Společnost v troskách

20. 1. 2022 / David Marenčák

čas čtení 2 minuty

Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous

Kdyby chtěl někdo pochybovat, že jsme „selhavší stát“, neboli že žijeme v setrvalém a dlouhodobém státním kolapsu, dávám do souvislosti pár šokujících zpráv, které už nikoho nešokují a v záplavě banalit už sotvakoho zvednou ze židle.

Omikron zahajuje kobercový nálet, výhled do blízké budoucnosti v podobě vývoje v ostatních státech západního okruhu, které jsou krapet napřed, jsou zcela mimo obzor kohokoli, kdo má moc a vliv o něčem rozhodovat.

A vláda demokratické a jedné možné nejlepší svobody řeší věci tak, že je outsorcuje na občany. Ano, je to tak, tento pokyn hygienických stanic znamená, že přestávají trasovat a lidi mají vyplňovat sebetrasovací formuláře, o čem všichni vědí, že budou dělat jen skutečně otrlí a vytrvalí lidé. Ostatní na to hodí bob z přesvědčení nebo z únavy, letargie a uondané apatie.

A zároveň tato nová vláda starých strak ukáže prostředníček za dosud vykonávanou práci v první a druhé linii, kdy ani v první vlně tolik přetřásaná podfinancovanost a rozloženost sítě krajských hygienických stanic nestačila na to, aby se doplnily stavy početní, materiální a poskytly se tolik chybějící zdroje.

Živě si pamatuji, jak ajťáci nadávali na „báby z KHS“, které jim ujídají z koláče hrdinství a bojkotují jejich úžasné technokratické řešení v podobě E-roušky a Chytré karantény. Drze se při tom vymlouvaly, že jim nikdo neposkytl zaučení ani stroje, na kterých by to mohly provozovat. Ale to jsou jen staré známé zpátečnické nářky.

A jako v Rakousku dostávají zdravotníci dopisové bomby, v ČR prořezávají pneumatiky, vláda přidá k nenáviděným skupinám další, o kterou je potřeba si otřít boty, protože má mandát k asociálnosti a bezohlednosti.

Všichni už máme covidu po krk, ale není náhodou, že mnozí v odporu vůči opatřením a věcem kolem něho dělají všechno proto, aby náklady a obětiny v podobě zničeného zdraví a smrti byly co nejvyšší a aby koronavirus zdaleka neřekl poslední slovo, když jsme měli už několik šancí mu zacpat kušnu nadobro.

Právo a svoboda ke zdraví ale byla upozaděna - zcela nepřekvapivě - právem chovat se jako bezohledné asociální ovádko.

Nemocná společnost, nemocní lidé – a můžeme přepínat kolovrátky o osobní zodpovědnosti, až by otřásly horami šílenství, ale když tu dekády panuje uspořádání, které individualismus a sobectví odměňuje, každého k němu tlačí, vychovává masově a upřednostňuje všechny ty ostré lokty a starání se o sebe, nesklízíme nakonec jen to, co jsme zaseli?

1
Vytisknout
7296

Diskuse

Obsah vydání | 25. 1. 2022