Prosím, neignorujme mladé lidi trpící depresí
15. 6. 2020
čas čtení
2 minuty
Dnes
jsem se ponořila strašně hluboko do starejch záloh souborů a dostala
jsem se víc jak třináct let zpět, ke čtrnáctiletý Máje, píše Marie Salomonová. První
srozumitelnější svědectví o mojí první epizodě deprese jsem tenkrát
napsala v dopise nejlepšímu učiteli dějepisu panu Sokolovi.
Na
začátku mu vysvětluju, že to píšu právě jemu proto, že nás jako žáky
bere takové, jací jsme a přistupuje k nám jako k rovnocenným partnerům.
Popisuju, co se mi děje v hlavě a jak vnímám svět. Na konci píšu, že
kdyby se mi náhodou něco stalo, tak chci, aby aspoň někdo věděl, proč.
Všichni kolem mě to museli nějak tušit, i proto se chovali tak divně. Což taky dost bolelo. Jen málokdo věděl, co se doopravdy dělo. A nejvíc toho věděl pan učitel Sokol a vychovatelka Lenka na dívčích kolejích.
Ten dopis je pro moje dospělý oko absolutní peklo, ale jasně mi říká hned několik věcí.
- Že je to víc než 13 let a furt žiju, i když jsem v tu dobu dost často žít nechtěla.
- Že ta deprese, kterou popisuju, vypadá absolutně děsivě a vhání mi slzy do očí. Zažila jsem ji už tisíckrát jinak, ale tahle, bez dostupný odborný pomoci, před dosažením plnoletosti, byla pekelná. Služeb pro děti a dospívající je sakra málo a přístup k nim je děsně těžkej.
- Že se dá s duševními obtížemi dokončit škola, pokud najdete včas aspoň malou podporu.
- Že učitelé zmůžou strašně moc a můžou bejt superhrdinové. 🧑🏫
- Že kdybych byla učitelka a dostala takovej dopis, tak na sebe sice můžu být pyšná, ale strašně bych se bála a pravděpodobně bych bez správnýho proškolení vůbec netušila, jak reagovat.
- Že momentálně děláme v
- Že mi tenkrát asi nikdo pořádně neřekl, že můžu třeba volat na
Linka bezpečí
Děkuju všem učitelům, kterým jsem mohla věřit a kteří věřili mně a ve mě. Děkuju učitelům, kteří naslouchali a nesoudili. Děkuju učitelům, co ve škole nebyli jenom kvůli svému předmětu, ale kvůli nám. V mojem životě udělali zázraky a dost můžou za to, co teď já dělám se svým životem.
9204
Diskuse