Bláhové výzvy k dialogu s autoritáři

30. 6. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty
Podle mluvčí ruského ministerstva zahraničí Zacharovové je český požadavek kompenzací za bombový útok ve Vrběticích "vydíráním". A Bidenova administrativa, která tolik toužila po dialogu s Teheránem, byla po ostřelování amerických pozic íránskými proxies v Sýrii nucena odpovědět leteckými údery. - Co mají tyto dvě události společného? Prostý fakt, že s autoritářskými režimy sledujícími výhradně silovou politiku expanze se "normální" dialog o podstatných záležitostech prakticky nedá uskutečnit, pokud ovšem nejsou zrovna zahnány do kouta či vnitřně nalomeny.

SSSR po Chruščovově projevu na XX. sjezdu KSSS a po kubánské krizi byl takovým vnitřně nalomeným režimem, který potřeboval konfrontaci do jisté míry vyvážit souběžným dialogem o omezení zbrojení. Ještě se později pokusil o několik triků proti Západu, jako například rozmístění raket středního doletu SS-20 v Evropě - ale dočkal se silové odvety souběžně s nabídkou jednání, což přineslo výsledek v podobě smlouvy INF o likvidaci některých kategorií výzbroje v Evropě.


Gorbačov usiloval o reformy doma a zlepšení vztahů se Západem, které KGB vyhodnotila jako nezbytnou podmínku pro překonání fatálního technologického zaostávání v elektronice. Z toho důvodu dávalo výborný smysl s ním jednat. Byl připraven zbavit se vazalských režimů ve Střední a Východní Evropě i k dalším vstřícným krokům.

Právě popsaný stav autoritářských režimů však v žádném případě nepředstavuje nějakou historickou normu. Naopak, jedná se o výjimku, se kterou za běžných okolností rozhodně nelze počítat.

Nikdy nekončící jalové výzvy "bojovníků za mír" k "dialogu" s Ruskem (o čem?), pokud nejsou doprovázeny rozhodným odvetným tlakem za nepřátelské mocenské kroky, jaký právě předvedla Bidenova administrativa ve vztahu k Íránu, nepředstavují zdaleka jen výzvy, které jsou prostě "k ničemu". Ve skutečnosti soustavně signalizují do Moskvy slabost Západu a utvrzují kremelskou věrchušku v přesvědčení, že být na Evropu sprostý a bezohledný, klást v Evropě bomby do skladů, používat na jejím území chemické zbraně, vraždit tam za bílého dne na ulici své oponenty, sponzorovat únosy, špehovat její instituce atd. se vyplácí, protože evropští politici jsou na prodej a nemají žádnou páteř. Když je praštíme klackem po hlavě, hned škemrají o jednání. Dobře to děláme, soudruzi.

Je hořkou pravdou, že dialog bývá možný jen tam, kde existuje alespoň minimální úroveň dobré vůle na obou stranách. V Pekingu, Moskvě nebo Teheránu atd. ale dnes žádnou skutečnou dobrou vůli nenacházíme. "Staré dobré" přesvědčení autoritářů o "prohnilosti demokratického Západu" jim poskytuje pohodlnou představu, že jejich režimy mají navrch, takže pokud se už má jednat, jedině z pozice jejich vlastní mocenské převahy, která umožní Západ ještě více vnitřně rozštěpit.

Dokud Západ nevynalezne způsob, jak staronovým autoritářským režimům přiměřeným způsobem udělit mocenskou lekci bez toho, aniž by následoval rozsáhlý ozbrojený konflikt, pokřikování o "dialogu" s nimi bude představovat jen bláhovou ničemnost.

<










V diplomacii stejně jako v občanské rozpravě uvnitř státu totiž platí, že dialog předpokládá alespoň vůli k dodržování nejzákladnějších pravidel slušného chování.

Kde se ale histriónská sprostota beztrestně naparuje jako holub na báni, prostor pro dialog se scvrknul do velikosti nanometru.

1
Vytisknout
9130

Diskuse

Obsah vydání | 2. 7. 2021