Ruská ekonomika: Zpátky do minulosti?

13. 5. 2022

čas čtení 16 minut
Zdá se, že nepřátelské akce na Ukrajině dospěly do fáze zákopové války. Přestože ruští i ukrajinští bezpečnostní představitelé hovoří o hrozící ofenzivě schopné změnit nejistou rovnováhu v předních liniích, mnohé důkazy naznačují, že konfrontace se může táhnout přinejmenším ještě mnoho měsíců, napsal Vladislav Inozemcev.

Západ se zároveň stále více konsoliduje na straně Ukrajiny, což naznačuje, že je nereálné myslet si, že protiruské sankce budou zmírněny, natož zrušeny. V Rusku není vidět žádný vážný odpor k vojenskému hazardu a zhroucení režimu, byť v důsledku konfliktu uvnitř elit, se nezdá pravděpodobné. A protože manévrovací prostor je poměrně malý, proberme krátkodobé prognózy o stavu ruské ekonomiky například v polovině roku 2023. Klíčové jsou přitom systémové a kvantitativní aspekty.

První – tedy systémový – aspekt představuje obecný výhled a obraz Ruska v roce 2023. Lidé mají tendenci srovnávat budoucnost s minulostí, a protože je nyní jasné, že ruská ekonomika a společnost budou celé světy vzdáleny od toho, jak vypadaly v posledním desetiletí a půl (a zejména v relativně prosperujícím období let 2003 až 2013), bývalý SSSR a Rusko 90. let se stávají jasnými referenčními body. Rusko se však v roce 2023 s největší pravděpodobností nebude podobat ani jednomu z nich.

Sovětský svaz jsme nechali daleko za sebou: Zahraniční obchod nyní tvoří více než 44 % HDP, zatímco v SSSR v polovině 80. let to bylo méně než 5 %; téměř 90 % podniků je silně závislých na dovozu a některá odvětví jsou zcela řízena dovozem; mnoho technologických kompetencí bylo ztraceno a ekonomiku, která je v soukromých rukou, nemůže řídit sovětský státní plánovací výbor. Navíc je nyní spotřeba mnohem vyšší než v SSSR a není možné vrátit klíčové prvky sovětského systému zpět.

Rusko 90. let jsme také nechali daleko za sebou: Toto období bylo charakterizováno kolapsem finančního systému, hyperinflací, nadvládou oligarchie nad úřednictvem; závažnými projevy místní samosprávy, ne-li separatismu; větší mírou otevřenosti světu a téměř podřízeností Západu — po tom za rok nebo dva nezůstanou žádné stopy. Navíc poslední desetiletí sovětské stability (od poloviny 60. let do začátku 80. let) se vyznačovala rychlým průmyslovým rozvojem a pomalejším, ale znatelným růstem prosperity. Postsovětské období, navzdory chudobě a ekonomickým katastrofám, bylo dobou naděje a změn, svobody a pocitu příležitosti pro miliony lidí. Ani prosperita, ani svoboda se v Rusku v příštích letech nezvýší. Potřebujeme tedy nikoli srovnání s minulostí, ale nezaujatou analýzu našich vyhlídek, jakési třetí etapy postsovětských ruských dějin.

Kvantitativní ukazatele také pravděpodobně nebudou inspirativní. Krize, které čelíme, je jedinečná (ačkoli jiné krize, které Rusko zasáhly v posledních třiceti letech, byly také mimořádné). Je unikátní tím, že je bezedná. Rozvoj řady odvětví – výroby letadel a automobilů, těžkého strojírenství, chemie a dokonce i stavebnictví nebo zpracování potravin – by za současných sankcí prostě nebyl možný. V mnoha odvětvích, od rafinace ropy a metalurgie až po stavebnictví a dopravu, dojde k obrovskému převisu nabídky (už nyní je výrazný převis nabídky topného oleje a sklady stojí ladem tváří v tvář klesajícímu dovozu).

Logistika bude jedním z nejhůře postižených odvětví, přičemž v posledních letech byla jedním z nejrychleji rostoucích odvětví. Současné prognózy předpovídají v roce 2022 pokles HDP o 8 %-12 %, v roce 2023 stagnaci a v roce 2024 růst až 6,4 %, ale nevidím absolutně žádný důvod, proč by se ekonomika vzpamatovávala ze současného poklesu, který bude pravděpodobně pokračovat v první polovině dvacátých let (očekával bych pokles ne méně než 12 % v roce 2022, 5 %-6 % v roce 2023 a 2 %-3 % v roce 2024) a ruská ekonomika se vrátí na úroveň roku 2007 pouze tehdy, pokud se režim zhroutí. S ohledem na to bude zotavení nějakou dobu trvat (a nikdy k němu nedojde, pokud režim přežije; vzpomeňte si na Venezuelu, jejíž historicky nejvyšší HDP na hlavu byl zaznamenán v roce 1977).

