(Ne)mocná demokracie aneb Západ v boji proti koronaviru fatálně selhal

3. 6. 2021 / Daniel Veselý

čas čtení 10 minut

Diskusní pořad Českého rozhlasu Plus s názvem (Ne)mocná demokracie: Selhal Západ v boji proti koronaviru? posluchačům sugeruje, že odpověď na tuto otázku není snadná, a už vůbec ne jednoznačná. Diskuse se zúčastnili novinář Petr Fischer, imunolog Václav Hořejší, sinoložka Olga Lomová, youtuber Lukáš „Lukefry“ Fritscher a ústavní právník Jak Kysela. Všichni hosté, vyjma pana Hořejšího, zastávali tendenční názory a ničím obohacující postoje, jako kdyby se západní společenství dopustilo pouze nevelkých přešlapů, a neexistoval by proto pádný důvod k bolestné, leč nutné sebereflexi.

Zastávám nepříliš populární názor, že je vždy nezbytné začít s kritickou sebereflexí u nás samotných. V geopolitice to znamená, že pokud budeme neúnavně upozorňovat na chyby a zločiny západního společenství, můžeme jej jaksepatří kultivovat. Nevidím v tom nic podvratného, vždyť neseme odpovědnost jedině za naše jednání, případně za jednání civilizačního celku, ke kterému patříme. A pakliže se nám podaří zbavit toxického a zároveň dokážeme zachovat výdobytky a výsady západního civilizačního okruhu, jedině dobře. Nikdo přece nevolá po totální destrukci demokracie západního typu – byť hovoříme o notně selhávající demokracii – když můžeme uspokojivě vycházet z jejích inspirujících podnětů. Řečeno jinými slovy: nejde o zavilou zášť vůči západnímu společenství, přičemž není nutno neustále hovořit o jeho pozitivech, jako je relativní svoboda slova a shromažďování; ale naopak o jeho excesech, které nám v nejednom případě umožní pochopit i konání námi designovaných nepřátel a protivníků.    

Prvoplánový odsudek autoritářských států či se Západem rozkmotřených režimů je alibistický, neboť my za jejich jednání neneseme žádnou odpovědnost, ani jej nemůžeme nikterak ovlivnit (pomineme-li nefunkční sankce). Přitom český mediální diskurz přímo oplývá kategorickými odsudky těchto států, zatímco kýžená sebereflexe západního společenství – k němuž se ČR tak hrdě hlásí – zoufale absentuje. A jedním z mnoha těchto příkladů budiž již zmíněná diskuse na ČRo Plus, kde zazněl jen jeden disentní hlas.

Zdá se mi, jako by četné mluvící hlavy nedůvěřovaly samotným občanům, když bez ustání chrlí zvěsti o zlých autoritářských režimech a zároveň bagatelizují či zamlčují nešvary společenství, ke kterému se hlásíme. Chovají snad k občanům tak velkou nedůvěru, že nevěří jejich úsudku – a tím pádem sami artikulují implicitní nedůvěru vůči zastupitelské demokracii? Že by neukáznění lidé ve skrytu duše toužili po pevné ruce, okleštěných právech, ba dokonce po represáliích? Anebo snad tytéž hlasy musejí za každou cenu dokazovat svou iluzorní morální převahu, působíce tak jako směšní hlídací psi zdiskreditovaných mocenských aparátů?

Tuzemský mediální diskurz loni překypoval negativními zprávami o Číně coby viníkovi celosvětové epidemie. Obviňuje snad někdo Spojené státy z rozšíření mnohem ničivější chřipkové pandemie před sto lety? Podle dostupných důkazů se totiž chřipkový virus patrně do světa rozšířil z amerického Kansasu. V tomto světle působí komicky tvrzení sinoložky (sic!) Lomové, která ze vzniku koronavirové pandemie obvinila politický systém v Číně. Imunolog Hořejší však oponoval, že okolnosti epidemie ututlali lokální byrokrati, kteří se svým šéfům v Pekingu báli říct pravdu – jak se ostatně můžeme dočíst na stránkách New York Times. Nejde tedy o žádnou autoritářskou kulišárnu, vždyť s podobnými nešvary, kdy se něco tutlá na lokální úrovni kvůli strachu z nadřízených, se setkáváme i u nás, jak trefně podotkl Hořejší.

Naopak Peking přes ono zveličované tutlání problémů zareagoval poměrně rychle: čínští vědci za krátký čas dokázali rozluštit genetickou sekvenci viru a vláda uzavřela téměř celou provincii, aby zabránila jeho dalšímu šíření. Podle raných epidemiologických modelů by nečinnost tváří v tvář patogenu vedla k nakažení 500 milionů Číňanů, jak loni v březnu napsal vědecký časopis Nature. Pokud si tento text pozorně přečtete, nemohou vám uniknout vesměs pozitivní reakce odborníků na čínskou protiepidemickou strategii. Přitom nejde o obhajobu represivního čínského režimu – což mimochodem musel Hořejší v diskusi zdůraznit – nýbrž o demonstraci faktů, jež v našem mediálním prostředí zoufale chybí.

Jestliže Čína navzdory všem výtkám, které v diskusi zazněly, dokázala patogen zkrotit, západní společenství v tomtéž fatálně selhalo, a to i navzdory skutečnosti, že mělo na rozdíl od Číny a dalších asijských zemí čas se na pohromu připravit. Tlachy o mnohovrstevnaté demokratické diskusi, zaskočeném Západu, jeho omezené fantazii apod. – hosté ve studiu, vyjma profesora Hořejšího, prezentovali jako „omluvu“, proč jsme dopadli tak, jak jsme dopadli.

