Irácké šíitské milice v odvetě na Bidenovy nálety zaútočily na americké základy v Sýrii: Proč mají USA základny v Sýrii a proč neopustily Irák?
1. 7. 2021
List
Al Quds uvádí, že šíitské milice v
Sýrii v pondělí večer vystřelily několik raket nebo dělostřeleckých granátů na
americkou vojenskou základnu v provincii Dajr al-Zaur na jihovýchodě Sýrie v
reakci na nedělní americké nálety na irácké šíitské milice operující na syrsko-irácké
hranici. V pondělí nebyly hlášeny žádné oběti. Podle iráckých Lidových mobilizačních
sil nedělní americké nálety zabily pět militantů a několik dalších zranily.
Ačkoli americký ministr zahraničí Antony Blinken prohlásil, že letecké údery měly zastrašovací charakter, v reálu nemůžete zastrašit partyzánské skupiny ze vzduchu. A šíitské milice ve skutečnosti zjevně zastrašeny nebyly, píše Juan Cole.
Silný
spojenec USA – irácký premiér Mustafa al-Kadhimi – v pondělí Washingtonu
nedělní nálety vyčetl. Označil je za „otevřené porušení irácké suverenity“.
Podle al-Khadimiho Irák nechce být arénou pro vyřizování účtů, přičemž klade důraz
na suverenitu nad svým územím; Irák se brání tomu, aby jeho území bylo
využíváno jako aréna pro útoky a následné odvety.
Ačkoli
al-Kadhimi, který s vůdci šíitských milicí nenachází společnou řeč, možná ani
nebyl tak pobouřen americkým bombardováním, jak se nechal slyšet, spousta
politiků v iráckém parlamentu byla Bidenovým bombardováním velice rozlobena. Široká
veřejnost navíc chápe stanovisko iráckých šíitských milic, které prezentovaly
po nedělních náletech: že se USA snaží udržet Irák natolik slabý, aby jej mohly
ovládat. Předáci milicí rovněž tvrdí, že USA implicitně pomáhají teroristům
z Daeše, když zasahují do pohraničních operací Lidových mobilizačních sil.
Někteří
demokraté z Kongresu – kupříkladu Chris Murphy – rovněž vznesli námitky proti Bidenovým
náletům na Sýrii. Argumentují, že ústava poskytuje pravomoc k zahájení
válečných operací pouze Kongresu. Sněmovna reprezentantů nedávno hlasovala pro
zrušení zákona z roku 2002, na jehož základě byla provedena irácká invaze
a většina dalších amerických vojenských operací na Blízkém východě.
Syrský
tisk píše, že americký vojenský personál dislokovaný na dvou základnách v Dajr
al-Zaur reagoval vystřelením raketové salvy na syrské vojenské základny a
základny syrských spojenců. Americká vojenská přítomnost v Sýrii má pochybnou
legitimitu, přičemž Donald Trump do této oblasti poslal vojáky, aby asistovali
při těžbě syrské ropy, což lze charakterizovat jako válečný zločin.
Irácké
šíitské milice čas od času minometnou a raketovou palbou ostřelují základny v
Iráku, kde jsou umístěni američtí vojáci. Při jednom takovém útoku v březnu
2020 zahynuli dva příslušníci americké armády a jeden Brit. Od té doby při
těchto útocích nepřišel o život ani jeden muž v uniformě; údery šíitských
milic však pro Američany představují nepříjemné obtěžování.
Bidenova
vláda odpověděla na útoky milic v Iráku tím, že vyhodila do povětří jejich
skladiště, a to na hranici mezi Irákem a Sýrií, kde se šíitské milice pokoušejí
zpacifikovat Daeš, který pendluje mezi těmito dvěma zeměmi.
V
únoru 2020, poté, co Donald Trump nechal usmrtit íránského generála a iráckého
generála, irácký parlament schválil přísný dekret požadující stažení amerických
jednotek z Iráku. Parlament ponechal harmonogram odsunu v rukou předsedy vlády.
Premiér Mustafa al-Kadhimi v loňském roce vyjednal snížení počtu amerických
vojáků z přibližně 5 000 na 2 500, nicméně šíitské milice, které jsou zároveň
politickými stranami se zastoupením v parlamentu, se domnívají, že USA nyní Irák
vojensky okupují, protože Washington byl požádán, aby své vojáky stáhl úplně.
V
roce 2018 irácký parlament šíitským milicím přiřkl status národní gardy, takže
od té doby jsou součástí irácké vojenské infrastruktury. USA jsou v
neudržitelném postavení, když se snaží vycvičit jednu část irácké armády
(pravidelná armáda), zatímco bojují s jinou její částí (národní garda v podobě
šíitských milic).
Tento
rozpor vznikl v důsledku Trumpova neuváženého zavraždění íránského generála Sulejmáního
a iráckého generála al-Muhandise v lednu roku 2020.
Celý článek v angličtině ZDE
Diskuse