Jak je to s Ježíšem, válkou a hodnotami svobody

24. 3. 2022 / Boris Cvek

Ježíš apeluje na osobní volbu a naději v Boží království, které přijde po konci světa. Nikdy jsem neměl pochybnost, že vyšetřování zločinů nebo trestání lidí pomocí justice nebo obrana země pomocí armády jsou naprosto nezbytné. Jsou nezbytné proto, že povaha tohoto světa se nemění: je tu stále smrt, násilí, nenávist, hřích. Co je nesmírně důležité, to je odmítnutí obhajování války náboženskými prostředky, jak se to dělo běžně v minulosti. Nikdy bych neřekl, že Bůh žehná pilotům, kteří bojovali proti Hitlerovi ve válce o Anglii, ale taky bych nikdy nepochyboval, že bojovat proti Hitlerovi zbraněmi je správné. Je to správné nikoli proto, že by Ježíš něco takového chtěl, ale proto, že žijeme v takovém světě, kde Hitler mohl vyvraždit miliony lidí plynem, aniž by tomu Bůh zabránil.

Křesťan má milovat bližního v tomto reálném světě, který je děsivý, krutý a v němž není nikde a nikým zaručeno, že totalita a teror nezvítězí, kromě možností našeho konečného důvtipu, našich omezených možností budovat, kultivovat, ale také silou bránit naši otevřenou a na svobodě postavenou společnost.

Pokud jde o Ukrajinu, jde mi především o to, abychom si řekli pravdu. Možná je to skutečně tak, že zotročení Ukrajiny Ruskem je jediná cesta, jak se vyhnout jaderné válce. Pak si ale jasně přiznejme, že Ukrajina zatím byla oproti Rusku svobodná země a že její osudem je být zotročena. Nemalujme si to tak, že „mír“ přinese nutně zároveň svobodnou Ukrajinu a zároveň spokojené Rusko. To je asi nemožné. Takový je svět, v němž žijeme, a je to právě dáno tím, kdo má skutečnou moc, aby garantoval ty hodnoty, které chce prosadit (vidíme, jaké hodnoty garantuje např. skutečná moc v Rusku nebo Číně). Svět, v němž žijeme, je svět, v němž se uskutečnily genocidy, totality a otrokářství. Zotročení lidí bylo běžným standardem po celou dobu existence civilizací.

Jsem hluboce přesvědčen, že naše civilizace svobody vznikla v důsledku emancipačního apelu evangelia, který se ovšem mohl plně rozvinout právě až po druhé světové válce v ideji lidských práv, emancipaci žen, menšin, tělesně postižených lidí atd. Druhá světová válka totiž zbraněmi vybojovala svobodu a umožnila v západním světě vytvořit společnost, v níž se Hitlerem vzývané hodnoty, velmi připomínající tradiční evropskou společnost, tedy hodnoty podřízenosti, krutosti, machismu, homofobie, militarismu postupně hroutily.

Nicméně žádná skutečná emancipace není možná bez bezpečnostních garancí práva, policie a armády. Fakticky celý moderní emancipační proces se právě uskutečňoval proměnou práva, např. práva žen volit nebo studovat na univerzitách. Práva, které muselo být reálně vynutitelné. Dějiny emancipace jsou dějiny revolucí, stávek, válek a krvavých bojů, zejména ve starších dobách, protože tehdy se bojovalo proti skutečné tyranii – doby poválečné už umožňují uskutečňovat pokrok méně krvavým způsobem, protože zrušily vrchnost a umožnily veřejnou kontrolu moci.

Křesťan veden podobenstvím o milosrdném Samaritánu by se měl radovat z toho, že lidé ve svobodné společnosti mají oproti minulosti nesrovnatelně lepší život, že už nejsou mučeni, mají důchody, zdravotní péči, mohou svobodně věřit v Boha nebo svobodně prožívat milostnou lásku (mnohem svobodněji než když dříve) atd. Tohle ovšem podle mne rozhodně není tím konečným cílem a smyslem Ježíšova poselství: tím je konec dějin a život věčný. Což jistě vůbec neznamená, že dění na tomto světě je lhostejné, naopak: Ježíš celou svou činností dává najevo, že pomáhat lidem na tomto světě z lásky k nim je právě cesta života věčného. Nikoli soudit, zotročovat, manipulovat, ale uzdravovat, pomáhat, umožnit žít lepší život. Když Ježíš potkává nemocné, neříká jim: je dobré, že jsi nemocný, protože budeš méně hřešit, nebudeš se radovat z jídla nebo sexu atd. Naopak: Ježíš vrací lidem zrak, zbavuje je nemocí a nechává je žít tento život fyzický a pozemský. Nedává podmínky, nezotročuje, naopak apeluje na pomoc a soucit. Nabízí spásu a odpuštění. Sám je vtělené Milosrdenství.