Muhamed Duraković k pětadvacátému výročí masakru ve Srebrenici
12. 7. 2020
Někdo právě řekl, že letošní připomínka genocidy v Srebrenici byla zatím ze všech nejhorší. Našly se další kosti, ale mentálně se za posledních pětadvacet let nezměnilo nic. Pokračuje plytká debata, zda to vůbec byla genocida či ne, namísto toho, aby se přiznalo, že k tomu došlo. Handkeho Nobelova cena, a tak dál.
S těmi, kteří přežili, se zachází jako s traumatizovanými obětmi, jimž by měla být dána možnost mluvit, ale ve skutečnosti je nikdo nebere vážně. To je dehumanizace a vylučování, k němuž ovšem nedochází jen v tomto bosenském případě.
Genocida se tam nepovažuje za legálně určenou skutečnost, ale za něco emocionálního, a emoce jsou vždycky předmětem interpretace. Něco "závažného", "to" se stalo, ale je nesmírně obtížné vyjádřit, co to "to" je. A ano, Dayton hrál velkou roli.