Apartheid 2.0: Amnesty International se připojuje k chóru odsuzujícímu izraelský apartheid

3. 2. 2022

Amnesty prováděla svá šetření a analýzy po dobu čtyř let, od roku 2017 do konce roku 2021, takže nedělala zrovna ukvapené závěry. Amnesty pečlivě definuje zločin, z něhož obviňuje izraelské úřady. Apartheid je podle nich spáchán, "když je jakýkoli nelidský nebo nehumánní čin spáchán v kontextu institucionalizovaného režimu systematického útlaku a nadvlády jedné rasové skupiny nad druhou se záměrem tento systém udržet".

Amnesty upozorňuje, že cílem politiky izraelské vlády je posílit postavení Židů a upřít základní práva Palestincům. Poté, co izraelská armáda v roce 1967 obsadila palestinský Západní břeh a pásmo Gazy, prováděli tuto politiku vojenští guvernéři: "Dnes jsou všechna území kontrolovaná Izraelem nadále spravována s cílem přinášet prospěch židovským Izraelcům na úkor Palestinců, zatímco palestinští uprchlíci jsou i nadále ignorováni."

Zpráva konstatuje, že v izraelském právu jsou Židé zvýhodněni. Do Izraele se může přistěhovat každý, kdo má židovský původ. Rodiny Izraelců palestinského původu, kteří žijí v zahraničí, toto právo nemají. "Arabští Izraelci" nesmějí sloužit v izraelské armádě, s výjimkou malých komunit Drúzů a (nearabských) Čerkesů. AI poukazuje na to, že prvních 18 let existence Izraele byli izraelští občané palestinského původu drženi pod vojenskou správou.

Použití izraelské armády je základním nástrojem kontroly Palestinců, kteří jsou často uvrženi do vazby a postaveni před vojenský soud, přestože jsou civilisty. AI píše: " Od roku 1967 zatkly izraelské úřady na Západním břehu Jordánu, včetně východního Jeruzaléma, a v pásmu Gazy více než 800 000 palestinských mužů, žen a dětí a mnoho z nich postavily před vojenské soudy, které systematicky ignorují mezinárodní standardy spravedlivého procesu a kde naprostá většina případů končí odsouzením."

Ale řeknete, že na okupovaném Západním břehu Jordánu, včetně Jeruzaléma a jeho okolí, žijí statisíce Židů. To byste měli pravdu, ale ti žijí v jiném, nevojenském systému.

AI se zabývá i dalšími prvky apartheidu, včetně překážek při slučování rodin a překážek při cestování na místní úrovni i do zahraničí. Žádná z těchto agend se netýká izraelských Židů. Dále je tu otázka majetku Palestinců, který jim ve skutečnosti nepatří, protože izraelský stát jim ho může podle libosti ukrást. Amnesty říká: "V roce 1948 vlastnili židovští jednotlivci a instituce asi 6,5 % území mandátní Palestiny, zatímco Palestinci vlastnili asi 90 % tamní soukromé půdy. Během pouhých 70 let se situace obrátila."

Zpráva AI samozřejmě vyvolala hněv izraelského establišmentu a jeho stoupenců v řadách americko-izraelské lobby. Těmto lobby se dosud dařilo marginalizovat každého, kdo poukazoval na to, co se tam skutečně děje. Pro propagandisty je však stále těžší skrývat chmurnou realitu, protože svobodomyslní lidé začínají být hlasitější a nazývají izraelské zacházení s Palestinci pravým jménem.

 

Celý článek v angličtině ZDE