Jak Američané ztratili důvěru v expertízu a proč jde o gigantický problém

7. 4. 2017

Rok na to se Public Policy Polling ptala velkého vzorku voličů v Demokratických a Republikánských primárkách, zda by podpořili bombardování Agrabahu. Takřka třetina Republikánů odpověděla že ano, oproti 13 %, kteří byli proti. Demokratické preference byly zhruba obrácené; 36 % bylo proti a 19 % pro. Agrabah neexistuje. Je to fiktivní země z Disneyho filmu Aladdin natočeného v roce 1992.

Incidenty tohoto typu se stále více stávají normou spíše než výjimkou. Nejsou to jen lidé, kteří toho hodně neví o vědě nebo politice nebo geografii. Takoví existují velmi dlouho. Větší důvod ke znepokojení dnes představuje fakt, že Američané dosáhli bodu, kdy ignorance - přinejmenším toho, co je ve veřejné politice obecně považováno za prokázané vědění - je považována za skutečnou ctnost. Odmítat rady expertů znamená prosazovat autonomii, což je pro Američany způsob, jak demonstrovat nezávislost na elitách - a izolovat svá stále křehčí ega od rizika, že je někdo usvědčí z omylu.

To není totéž jako tradiční americká nechuť k intelektuálům a všeználkům. Jsem profesor a chápu to: Většina lidí profesory nemá v lásce. Jsem zvyklý na to, že lidé se mnou ve spoustě věcí nesouhlasí. Zásadové, informované spory jsou známkou intelektuálního zdraví a vitality demokracie. Jsem znepokojen, protože takové spory už neexistují; jen rozčílené překřikování.

Když jsem v 80. letech začal pracovat ve Washingtonu, rychle jsem zjistil, že lidé, které náhodně potkávám, mi radí ohledně toho, co by měla vláda dělat v řadě směrů, zejména v mé vlastní oblasti kontroly zbrojení a zahraniční politiky. Nejdříve jsem byl překvapen, ale uvědomil jsem si, že je to pochopitelné a dokonce do jisté míry žádoucí. Žijeme v demokracii a řada lidí má silné názory na veřejný život. Časem jsem zjistil, že i jiní političtí specialisté mají podobnou zkušenost, kdy jim laici dlouze vykládají o daních, rozpočtu, imigraci, ochraně prostředí a spoustě dalších témat. Pokud pracujete v oblasti veřejné politiky, takové kontakty jsou součástí vašeho zaměstnání a v jistém smyslu vám pomáhají zůstat intelektuálně poctiví.

V posledních letech jsem se ale doslechl o stejných historkách od lékařů a právníků nebo učitelů - a mnoha dalších profesionálů. Byly to příběhy ne o pacientech nebo klientech nebo studentech vznášejících informované otázky, ale o tom, jak říkají profesionálům, proč jsou jejich profesionální rady zavádějící a dokonce špatné. Myšlenka, podle níž expert poskytuje promyšlenou a vyzkoušenou radu, kterou stojí za to brát vážně, byla jednoduše popřena.

Obávám se, že překračujeme přirozenou skepsi ohledně expertních vyjádření a blížíme se smrti samotné expertízy: Googlem poháněnému, na Wikipedii založenému a o blogy opřenému kolapsu jakéhokoliv rozdělení mezi profesionály a laiky, učiteli a studenty, znalci a překvapenými - jinak řečeno, mezi těmi, kdo v dané oblasti něčeho dosáhli a těmi, kdo nedosáhli.

Podrobnosti v angličtině: ZDE