Vyzbrojovat Ukrajinu není rozumné

11. 2. 2015

Karel Dolejší nemá pravdu ve svém tvrzení, že by dodávky zbraní Ukrajině nevedlo k "válce mezi USA a Ruskem by proxy".

Jakkoliv si Karla Dolejšího vážím pro brilantní vojenskostrategické analýzy, kterými Britské listy daleko přesahují kvalitou jiná česká média, domnívám se, že v poslední době se nechává unést emocemi, což je pro hodnocení vojenských operací a strategií nebezpečné, míní Jan Neumann.

Co se týče dodávek požadovaných amerických zbraní Ukrajině, tak je třeba to zhodnotit chladně. Pokud je mně známo, není „zatím“ vyhlášeno ani na jednu stranu zbrojní embargo, tedy Ukrajina může kdykoliv nakoupit jakékoliv zbraně na mezinárodním trhu (a jistě existuje nespočet zemí, které jsou ochotny zbraně dodat, a to i sofistikované). Výzva o dodávce zbraní tedy je spíše výzva k darování či přímo ke strategické pomoci současně s financováním a nezbytným tréningem. A to již je přesně to co se nazývá „válkou pomocí prostředníka“. Co tím USA sledují, je zřejmé.

Samozřejmě je vojenská pomoc komukoliv právem každého státu či organizace. Pokud se ale oprostíme od emocionální roviny, je třeba se podívat na situaci očima, co kdo konkrétně chce. Cíl Ruska je též jasný, a pokud někdo tvrdí, že je nečitelný, nemá v hodnocení mezinárodní situace co dělat.

Je jen třeba si říci, jaké jsou cíle nás respektive EU. Co chceme? Chceme Rusko porazit, zatlačit zpátky? Chceme mírové řešení konfliktu, anebo jeho eskalaci?

Pan Dolejší jistě ví, že Rusko nelze bez použití jaderného úderu vojensky porazit, lze ho porazit pouze ekonomicky. Dodání zbraní tedy situaci nevyřeší, ba naopak, lze se velmi oprávněně domnívat, že jakékoliv navýšení ukrajinských sil bude následovat odpovídající navýšení ruských sil (o nezapojení Ruska snad již není třeba hovořit). Navíc podpoří ruské fanatiky, kteří již dnes vydávají uniformy německé pohraniční stráže koupených kýmsi na tržnicích po Evropě pro špatně vystrojenou ukrajinskou armádu za důkaz západní agrese.

Dále je zřejmé (na právě začínajícím cvičení), že jakmile se dodání zbraní schválí, bude nejspíše zahájena velká ofenzíva v Mariopolské oblasti s pravděpodobnými dalšími odlehčovacími útoky na jiných místech. Minimálně takto by reagoval každý stratég v situaci, kdy již žádné krytí a maskování nebude nutné. A to že na té proruské straně nějaký dobrý stratég existuje je zřejmé z brilantně provedené obkličovací operace z počátku týdne.

Tvrzení, že s dodávkou zbraní by vyjednávací pozice Ukrajiny byla v nadcházejících rozhovorech lepší, se nedá souhlasit. Dodání sofistikované výzbroje nebude za týden, spíše je to otázka čtvrtletí plus nutný výcvik – do té doby může být ruská armáda i v Kyjevě.

Záměrně neřeším odpovědnost za konflikt, morální „závazky“ či stabilitu celé oblasti (ono to také může skončit rozpadem na jednotlivé oblasti pod kontrolou nějakého warlorda vybaveného nejmodernější výzbrojí).

Jakkoliv můžeme fandit jedné či druhé straně, již zemřelo přes 5 tisíc lidí v podstatě pro nic, jestli bude demarkační čára o deset kilometrů jinde je v tomto srovnání tragikomické . Jediné řešení je mírové jednání, stabilizace situace v rámci celistvé Ukrajiny. Zájmem EU by měla být podpora Ukrajinské vládě k rozvoji demokratické společnosti, pokud se to podaří, ekonomika si pak vybere sama, kdo je vítěz. Pak je teprve možné vyzbrojení Ukrajiny jako sanitárního kordónu.

0
Vytisknout
7534

Diskuse

Obsah vydání | 13. 2. 2015