I Have a Dream

25. 3. 2022 / Karel Dolejší

Mám sen. V něm 8. března 2022 na úsvitu vystoupí kyjevský primátor Vitalij Kličko z limuzíny u petrohradského vodního toku Mustajogi, alias rusky Čornaja Rečka. Ano, na onom místě, kde kdysi nebohý Alexandr Sergejevič Puškin marně hájil čest své ženy.

Kličko odkráčí na břeh říčky, letmo kývnutím pozdraví duelanta. A pak Vladimíru Vladimíroviči bez zbytečných okolků tak příšerně rozbije ciferník, že ho jeho poskokové už jen bezduchého naloží do sanitky a urychleně odvezou na rekonstrukční chirurgii.

A tím by byla rusko-ukrajinská válka s konečnou platností vyřízena.

***

Samozřejmě je mi známo, co napsal Arthur Schopenhauer obecně proti soubojům - a právem. Koneckonců samotný případ Puškinův ukazuje, kolik na věci bylo pravdy. Objektivně bezvýznamný francouzský důstojník úplně zbytečně zabil nejslavnějšího ruského básníka. Kdyby to tehdejší mravy a básníkova nátura dovolovaly, mohl si Puškin raději najít kvalitnější manželku, která by ho neuváděla do podobných situací.

Nicméně ani tohle není konečný protiargument.

***

Mnozí jsme ale také četli Machiavelliho analýzu proslulé historky z Liviových Dějin, v níž je podrobně vyloženo, proč o osudech národů bohužel nerozhodují osobní souboje politiků - třebaže bychom si to často velmi přáli.

Od věků tomu bývá tak, že si vládcové - přinejmenším v nedemokratických režimech, kde poddaný nemá do politiky co mluvit - během válek berou celý národ jako rukojmí. A některé opravdu doslova baví odkudsi z podzemního bunkru rozhodovat o životě a smrti tisíců lidí, kteří by si za jiných okolností spolu třeba zašli do hospody nebo na fotbal.

Tak je tomu i teď, v tuto konkrétní chvíli. Vladimir Putin se nikdy nesmířil a nesmíří s existencí samostatné Ukrajiny - ale je to paradoxně nejmladší generace Rusů, která ze všech právě žijících generací k Ukrajině a Ukrajincům pociťuje nejvíce sympatií, kdo dostal za úkol nepohodlný sousední stát zničit, zotročit a zadupat hluboko do země.

Už slyším námitky, že je to celé strašně nespravedlivé. Ano, je. Jen kdyby osud všech Ukrajinců nebyl dokonce ještě mnohem nespravedlivější, než osud nejmladších Rusů.

***

Stále ještě slýcháme do zblbnutí opakované řeči o tom, že prý by měl prezident Zelenskyj "přijmout ruské požadavky" a válku tím údajně ukončit.

Maketou mírových rozhovorů byl nicméně za ruskou stranu pověřen Putinův blízký spolupracovník Vladimir Medinskij, bývalý ministr kultury. Člověk, který o diplomacii neví zhola nic, za to je ale fanatickým putinistou. Osoba, co právě navrhuje zavést v ruských školách modlitby za slávu Ruska opěvující stát, vlajku a další symboly.

Kdo opravdu věří, že zrovna tento člověk může vážně navrhnout a pak také dohodnout něco rozumného, s čím by Ukrajina mohla alespoň velmi vzdáleně souhlasit, ať tam běží.

Jen se obávám, že v tom případě já jsem kapybara.

***

Bohužel to celé bude muset dopadnout úplně jinak.

Imperialistické Rusko musí od Ukrajiny za cenu mnoha nenahraditelných životů své nepočetné nejmladší generace dostat tak strašlivou nakládačku, aby se stáhlo za svou státní hranici a nejméně dalších dvacet, třicet let ho vůbec nenapadlo spřádat nějaké další expanzionistické plány. V Evropě, v Arktidě, v Africe, v Latinské Americe, ani kdekoliv jinde.

Jak si to Rusové doma zařídí, až se Putina konečně zbaví, je samozřejmě jen na nich.

Dá se ovšem očekávat, že důsledný proces deputinizace a demontáže agresívní imperiální tradice nakonec zabere přinejmenším několik dekád.