Kterak Evropané dostali bílou kůži a stali se bělochy
13. 10. 2026 / Boris Cvek
čas čtení
5 minut
Velký zlom přišel s
pádem Byzance, kdy typický otrok už nebyl z Černomoří, ale z Afriky, a kdy
došlo k vynucené konverzi židů a muslimů (morisků) na Iberském poloostrově. O
otrocích se můžeme hodně dozvědět z italských dokumentů. Typicky šlo o
ženy určené k sexu. Papežské buly z poloviny 15. století legitimizovaly hon na
otroky s tím, že cílem je ty lidi pokřtít. Popisy otrokyň (ale i otroků) byly
na trhu zaměřeny hlavně na poznávací znamení, tedy různá znamínka, bradavice,
jizvy, to pro případ útěku. V Itálii potomci těchto otrokyň byli de facto (de
iure ne) automaticky svobodní, protože byli pokřtění.
Postupně v Itálii a
hlavně Španělsku byl sex se ženou jiné víry, resp. sex s mužem jiné víry,
spojován se stále větší úzkostí a odmítáním. Ve Španělsku byly křesťanské ženy
vydávány za zaslíbené Kristu s tím, že křesťanské prostitutky mohou detekovat
obřezaný penis a odmítnout sex. Obvinění ze sexu mezi nekřesťanským mužem a
křesťanskou ženou vedla k pogromům. Všechno to nabylo na síle po nucené
konverzi židů a muslimů. Městská rada ve Valencii si v té době stěžovala, že
místní veřejný dům je plný nově konvertovaných křesťanů, kteří konverzi využili
k sexuálnímu uspokojení, zatímco na staré křesťany se nedostane. Skutečný
křesťan není konvertita a lze ho odlišit podle „čisté krve“. Zde začíná tvrdý
evropský rasismus: čistá krev. K tomu se ještě vrátím v nějakém
příštím článku o rasismu.
Pokud jde o Itálii, v
Salernitanově sbírce povídek Novellino cca z roku 1470 vidíme, že maurské ženy
už nejsou princezny z exotických krajin, jak tomu bylo dříve, ale otrokyně v
italské domácnosti. A jejich těla, zároveň svůdně krásná i děsivá a odpudivá,
jsou používána jako zbraň proti pánům. Během století se ze světlých čínských a
mongolských krásek, jak to bylo u Marka Pola, stávají groteskní a odpuzující
figurky otrokyň florentské literatury určené pro zasmání. Otrokyně hamižné,
sexuchtivé. Z obyvatel Kanárů se stávají černoši. V souladu se středověkou
učenou tradicí jsou tmaví lidé obecně chápáni jako sexuálně chtiví a hyperaktivní,
tedy aspoň v pojednávané beletrii. A Evropané jsou najednou ti lidé
s bílou kůží. Tak se stali z Evropanů „běloši“.
„Nearly all the women in Livi's Florentine register came from the Northern
and Northeastern shores of the Black Sea. When the Ottoman conquest of
Byzantium in 1453 blocked European access to the formerly main slave exporting
region, the northern shores of the Black Sea, the slave traders turned to the
Atlantic. Slaves from Muslim Spain had appeared already in the twelfth and
thirteen centuries at the slave markets in Sardinia and Genoa. From the
mid-fifteenth century on, Portuguese and Spanish slave traders intensified
their raids into North and West Africa, and reached out into the Atlantic,
bringing tens of thousands of Africans to the Iberian Peninsula. It was the
booming Renaissance slave trade that finally decided the fate of the
inhabitants of the Canary Islands – and the way their skin colour was perceived
by Europeans. Sources from Florence, Pisa and Genoa indicate the presence of
female household slaves from the islands in these cities: two women called
Caterina delle Canarie appear as slaves in Sienese court records in the 1480s.
The German traveller Hieronymus Münzer saw Canary Islanders in chains working
in the port of Valencia. „Their women are beautiful,“ he wrote, „with long and
strong limbs.“ But their customs were brutish, bestiales, he added, they were
all idolaters, and their skin colour was nearly black, a dark brown. Within 150
years, the appearance of the inhabitants of the „Happy Islands“ who, in
Boccaccio's account, had looked like Petrarca, described by ideal categories
borrowed from antiquity, had undergone drastic change. Münzer's labelling of
the Canary Islanders as „idolaters“, infidels, is crucial in his account. From
the Black Sea to the Atlantic, Europe from the fourteenth to the sixteenth
centuries was characterized by the presence of relatively large numbers of men
and women of un-free status, of slave raids and slave trades. In a series of
papal bulls (Illius qui, 1442; Dům diversas and Divine amore communitari, 1452)
the Holy See had authorized Portugal „to conquer, subdue and enslave all
enemies of Christ and pagans“ and take possession of their property and
territory. Slave trade was justified in Inter citera (1464) on the ground that
slaves would be converted.“
Miriam Eliav-Feldon, Benjamin Isaac, and Joseph Ziegler (eds.): The Origins of Racism in the West, Cambridge University Press 2013, str. 223.
309
Diskuse