Oathbreaker, aneb Pane kloboučníku Oulíku, čím jste zabil továrníka Bierhanzela?

2. 6. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
Foto: Sebastiaan Stam/Unsplash. Licence: Unsplash.

Českem obchází mesiáš, mesiáš Šlachta. Slibuje s "hnutím Přísaha" dosáhnout odstranění nedostatků české politiky, kterým svou prací u policie otevřel dveře - protože ho zajímalo vlastních pět minut slávy, nikoliv to, co doopravdy udělá. Naposledy básnil o zlatu a milionech, které prý nashromáždili někdejší vládní politici. Nic z toho neprokázal a nejspíše od začátku jen fantazíroval, aby vypadal důležitěji. Po vstupu do politiky dělá totéž. Zřídil si podomní obchod s "patentními" protikorupčními hrnci.

Řada skluzů demokracií k autoritářství a diktatuře začíná pod praporem "boje s korupcí", který vlaje jen v umělém větru velkohubě žvandajících ventilátorů. Výsledkem bývá zpravidla situace, kdy korupce bují ještě mnohem více - jenže s potlačením nezávislosti médií, policie a soudů už není náležitě vyšetřována a takřka se o ní nepíše. Takový je výhledový stav, jemuž se podle současných trendů rychle blíží Česká republika. Co vše lze za falešný boj (i s nepochybně reálnou) korupcí schovat vidíte například na Bolsonarově Brazílii, která se od zkorumpovaného demokratického levicového režimu za pár let propracovala na práh ultrapravicové diktatury.

Vláda premiéra ve střetu zájmů, premiéra zneužívajícího dotace, která rutinně jedná protizákonně a ohrožuje svým jednáním bezpečnost ČR, funguje v tandemu s Hradem. Ten se zase opakovaně pokouší ovlivňovat rozhodování soudů.

Nebýt Šlachtova snažení, které zdiskreditovalo "tradiční politiky", ale systémově vzato vůbec nic nenapravilo, zmíněné změny by přinejmenším zabraly mnohem více času.

Takový je současné rozpoložení české politiky, který Robert Šlachta - ať se mu to líbí, nebo ne - zaslepeným a narcistním úsilím v boji proti "Palermu", jež notně přibarvil a vydával za nejhorší možné zlo pod sluncem, pomohl uvést v život. A kdyby to náhodou ještě nestačilo, naivní voliče se teď snaží přesvědčit, že by měl mít příležitost pomoci českou politiku přivést do ještě většího průšvihu.

Vždyť se přece osvědčil, ne?

Šlachta i současnými vyjádřeními neustále dokazuje, že politickým souvislostem své činnosti v době, kdy způsobil pád Nečasovy vlády, dodnes ani trochu neporozuměl. Nechápe, jak to fungovalo, když pomohl nahradit relativně standardní strany privatizovanými projekty nikomu neodpovědných vůdců, jimž marketingová mašinérie vyrábí syntetické "charisma". Nemá ani ponětí o tom, že mj. během periody nelegitimní Rusnokovy vlády, proti níž neřekl půl slova, otevřel dveře prezidentské privatizaci české zahraniční politiky. Odmítá odpovědnost za následky svého postupu a předstírá, že "tentokrát to už bude v pořádku" - ačkoliv mechanismus, který způsobil, že místo "Palerma", které řešilo jurodivou premiérovu sekretářku, máme vládu ignorující právo a prezidentskou kancelář ovlivňující soudce, ho ani dost málo nezajímá.

Hodlá se pustit do věcí, o jejichž skutečném fungování si neráčil opatřit ani přibližnou představu.

Babiš svého času přísahal "na zdraví svých dětí". Šlachta je ale další takový křivopřísežník, který předstírá, že má recept na nápravu záležitostí, které mu ve skutečnosti ani nestojí za to, aby se je pokusil pořádně pochopit.

Protikorupční spasitelé nefungují. Nikde. Česká republika potřebuje prostě politiky, kteří budou jednat transparentně, nechají se kontrolovat médii a občanskou společností a vezmou vážně expertízu profesionálních protikorupčních organizací jako Transparency International. Proti korupci mohou bojovat soudci v normálních kauzách, ve spolupráci s policisty, kteří vyšetřují - místo aby si s vidinou kariérního postupu uměle přifukovali politické kauzy.

Amatéry předstírající, že mají jednoduchý recept na problémy zjevně přesahující jejich intelektové schopnosti, by voliči přivedli k moci a slávě jen za cenu dalšího fatálního zklamání a utrpení.

1
Vytisknout
5210

Diskuse

Obsah vydání | 8. 6. 2021