Nikoliv, epidemiologové přece dlouhá léta marně varovali před hrozbou pandemie; v říjnu 2019 Světové ekonomické fórum (WEF) dokonce realizovalo simulaci globální epidemie, aby se zjistilo, do jaké míry jsou světoví lídři připraveni na toto nebezpečí reagovat. Výsledek byl vzhledem k dlouhodobé ignoraci důrazných epidemiologických apelů celkem zjevný: globální komunita byla na pandemii naprosto nepřipravená. Žel, o několik měsíců později se tyto teoretické poznatky zhmotnily v reálu.

Ačkoli na Západ nemůžeme pohlížet jako na homogenní entitu a existují pozitivní výjimky (Nový Zéland, Austrálie, Norsko, Finsko), většina západních zemí navzdory ekonomické a technologické převaze nad chudšími zeměmi dopadla naprosto katastrofálně. Čísla hovoří sama za sebe: zatímco ve Spojených státech podlehlo viru téměř 600 tisíc lidí, jen ve Velké Británii, Francii, Itálii, Německu a Španělsku připravil patogen o život zhruba 531 tisíc osob. Západu tak může konkurovat pouze Latinská Amerika v čele s Brazílií a Indie. Nicméně jen ve zbídačené Indii žije víc lidí než v USA a EU dohromady, takže není o čem diskutovat. Navíc mnohé rozvojové země se s patogenem vypořádaly přímo ukázkově, namátkou Vietnam, Kuba, Ghana, Namibie, Botswana, Uganda apod.

Lakování věcí na růžovo tak, jak to v diskusi na ČRo Plus předvedli především Olga Lomová a Jan Kysela, je vskutku kontraproduktivní. Totéž platí i pro plané a pokrytecké lání na adresu údajně stalinistického režimu v Pekingu (Lomová), jemuž ve skutečnosti vyhovuje spolupráce se západními technologickými giganty při budování šmírovací dystopie. Chybí nám zpytavý pohled do vlastního zrcadla, zatímco neustále připomínáme skutečné i domnělé přešlapy jiných.

Jedním z primárních důvodů, proč se západní komunita nedokázala s virem vypořádat tak – jako řada mnohem chudších zemí, je důraz na pofidérní svobodu jednotlivce, vypjatý individualismus, zpřetrhaná sociální pojiva a nedůvěra ve veřejné instituce, což jde na úkor celé společnosti. Tato nezdravá ideologie, již umocnila systematická neoliberální indoktrinace, potažmo neoliberální vykostění veřejných statků, je v přímém rozporu s efektivním řešením celospolečenských problémů. Dopad neoliberalismu je ve skandinávských zemích, které patogen úspěšně drží na uzdě, přece jen méně znatelný než v předních západních zemích, jako jsou Spojené státy a Velká Británie. Novozélandská premiérka a lídryně Strany práce Jacinda Ardern se dokonce před třemi lety nechala slyšet, že neoliberalismus selhal, protože zemi nejvíce prospívá intervencionistická vláda.

Kdybychom měli dát na názory paní Lomové či pánů Kysely a Fischera, z našeho selhání se nikdy nepoučíme. Přitom globální společenství čelí mnohem závažnějšímu riziku, jímž je klimatická krize. Bagatelizace, opomíjení, či vyložené manipulace nám zaručují pouze další selhání; tentokrát je však v sázce udržitelný život na planetě. 

 

Pozn. JČ: Hlavním problémem je, že bohatý Západ totálně selhal nejen při prvním zvládání pandemie, kdy se ukázalo, že vlády Donalda Trumpa a Borise Johnsona i vlády zemí Evropské unie jsou neschopné, a způsobilo to úmrtí statisíců lidí (k ničemu takovému nedošlo v jihovýchodní Asii!), ale především to, že je v současnosti posedlý výlučně situací ve vlastních zemích a kriminálně ignoruje drastickou pandemickou situaci v zemích třetího světa. Tam se pandemie nekontrolovatelně šíří, avšak bohatý Západ nepomohl s distribucí vakcín. Chudé země třetího světa nemají infrastrukturu na testování a trasování, ani na genetické sekvenování koronaviru, takže se vůbec neví, kolik lidí je nakaženo, kolik lidí zemřelo, a HLAVNĚ, jaké vznikají nové, ničivé, vražedné varianty, které se mohou vyhnout vakcínám. Je ve vlastním zájmu bohatých zemí Západu, aby urgentně pomohly proočkovat celý svět. Jak na to opakovaně bezvýsledně upozorňuje Světová zdravotnická organizace, pokud nejsou VŠICHNI očkování, NIKDO NENÍ V BEZPEČÍ PŘED NOVÝMI VRAŽEDNÝMI VARIANTAMI, protože - jak je vidno - se velmi rychle tyto varianty rozšíří po celém světě. Takže samolibost především v USA, ale i v  ČR, že "my už jsme za vodou" je sebevražedná pošetilost.

Andrew Stroehlein, Human Rights Watch: Jestliže si myslíte, že se pandemie snad i jen přiblížila svému konci, věříte blbostem. Je načase začít proti této krizi bojovat všemi zbraněmi, včetně zrušení patentů na vakcíny.



 

 

1
Vytisknout
9117

Diskuse

Obsah vydání | 8. 6. 2021