Řízená chudoba v Rusku

24. 5. 2019

čas čtení 2 minuty
V dnešním Rusku je cena stability nejvyšší v historii, píše Denis Grekov. Ruské úřady jsou nuceny věnovat stále více zdrojů na překonávání sílící krize důvěry v jejich schopnost účinně vládnout.


Často se uvádí, že sankce, stagnace, endemická korupce na všech úrovních "mocenské vertikály" a technologické a ekonomické zaostávání nevyhnutelně povedou ke kolapsu Putinova režimu. Jenže jsou věci opravdu tak jednoduché?

Méně často je zmiňován fakt, že tytéž faktory mohou také pomoci uchovat domácí politickou stabilitu. Například využitích mimořádných pravomocí, zesílené odhodlání udržet moc, těžkopádné ekonomické metody kontroly chudoby a sílící emigrace sehrávají roli při stabilizaci režimu. Jsou to těžké časy, avšak právě takové skýtají mocným nové příležitosti.

Stojí za zmínku, že zhoršující se ekonomická situace vedla ke konvergenci mezi Moskvou a regiony. Rozdíly v příjmech mezi hlavním městem a zbytkem státu se v roce 2019 snížily na 1,9 násobek. To znamená, že v Moskvě, kdysi epicentru protestního sentimentu, klesá podíl střední třídy a roste podíl lidí více či méně závislých na státních fondech (podíl státu v ruské ekonomice dosahuje 70 %). Malé a střední podniky jsou stále závislejší na vnějším financování, což podkopává ekonomické základy mnoha ruských protestních hnutí.

Ani to však ještě není úplný obrázek. Centrum Levada zaznamenává postupný nárůst protestních nálad - v letech 2018-2019 podíl Rusů, kteří deklarují připravenost jít demonstrovat, překročil 20 %. Současně ale existuje významný rozdíl mezi touto masovou připraveností a skutečnou účastí. V letech 2011-2012 podobnou připravenost deklarovalo maximálně 17 % Rusů, nicméně došlo k jedněm z nejsilnějších protestů proti režimu od rozpadu SSSR.

Stejnou dynamiku lze vidět v ruských regionech.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
9650

Diskuse

Obsah vydání | 28. 5. 2019