Proč vystupuji z Republikánské strany USA

8. 10. 2018

Boj za schválení soudce Kavanaugha odhalil, že Republikánská strana je stranou situační etiky a morálního relativismu ve jménu vítězství za každou cenu, napsal profesor Tom Nichols.

Na rozdíl od senátorky Susan Collinsové, která v celostátní televizi brala text stránku po stránce, aby nám řekla, co už jsme věděli, se soustředím přímo na cíl: Vystoupil jsem z Republikánské strany (GOP).

Také je mi hned jasné, jaká bude zřejmě reakce většiny zbývajících členů GOP, od "zaplať pánbůh, že je pryč" přes "nikdy jste nebyl skutečným Republikánem" až po "a kdo vlastně jste?".

Tito Republikáni budou mít v něčem pravdu. Nejsem prominentní Republikán, ani nehraji větší roli v Republikánské politice. Vstoupil jsem do strany na sklonku administrativy Jimmyho Cartera, když jsem si vylámal zuby coby pomocník dělnické třídy, katolický Demokrat v parlamentu státu Massachusetts a později rok pracoval jako člen osobního štábu Republikánského senátora. To není tak docela profil bojovníka za konzervatismus.

Dokonce jsem už jednou ze strany krátce vystoupil, v době, kterou jsem považoval za okamžik, kdy GOP dosáhla dna: Během primárek v roce 2012. Nechtěl jsem být spojován se stranou, která brala Newta Gingriche jako seriózního prezidentského kandidáta, nebo s lidmi, jejichž necitelnost dokázala šokovat i Rona Paula. Bylo to odcizení, ne rozchod, a vrátil jsem se, když ve vzduchu vyselo nebezpečí Trumpova vítězství. Bylo pozdě, ale jakožto umírněný konzervativec (jeden z mála těch, kteří zbyli) jsem stranu před rokem 2016 považoval za svůj domov.

Občas záleží na maličkostech - a Collinsová patří k těm nejmenším věcem v politickém kosmu. A přesto mi pomohla konečně přijmout, co jsem popíral. Její projev ke Kavanaughově nominaci mě přesvědčil, že Republikánská strana nyní existuje jen z jednoho jediného důvodu: Za účelem výkonu hrubé politické moci, ne kvůli účelům, jež bych jinak vítal nebo dokonce podporoval.

Psal jsem na sociálních médiích a jinde o tom, co si o Kavanaughově nominaci myslím. Zpočátku jsem ji považoval za pozitivní, za standardní justiční jmenování provedené GOP. Pak mě stále více znepokojovalo, zda by měl pokračovat v nominaci s obviněními, která proti němu byla vznesena; a nakonec jsem byl zděšen jeho chováním před Senátem.

Byla to nicméně Collinsová, kdo způsobil, že jsem si uvědomil, že z trosek Trumpovy éry už nebudou moci vést konzervativce žádní umírnění. Senátor Jeff Flake jde do penze - a při vší úctě senátorka Lisa Murkowská, která aspoň připustila, že její "ne" znamená "ne", nebude stát v centru obnovené strany.

Mimochodem, dovolte mi říci, že nemám rád Demokratickou stranu, která je rozpolcena totalitárními instinkty na jedné straně a úplným politickým zneužíváním na straně druhé. Jakožto nově nezávislý budu volit Demokraty a Republikány, o nichž si myslím, že jsou slušní a myslí to dobře; pokud se vrátím domů do Massachusetts, hodím lístek Republikánskému guvernérovi Charliemu Bakerovi a Demokratickému reprezentantovi Joe Kennedymu, a nebudu o tom příliš pochybovat.

K základním přesvědčením konzervativců patřívalo, že je nezbytné na výkon moci uvalit omezení, včetně sebeomezení. To už ale neplatí. Syrová moc je vykonávána pro sebe samu - čímž myslím za účelem dojení naivních voličů pod záminkou palčivých sociálních témat, tak aby Republikáni zůstali u moci.

Podstatou politiky je výkon moci. (Zvýrazněno BL.) Ale nová trumpistická GOP neužívá moc kvůli ničemu, co by připomínalo princip - a určitě ne konzervativní nebo Republikánský princip.

Ale nemohu popřít, že jsem se straně vzdálil. Jsem přesvědčen, že by potrat měl zůstat legální. Jsem proti trestu smrti ve všech jeho formách s výjimkou válečné situace. Nemyslím si, že co je dobré pro masivní korporace, je vždy dobré pro Ameriku. V zahraniční politice jsem institucionalistou, příznivcem působení prostřednictvím mezinárodních organizací a dohod. Myslím, že náš obranný rozpočet je příliš velký, příliš soustředěný na drahé hračky, a že že jsme pořád příliš uneseni jadernými zbraněmi.

Věřím v důležitost diverzity a tolerance. Přál bych si stručnější daňový zákoník. Byl bych také rád, kdyby si lidé na veřejnosti uchovávali určité dekorum.

Dělá to ze mě liberála? Ne. Nevěřím, že lidská přirozenost je tvárnou hlínou, kterou lze přeformovat moudrou vládní politikou. Řada mých názorů odvozených od této základní konzervativní myšlenky není vítána v Demokratickém kmeni, který je postižen šílenstvím identitářské politiky.

Ale ať už chovám jakékoliv obavy týkající se liberálů, skutečné autoritářské sklony nyní vykazuje GOP postižená horečnatým mccarthysmem na steroidech, který postrádá i takový pochybný organizační princip, jako byl antikomunismus. Republikánská strana kontroluje všechny tři odvětví vlády a přesto nedovede přestat kňučet o tom, jakou je prý obětí. Je to nyní strana situační etiky a morálního relativismu ve jménu vítězství za každou cenu.

Takže odcházím. Trumpisté a podomní prodejci a konzultanti a nohsledi, tak jako kolonie plná včel existujících jen proto, aby bodly a zemřely, se slétli do nebezpečného, ale sebevražedného mraku. Až tento bezduchý úl konečně zhasne v oblaku jedu, nic už nezůstane.

Jsem muž, který se rozvedl a znova oženil. Avšak láska je v některých ohledech snadnější než politika. Jako Republikán jsem strávil téměř 40 let, ve vztahu, který začal, když jsem vstoupil do revitalizované GOP, jež se nepovažovala za oběť, ale za nástroj pozvednutí Ameriky z rozvalin 70. let, porážky SSSR a šíření lidské svobody doma i v zahraničí. Zůstal jsem během turbulence kolem šílenství jménem Tea Party. Krátce jsem odešel během primárek v roce 2012. Ale nyní žádám o rozvod - a když odcházím, neberu si sebou vůbec nic.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
2356

Diskuse

Obsah vydání | 11. 10. 2018