Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Skutečně si Rusko brousí zuby na Ukrajinu?

2. 12. 2021 / Daniel Veselý

čas čtení 4 minuty

V Britských listech byly v posledních dnech zveřejněny texty varující před možnou Putinovou invazí na Ukrajinu, k níž má podle amerických zpravodajců dojít na začátku nového roku. Primárním zdrojem těchto varovných tvrzení jsou americké zpravodajské služby. A ty – vzhledem k tragickým zkušenostem – nelze automaticky brát jako solidní informační zdroj, zvláště jde-li o konání ideologického protivníka. Je zapotřební klást si otázky a nacházet logické odpovědi. Je reálné, aby tak protřelý politický šachista jako je Vladimir Putin drasticky eskaloval vztahy se západními zeměmi v čele s USA v tak osudové době, kdy musíme společnými silami řešit klimatickou krizi a usilovat o snížení jaderné hrozby?

S obdobnou skepsí je třeba přistupovat k tvrzení ukrajinského prezidenta Volodomyra Zelenskyho, že skupina Rusů a Ukrajinců chystala puč proti ukrajinské vládě. To jsou nesmírně vážná obvinění, která je nutno nejdříve dokázat a poté z nich vyvodit důsledky. Tvrzení či obvinění jednoho z aktérů toho či onoho konfliktu vždy musíme brát s rezervou. Koneckonců nejedna informace spojená s ruským vměšováním do záležitostí západních zemí stála na vodě či byla jaksepatří nafouknutá. Nedávno vyšlo najevo, že analytik, který pracoval na Steelově složce (s jejíž pomocí američtí demokraté vedli tažení proti Trumpovi a jeho loajalistům coby údajným Putinovým nohsledům.) lhal FBI. Steelova složka se přitom stala studnicí fantasmagorických obvinění na adresu údajného krtka v Bílém domě – Donalda Trumpa.

Čeho by vlastně Kreml dosáhl, kdyby v plné polní zaútočil na východ Ukrajiny? Politický analytik Anatol Lieven soudí, že Moskvu od ozbrojeného vpádu na cizí území ve skutečnosti řada věcí odrazuje: v případě ruského útoku proti Ukrajině by EU (i Bílý dům – pozn. DV) radikálně zintenzivnila sankce proti Ruské federaci, což by ještě více poškodilo ruské hospodářství, plynovod Nord Stream by byl definitivně odpískán, Rusko by se propadlo do hlubší závislosti na Číně; některé složky ukrajinské armády by s okupanty srdnatě bojovaly a mohly by jim uštědřit velké ztráty. Jinými slovy: vše hovoří v neprospěch takového dobrodružství. Totéž platí i pro Západ; snad nikdo lucidní (včetně lídrů dotyčných zemí) nevěří, že by případný konflikt mezi Kremlem a Severoatlantickou aliancí kvůli nezávislosti Ukrajiny přinesl něco pozitivního. Je proto v zájmu nás všech, aby nevypočitatelné vášně na všech stranách utichly.

Jestliže manévry ruské armády na ruském území činí hluboké vrásky západním pozorovatelům, proč je morálně nepobuřují také americké vojenské zásilky pro Kyjev či nákup tureckých bitevních dronů ukrajinskou armádou? Lieven připomíná Putinovu poznámku z října tohoto roku, že k ukrajinskému členství v NATO patrně nikdy nedojde, zatím však dochází k hlubší militarizaci vzájemných vztahů, což Moskva považuje za hrozbu. Zatímco RF pořádá vojenská cvičení poblíž ukrajinských hranic, ukrajinská armáda činí totéž na hranicích s Ruskem. Americké ministerstvo zahraničí před několika dny oznámilo, že Washington „má na stole všechny možnosti“, jak reagovat na „velký a neobvyklý“ nárůst ruských jednotek poblíž ukrajinských hranic. Všichni, kdo rozumí kódové řeči Bílého domu, vědí, že jakmile Washington na tu či onu krizi odpovídá „všemi možnostmi na stole“, implicitně vyhrožuje také nasazením jaderných zbraní.

I kdyby Rusko nakrásně na Ukrajinu zaútočilo, Spojené státy ani NATO by ji podle Lievenova mínění na pomoc nepřišly. Kreml, jehož rétorika je oproti minulosti agresivnější, Západu spíše posílá vzkaz, aby se ukrajinská šlamastyka konečně vyřešila. Konflikt na východní Ukrajině by podle Lievena mohl vyřešit restart tzv. Druhého minského procesu, který by Donbasu v posledku zajistil plnou autonomii – pod ukrajinskou suverenitou, nicméně bez ukrajinských vojáků a za přítomnosti mírových sil OSN.