Odlišné jeviště, podobný scénář, a v té nečekané repríze opět smrt

16. 6. 2020 / Miloš Dokulil





Pochopitelně jsem nebyl toho smutného a komplikovaného dění svědkem. Mé výchozí informace jsou „z druhé či třetí ruky“. Konec toho případu z Atlanty je přitom podobný tomu, co se hodně nedávno událo v Minneapolisu; rovněž po policejním zákroku zemřel Afroameričan. V obou případech byla na místo nejdřív povolána policie, protože ta posléze oběť nemálo komentovaného policejního zásahu podle nezpochybňovaných informací se nejdřív nějak nechovala „v normě“. A jako kdyby v obou událostech byl zároveň nějak „rasový podtext“: bílý policista a jeho tmavou kůží obdařená oběť.

 

Projděme letmo tím atlantským případem. Stal se v pátek večer, 12. června 2020; poblíž Wendyho restaurace. Nejdřív z té restaurace volali na policii, že ve frontě aut čekajících na výdej jídel u okénka mají vůz, jehož řidič usnul a brání tak provozu restaurace se zákazníky. Povolaní policisté nejednali s řidičem zrovna „v rukavičkách“. Zjistilo se, že ten řidič nebylo zcela střízlivý. Došlo ke vzájemné potyčce. Při ní se zřejmě nějak tomu řidiči podařilo vymknout se z rukou policistů, uzmout dokonce jednomu z nich laserový revolver („taser“) a prchat pryč. Unikal tedy svému případnému zadržení a následnému zatčení. Přitom se najednou nečekaně obrátil směrem k policistům a tím ukořistěným taserem na někoho z nich zamířil. Následný výstřel jednoho z policistů toho pronásledovaného muže smrtelně zasáhl. Ten ještě ne mrtvý se jmenoval Rayshard Brooks, měl 27 let a byl otcem děvčátka, co mělo slavit své narozeniny. Z lidí, co tomu byli přítomni, se okamžitě vesměs stali demonstranti a násilníci, kteří především hned vypálili tu restauraci, u níž k tomu všemu došlo. Atd., což takto neskončilo. Kupodivu řada těch inkriminovaných scén byla kamerově – někdy z různých zdrojů – zachycena. Mnozí z policejního aparátu vyvodili z doprovodných následků tohoto zásahu osobní důsledky (též střelec, který tak osudově zasáhl Brookse, byl již mezitím propuštěn z policejních služeb).

Na začátku té poslední epizody z Brooksova života je jeden relativně nevinný detail: usnutí za volantem auta. Čili okamžitě nic s rasovým podtextem. A těsně před tím zde zmíněným a posléze smrtelným výstřelem je na místě otázka, do jaké míry sám Brooks nevyvolal nakonec ze strany střílejícího policisty reakci, o jaké její zasahující aktér v podobné situaci zpravidla nemá ani čas přemýšlet (přičemž my zde zatím nevíme nic o vyhodnocení těch videových záznamů). Za adekvátní budeme považovat ten zásah asi stěží. Je tu navíc rozdíl mezi možná neúmyslným zabitím a záměrnou vraždou. (Brooks zemřel až v nemocnici.)

Poněvadž víme, jak krutě již dolehla epidemie koronaviru na USA, a že dolehla víc na méně kvalifikované (a potom často „barevné“) občany ve státě, nelze nikterak vyloučit, že ze stávajících existenčních problémů se budou navíc vybalovat i ty jakoby přímo rasové, protože mobilizují především emoce a ty nevyžadují žádnou další doprovodnou a zdůvodňující argumentaci. Už předchozí Floydovou smrtí mohl bezděky vzniknout výchozí signál. (Viz i autorův příspěvek v BListech z 11/6: Zlatou rakev mučedníkovi policejní zvůle?)

Ne že by ovšem USA dnes prakticky, plně a zcela spontánně zajišťovaly občanskou rovnoprávnost pro všechny své občany bez jakýchkoliv rozdílů. Policie USA si nejednou počíná při zásazích vůči spoluobčanům nebílé pleti drsněji, než by mělo být normální. (O historickém odkazu nejdříve nelítostného a masivního dovozu otroků z Afriky do Ameriky nebo o pozdější válce „Severu proti Jihu“ teď nemluvě.)

Kdopak si povšimne v těchto dnech (ale i pak po letech) toho, že jedna malá dceruška z Atlanty už nikdy – a pročpak asi – nepozná svého otce? („O mrtvých jen dobré“, že? Ale neměl být také mladý otec Brooks odpovědnější vůči svému životu?)


USA
0
Vytisknout
3038

Diskuse

Obsah vydání | 18. 6. 2020