Kterak Miloš dohnal a předehnal

28. 6. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 2 minuty
I za starého režimu byly v ČSSR formálně povoleny celkem čtyři politické strany: komunistická, socialistická, lidová a na Slovensku Strana slobody. (Původní poválečný počet povolených stran činil pět, ale sociální demokracie byla posléze "přivtělena" KSČ.) - V současném putinském Rusku je registrováno přes 40 politických stran, přičemž 5 jich má zastoupení ve Státní dumě. Čína vedle komunistické formálně povoluje ještě dalších osm stran. - Tyto veskrze nudné detaily je třeba uvést na okraj tvrzení Miloše Zemana, že "volební koalice jsou podvod" a že by "stačily dvě strany, pravicová a levicová".

Ovšemže Zeman zdaleka není první, kdo přišel s nápadem omezit v české politice počet politických stran. Původně jde o nápad demencí stiženého Edvarda Beneše z roku 1943. Ten chtěl povolit strany tři - pravicovou, levicovou a středovou. Až komunisté se ale formálně přiblížili jeho představám, když v českých zemích zlikvidovali sociální demokraty.

V kontinentálních Spojených státech amerických je aktuálně ve státních parlamentech zastoupeno celkem šest politických stran, Portoriko má svých vlastních pět dalších. Existuje ale ještě dalších více jak čtyřicet amerických politických stran. A opravdu málokdo se přitom ohání názorem, že je politických formací příliš mnoho a měl by se nějak omezovat jejich počet.

Není k tomu také žádný důvod. Český prezident svými "originálními" politologickými postřehy nalezenými v Benešovi vlevo dole překonává zavedenou praxi místního starého režimu, putinské "řízené" demokracie i čínské komunistické diktatury.

Jedno z možných vysvětlení takových absurdit znějících z Hradu by ovšem představovala konspirační teorie v žertu předložená soukromým kovozemědělcem Tomášem Steinerem již během Zemanova prvního funkčního období. Podle ní byl během pobytu na Vysočině původní Zeman nahrazen tajně dvojníkem jménem Mlhoš Eman, pocházejícím ze Slovácka. Ten posléze ve funkci mimoděk předvádí svou vlastní, značně slabomyslnou osobnost.

I kdyby se náhodou Steiner mýlil, skutečnost, že prezidentská kancelář má rozpočet srovnatelný se Senátem a poměr cena/výkon je ještě mnohonásobně mizernější než v případě horní komory parlamentu, přímo volá po požadavku na padesátimilionového prezidenta.

Ten by přirozeně s takovým rozpočtem hravě vykonával všechny funkce, které mu ústava skutečně předepisuje, ale nemontoval by se s ohromným nesmyslným aparátem, který ústava vůbec nepředpokládá, do věcí, do nichž mu nic není a o nichž ví figu borovú.

A rozhodně by se v potlačování politického pluralismu nesnažil dohnat a předehnat i komunistickou Čínu...

1
Vytisknout
7005

Diskuse

Obsah vydání | 2. 7. 2021