Vydírání, násilí a lži ve jménu tradičních hodnot

16. 11. 2020 / Albín Sybera

čas čtení 5 minut

Foto: Mikola Dziadok v Praze

Brutální video, ve kterém se mučený běloruský novinář, spisovatel a anarchista Mikola Dziadok doznává k neexistujícím činům, si nezadá s praktikami teroristických organizací. Nebohému Mikolovi možná nebyla uříznuta hlava v přímém přenosu (pravděpodobně ho čekají "jenom" roky žaláře a nelidského zacházení v Lukašenkových věznicích za údajné chystání ozbrojeného spiknutí), ale podobně jako například v případě bestiálních videí organizace Daeš je tato násilná propaganda namířena na lokální, ale i mezinárodní obecenstvo.

Čím déle je Lukašenkova pozice pod tlakem, tím více se jeho propaganda soustřeďuje na dezinformační příběhy o ohroženém Bělorusku ze strany zemí NATO, ve kterých je současný nelegitimní prezident vykreslován jako jakýsi „protektor“ země. Ne, že by se v Lukašenkově podání jednalo o novinku.

Konstruováním vztahu k vlasti, tradicím a pěstování nacionalismu se Lukašenkův státní aparát dlouhodobě přibližuje lídrovi tohoto metanarativu a největšímu světovému sponzoru extrémní pravice a fašismu, současnému Kremlu. Rozdíl je, že zatímco před volbami se v případě Lukašenka dalo hovořit i o koketování se Západem, a především o kopírování ruského propagandistického modelu, tak dnes je Lukašenko ochoten udělat vše, co je schopen vyčíst z očí Vladimira Putina a jeho suity a možná i ještě více.

Tato slabá pozice ve vztahu ke Kremlu se pak projevuje v tom, že na běloruského „vůdce“ připadá role jednoho z největších křiklounů v lize světových „lídrů“ za „obranu tradičních hodnot“, „normálního světa“ a celé té děsivé „kriminterny“ – termínu, který Mark Galeotti používá při popisu spletence byznysu, politiky a kriminality na mezinárodní scéně a vazeb na vládnutí Vladimira Putina.

Kromě toho, že se jedná o státem řízený gangsterský režim se vším, co ke státu patří, tedy včetně zahraniční politiky, tak se profiluje i myšlenkově (podobně surově jako ve svých činech). Ve svých světonázorech dokáže nejenom zastřešit prokremelskou oligarchii, ale také ji názorově propojovat od postav jako Steve Bannon až po českou insolvenční mafii. 

Podobně slabou roli má možná v rámci „kriminterny“ i slovinský premiér Janez Janša, jehož šílené tweety zahrnují připodobňování nedávných amerických voleb k Miloševičovým pokusům falšovat prezidentské volby v Srbsku v r. 2000, šíření dezinformačních zdrojů či verbální útoky na zvoleného prezidenta USA Joe Bidena.

Možná si Janša takovou twitterovou sprchou snaží zajistit větší přidanou hodnotu svého působení v premiérském křesle v očích svých spojenců, oligarchie Viktora Orbána. Janša během amerických voleb trávil až tři hodiny denně na twitteru a tweetoval i „v půl páté ráno“. V současnosti se jeho strana SDS stíhá se věnovat i žalobě na profesora filozofické fakulty Univerzity v Lublani Rudi Ruzmana – v očích SDS se provinil poukazováním na financování SDS ze zahraničí (jak to přesně hodlá SDS vyvrátit, navzdory četným reportážím, zatím není známo).

Aby toho nebylo málo, tak se Janšova vláda uprostřed druhé vlny pandemie po vzoru Orbánova boje proti „neziskovkám“ zaměřila i na nejznámější slovinskou free zónu Metelkovo, kde v bývalých kasárnách jugoslávské lidové armády působí neziskovek hned několik.

Tím už tak kontroverzní působení Janšovy vlády provázené protesty a policejním vyšetřováním jeho ministrů vyvolalo další společenské nevole a nedávný protest Anonymous, který se neobešel bez střetů s policisty. Zdá se ale, že vyvolat nepokoje uprostřed lock-downu a odvést pozornost od svých kontroverzí je přesně to, co si Janša přeje.

Podobně jako čeští „obránci tradičních hodnot“, ať už Petr Kellner, Pavel Tykač, či Václavové Klausové, ale i neofašistické figurky vítající motorkářský gang „Noční vlci“ "Noční vlci" napojený na organizovaný zločin, tak i Janša a Lukašenko potřebují nalézt ty zpropadené anarchisty, neomarxisty a další živly, co se chystají uskutečnit celosvětovou bolševickou revoluci a narušit jejich klidné spaní.

V podstatě se jedná o stejný příběh, kterým českou veřejnost krmí Valentovy Parlamentní listy a další dezinformační weby, často přímo napojené na státní ruskou propagandu (viz například ZDE).

Zatímco v Česku si může „kriminterna“ vynucovat svou zvůli prostřednictvím insolvenčních zákonů a exekučního řádu, tak v Bělorusku má k dispozici celý Lukašenkův policejní aparát, pro který se mezi Bělorusy výstižně vžilo označení Lukašenkovo gestapo.

Mikolovo zdraví a v lepším případě možná roky života zničeného nespravedlivým a násilným vězněním ale ani jeden z těchto vlasteneckých obránců „normálního světa“ splatit nedokáže.

0
Vytisknout
9526

Diskuse

Obsah vydání | 23. 11. 2020