Slon má chobot dlouhý, tapír krátký. Prodloužením chobotu však tapír nevyroste

10. 7. 2020 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
K textu Jiřího Hlavenky "Chudé země mají nízké daně, bohaté země mají daně vysoké" ZDE se sluší přičinit několik upřesňujících poznámek.


Stát Andorra používá běžnou daňovou taxu 10 % (nejvyšší sazba pro korporátní daň i daň z příjmu), další daňové sazby jsou pak ještě nižší. Bangladéš naproti tomu zavedl korporátní daň ve výši 35 %, zatímco nejvyšší sazba daně z příjmu činí 25 %. Pokud byste ovšem na základě toho někomu tvrdili, že Bangladéš je určitě bohatší než Andorra, příliš mnoho lidí vám neuvěří. Podobně jako v případě Burundi (35 % / 35 %) či dokonce Středoafrické republiky (35 % / 50 %) nebo Kuby (30 % / 50 %).

Jestliže Dánsko používá nižší korporátní daň než Kuba (22 %), ale o něco vyšší maximální sazbu daně z příjmu (55,8584 %), znamená to, že je Dánsko chudší, nebo naopak bohatší než "ostrov Svobody"?

Jestliže Řecko používá vyšší daňové sazby než Andorra (28 % / 45 % : 10 % / 10 %), znamená to opravdu, že jde o bohatší zemi? Daňové zatížení v Řecku je nicméně srovnatelné s Německem (29,65 % / 47,475 %). Co z toho plyne? Že je Řecko marginálně chudší, než naši západní sousedé? Že je bohatší než ČR (19 % / 45,7 %)?

Hongkong s daňovými sazbami uvalenými na korporace a na příjmy (16,5 % / 15 %) by ovšem měl být výrazně chudší než Česko, nemám pravdu? A co teprve Macao (12 % / 12 %)!

Kosovo má přesně stejné daňové sazby jako Andorra. Kdo by tedy pochyboval o tom, že jde o srovnatelně bohaté státy?

V Kuvajtu daně vůbec nevedou, takže si jistě umíte představit, o jak nesmírně zbědovaný stát se jedná. Upřímnou soustrast všem obyvatelům! Oproti tomu v KLDR s korporátní daní 25 % a daní z příjmu ve výši 20 % musí panovat doslova ráj na zemi.

Namibie (32 % / 37 %) přirozeně již dávno ekonomicky předhonila Nový Zéland s nižšími daňovými sazbami (28 % / 33 %).

Jakmile jednou pochopíte, že Venezuela se svými sazbami korporátní daně a daně z příjmu (34 % / 34 %) je mnohem bohatší než další ropný stát Saúdská Arábie (5 % / 2,5 %), otevřou se náhle levicové politice spoléhající čistě na přerozdělování netušené obzory. Úvahy o ekonomické politice se stávají zcela zbytečnými.

Zájemci si mohou mnoho dalších poučných příkladů ohledně srovnání daňových sazeb v jednotlivých zemích sami vyhledat ZDE.

***

Otázka tedy vůbec nezní tak, zda souvislost mezi výší daňového zatížení a bohatstvím země je snad pouhou korelací, nebo jde o nějakou formu příčinného vztahu.

Ve skutečnosti taková souvislost - přirozeně mimo krásné, pečlivě vyretušované obrázky z Facebooku - ani neexistuje.

Existují prosperující ekonomiky a ekonomiky méně prosperující, přičemž některé z obou spoléhají na vyšší, jiné z obou pak na nižší daňové sazby. Podle okolností.

Ovšem země, jejichž ekonomiky jsou v mezinárodním měřítku málo konkurenceschopné, si mohou vyšší daňové sazby dovolit mnohem méně než ty, které produkují svého druhu exkluzívní finální produkty.

Pokud subdodavatelská ekonomika spoléhající do velké míry na výrobu součástek a dílčích celků (například ČR) pro finalisty v sousední zemi (například v Německu) zatíží tuto výrobu výraznou daňovou sazbou, může být výsledek pro dodavatele srovnatelný s efektem, který by měl odchod z jednotného trhu EU a la Británie, následovaný uvalením cel. Zboží subdodavatelů zdraží a odběrateli se tak případně začne vyplácet výměna dodavatele schopného produkovat v zásadě totéž, levněji, jen s nepatrně vyššími dopravními náklady. Balkán?

Celkový daňový výnos takové subdodavatelské země by pak mohl při vyšších daňových sazbách výrazně klesnout, stejně jako celkový výkon ekonomiky.

Nedává proto větší smysl bavit se o daňových sazbách izolovaně od debaty ohledně struktury ekonomiky a jejím postavení v mezinárodní dělbě práce. Experti by měli přesně propočítat, o kolik si vůbec mohou Češi za jinak stejných okolností dovolit zvýšit daně, aby kvůli tomu nepřišli o zahraniční odbyt pro své většinou nepříliš sofistikované výrobky.

Nebo zda si to za dané situace vůbec mohou dovolit.

Zda si to mohou dovolit uprostřed největší globální ekonomické krize od roku 1929.

A na Facebooku si opravdu dnes už raději prohlížejte koťátka... nebo třeba slůňátka.

1
Vytisknout
11376

Diskuse

Obsah vydání | 14. 7. 2020