6. 1. 2018 / Libor Prudký
To je rozhodující.
Ve funkci prezidenta nejde o zbožňování osoby, která ji nese. Jde o respekt vůči postavení a obsahu toho, co je a co představuje hlava státu. Ne vůči tomu, kdo tuto funkci obsazuje. Úkol osobnosti v této funkci je podporovat tuto funkci a rozvíjet k dobrému její symboliku.
Když je mezi kandidáty ten, kdo slibuje, že potřebuje funkci prezidenta pro prosazení svého ega, sebe sama, ten nemá ve funkci prezidenta co dělat. Toho jsme si užili už dost. A výsledkem je devastace nejen funkce prezidenta, ale i společnosti. Takový kandidát v sobě nese největší nebezpečí demokracie – totiž přístupy a postupy, které občanlům říkají: nezabývejte se tím, nechte to na mně. Já to vyřeším.
Mezi současnými kandidáty je jeden, který tohle nepotřebuje. Zřejme tudo potřebu v sobě nemá. To se dá předpokládat i proto, že má už za sebou funkci, která vysokou prestiž nese a zvládl ji. Pan profesor Drahoš je střídmý, bez krajností, není upovídaný, nevykřikuje slogany, není sprostý, neuvážený, pro média tudíž nezajímavý. To samo o sobě už jsou dobré důvody pro jeho volbu. A především už zažil situaci sebe sama v pozici, kdy mohlo jeho ego převážit nad potřebami funkce. A zůstal klidný, soustředěný a bez hysterie.
Ejhle, potřebný kandidát.
Autor je sociolog
Diskuse