začátku roku 2025, se armáda Rakhine zdála váhat mezi dvěma možnostmi, které nabízely možnost prolomení strategického obklíčení: pobřežní strategií zaměřenou přímo na geopolitickou kořist Kyaukphyu, nebo vnitrozemskou strategií zaměřenou na proniknutí do centra země za účelem posílení a mobilizace etnických Bamarů z PDF. Ve výsledku se zdá, že vedení AA se pokusilo postupovat na obou frontách, nasadilo příliš málo a příliš pozdě a nepodařilo se mu dosáhnout rozhodujícího průlomu na žádné z nich.

O rok později čelí vedení AA dvěma velmi odlišným možnostem. První je v zásadě bojový ústup v nadcházejících měsících, kdy Tatmadaw zahájí vyčerpávací tažení podpořené intenzivním nasazením letecké síly zaměřeným na znovudobytí území a postupné snižování bojové schopnosti AA.

Postup do Rakhine, který nevyhnutelně přijde obě strany draho, by mohl být zahájen buď z předmostí Kyaukphyu a Sittwe, nebo podél os přes Arakan Yoma, nebo pravděpodobně z obou směrů přibližně ve stejnou dobu.

Alternativou a jistě méně nákladnou možností by bylo podlehnout čínskému tlaku a stejně jako její dva spojenci z Bratrstva se podřídit příměří. Nebylo by to poprvé, co Twan Mrat Naing dosáhl příměří s Tatmadawem. Jak před, tak po převratu v roce 2021 využívala AA prodloužená příměří k opětovnému přeskupení a později se vrátila do boje v době, kterou si sama zvolila.

Tentokrát však budou rozdíly výrazné. Armáda podporovaná Čínou, Ruskem a rostoucí lidskou silou by byla na vzestupu a posílena zkušenostmi ze severu by téměř jistě požadovala kapitulaci klíčových měst. Pro AA, stále uvězněnou v geografické a logistické pasti, by jakýkoli návrat k válce nabízel jen malou nebo žádnou šanci na zlepšení současné situace.

Není třeba dodávat, že kromě Rakhine by neutralizace největší, nejlépe vybavené a nejsoudržnější vojenské síly zpochybňující vojenskou vládu zasadila předvídatelně katastrofální ránu, psychologickou i vojenskou, odbojovým silám bojujícím jinde v Myanmaru.

Zdroj v angličtině: ZDE