Putinovo šílenství: Případová studie neschopného stratéga

21. 3. 2022

Putinovy přehmaty začaly v roce 2014, anexí Krymu a intervencí na východní Ukrajině - akcemi, které vyprovokovaly rozsáhlé odsouzení a podezření ohledně jeho reálných ambicí. Když Putinovi zůstalo minimum spojenců, byl omezen na záchranu vražedných autoritářských režimů v Sýrii a Bělorusku. Dnes jeho zneužívání ruské moci vede k ožebračení a izolaci jeho země. Špatně navržená invaze na Ukrajinu posílila mezinárodní odpor, zmrzačila ruskou ekonomiku a přetížila ruské ozbrojené síly. Putin dělá z Ruska stát vyvrhele.

Nic z toho nebylo nezbytné. Před deseti lety měl Putin v ruce velmi dobré karty. NATO padalo pod váhou války v Afghánistánu a nerozumné intervence v Libyi. Američtí lídři si stěžovali, že se Evropa jen veze, a Evropané zpochybňovali závazek Washingtonu vůči společné obraně. Jakékoliv snahy zlomit tyto trendy a mobilizovat stará spojenectví byly omezeny evropskou neochotou utrácet více za obranu a toxickou závislostí na ruské ropě a plynu. Mezitím se ruská ekonomika vzpamatovala z recese v r. 2008 a byl dost zdravá na to, aby podporovala dlouhodobý program modernizace ozbrojených sil. Rusko sílilo a jeho tradiční protivníci se od sebe vzdalovali.

Jeviště pro Putina bylo připraveno. Vyhodil je do vzduchu.

Anexe Krymu a podpora "separatistů" na východní Ukrajině byly zbytečné přehmaty. Rusko se na Ukrajině těšilo mimořádnému vlivu i po povstání na Majdanu koncem roku 2013. Mělo podporu rozsáhlých voličských bloků na východě a zajistilo si přístup k námořním základnám na dekády. Ale to nestačilo a Rusko se pustilo do taktiky "šedé zóny", aby se pokusilo podkopat postavení ukrajinské vlády. To poskytlo závoj věrohodného popření, ale stejně málokdo pochyboval o ruské odpovědnosti za machinace operátorů v kyberprostoru a zelených mužíčků. Tento přístup způsobil, že Rusko začalo vypadat úskočně a zlověstně. A zaplatilo za to výraznou ekonomickou a diplomatickou cenu. Putinova hra vdechla nový život do NATO a zbrzdila ruské oživení.

Letošní válka věci zhoršila ještě mnohem víc. Zdá se, že Putin těžce podcenil obratnost a odhodlání Ukrajinců, stejně jako evropskou solidaritu. Spojenci v NATO společně podporují Ukrajinu a zásobují její válečné úsilí. Další nečlenské země NATO berou myšlenku členství mnohem vážněji. Ruská měna se nachází ve volném pádu a zahraniční kapitál odchází ze země. Rusko z velké části postihly zákazy mezinárodních transakcí prostřednictvím systému SWIFT a čelí většímu riziku ztráty exportních výnosů z energetického sektoru. Možná Putin doufá, že čínská podpora změkčí ekonomické škody, ale závislost na Pekingu je sotva ideální pro stát s velmocenskými ambicemi. Konečně ruské ozbrojené síly utrpěly už významné ztráty, navzdory místní převaze. Většina pozemních sil je nyní nasazena v boji, který stagnuje.

Navzdory všem svým strategickým omylům Putin skvěle zvládl umění ovládnutí domácího prostředí. někteří pozorovatelé spekulovali o změně režimu, ale pro tuto chvíli je vhodné předpokládat, že Putin zůstane u moci a že dál bude dělat své obvyklé strategické chyby. To ale znamená pro Bidenovu administrativu vážný problém. Jak má zacházet s nekompetentním rivalem?

Tři dilemata

Dobří stratégové se snaží kalibrovat vojenskou sílu s politickou hodnotou předmětu. Udržují zdravé vztahy s vojenskými a zpravodajskými profesionály. Kultivují si spojence a snaží se rozdělovat nepřátelské aliance. A především se učí z chyb. Putin nedělá ani jedno. Začíná vojenská tažení a pak se v nich plácá. Veřejně ztrapňuje na veřejnosti šéfy bezpečnosti. Staví ruské diplomaty do nemožné situace prostřednictvím urážlivé rétoriky a mimózních lží. Jeho zjevné přivlastňování si moci mu odcizuje ty, kdo by jinak rádi v Rusku obchodovali. A zdá se, že je zcela neschopen se poučit. Političtí a vojenští lídři si často dělají starosti s brilantními lídry, ale dnešní problém je jiný. Místo nebezpečí, že budete přelstěni, existuje riziko, že se vám vymstí Putinovy omyly.

Špatní stratégové zhoršují tři strategická dilemata. První souvisí se špatnou percepcí. Válečné signalizování je vždy obtížné kvůli dezinformacím, protože lídři operují ve stresu a protože protivníci mají důvody se navzájem zavádět. Dnes je to ale ještě složitější, protože Putin se jeví stále izolovanější a rozhodování v Kremlu se stalo groteskním. Putinova televizní jednání s bezpečnostními a zpravodajskými představiteli před válkou byla proměněna v manifestaci veřejné podpory jeho plánů a v zatažení těchto lidí do jeho zločinů. Je nepravděpodobné, že by mu předložili své skutečné názory. Ani zřejmě nebudou zpochybňovat jeho výklad amerických signálů.

Druhým problémem je eskalace. Rusko má několik možností expandovat rozsah a intenzitu války, včetně použití jaderných zbraní. Tyto možnosti by byly mimořádně riskantní a možná katastrofické. Dobří stratégové by se jim vyhnuli - ale Putin není dobrý stratég.

Putin může eskalovat válku ze zoufalství spíše než kvůli příležitosti. Pokud věří, že Rusko čelilo dekádám zkaženosti, může kvůli snaze prolomit sankční režim riskovat extrémní opatření. Takový krok by připomínal snahu Japonska uniknout americkému embargu útokem na Pearl Harbor.

Posledním problémem je, jak ukončit válku. jednání budou obtížná, protože je těžké předpovědět, jaký typ hrozeb a slibů by Putina přesvědčil, že se má dohodnout. Špatní stratégové nemusejí rozeznat dobré dohody. Navíc Putinův mizerný rejstřík způsobí, že pro západní lídry bude těžké věřit jeho slibům. Kvůli jeho sklonu vrhat se do vojenských dobrodružství nikdo nebude chtít věřit, že Putin dodrží mír.

Celý text v angličtině: ZDE