Vzhledem k tomu, že krize není způsobena vnitřními systémovými příčinami, ale politickým hazardem a tlakem zvenčí, není důvod očekávat demontáž vlády nebo finančního systému. Není důvod, aby se rubl zhroutil, aby se uchytila ​​hyperinflace nebo aby se země rozpadla. Vývoz bude nadále převyšovat dovoz a příliv cizí měny bude pokračovat; hotovostní obrat, bankovní sektor a obchodování s akciemi budou regulovány centrální bankou. Neočekávejte, že rubl klesne pod 100 za dolar; nedojde k úpadkům bank, uzavření nebo nedostatečnému fungování systému pojištění vkladů, konfiskační monetární reformě nebo znárodnění majetku. Inflace bude vysoká: nejméně 25 % v roce 2022 a 12 až 20 % v roce 2023. Nebude však způsobena tiskem peněz nebo znehodnocením rublu, ale nedostatkem mnoha kritických komponent a zařízení. Spíše než poptávkové inflace se dočkáme typické nákladové inflace, a to bude vážná zkouška pro obyvatelstvo, protože jeho příjmy neporostou stejným tempem jako ceny (v komerčním sektoru mohou mzdy přestat růst úplně). Reálný disponibilní příjem klesne v roce 2022 zhruba o 8 % a v letech 2023 až 2024 o 3,5 – 5 %. Stát bude (a již nyní se snaží) maximálně podporovat důchodce, státní zaměstnance a rodiny s dětmi, ale nebude schopen kompenzovat dopady inflace.

Hovoříme-li o změnách v zemi podrobněji, nebudou již žádné známky společenského optimismu. Dojde ke znatelnému poklesu statusového konzumu, který bude způsoben tím, že velká část lidí s luxusním životním stylem se v nejistotě rozhodne opustit zemi nebo se zdržet nápadné spotřeby. Mladí lidé, kteří si donedávna mohli najít relativně dobře placenou práci a koupit si auto a byt na úvěr, to už nezvládnou a budou muset vážně přehodnotit svůj životní postoj. To vše platí především pro obyvatele velkoměst z vyšší a střední třídy, kteří budou krizí zasaženi nejvíce, ale jejich stereotypy chování udávají trendy pro celou zemi. Více než kterýkoli jiný faktor bude za klesající spotřebu, podnikatelskou iniciativu a ekonomické zpomalení odpovědná všeprostupující apatie.

To vše se ještě více projeví na pozadí rychlé deglobalizace ruské ekonomiky. Nejde jen o chybějící dopravní spojení s vyspělými zeměmi, nemožnost používat kreditní karty pro online nákupy a ztrátu přístupu k nejrůznějším službám a zařízením. Stačí, že do konce příštího roku může vývoz ropy klesnout o 25 %-30 % a vývoz plynu o 60 %-70 %, což se začne promítat jak do státního rozpočtu, tak do příjmů fyzických osob. Ještě větší dopad na každodenní život bude mít pokles dovozu o minimálně 50 % ve třetím a čtvrtém čtvrtletí roku 2023 ve srovnání se čtvrtým čtvrtletím roku 2021. Oficiální či neohlášená omezení se dotknou tisíců komoditních položek, což bude mít velmi významné důsledky pro ekonomiku a její obraz v očích spotřebitele.

Důležitým rysem bude primitivizace nabízeného zboží a služeb, tažená dvěma paralelními trendy. Na jedné straně bude přežití podnikání vyžadovat snižování nákladů a opuštění nejdražších a nejkvalitnějších výrobků (částečně to bude dáno i technickou nemožností je vyrobit): Podnikatelé již například opouštějí výrobu drahých značek piva, zatímco AvtoVAZ není schopen vyrábět vozy s automatickou převodovkou. Na druhou stranu se dramaticky změní vzhled zboží: Již nyní je známo, že evropští dodavatelé odmítají do Ruska zasílat nejen materiály pro obaly Tetra Pak, ale dokonce i střívka na klobásy a párky. Stát se spokojí s tímto druhem primitivizace: Již se rozhoduje o pozastavení všech požadavků na kvalitu benzínu nebo ekologických norem pro motory – takže pojem návratu v čase nabývá velmi reálného významu. Nedojde ke krájení másla drátem z jednoho velkého bloku před nervózní frontou, ale ruský spotřebitelský trh ztratí lesk. Některé z těchto problémů by do jisté míry pravděpodobně mohla vyřešit Čína, ale ve stavu covidové anabiózy bude ještě minimálně šest měsíců a poté se pro ni ruský trh stejně nestane prioritou.

Veřejné i soukromé sektory služeb budou degradovat ještě rychleji než ostatní sektory ekonomiky, veřejné i soukromé. Nejtěžší ránu utrpí školství a zdravotnictví. Když už jsme u vzdělávání, za rok či dva se z něj stane sféra indoktrinace a dezinformací v míře nesrovnatelné ani s dobami Sovětského svazu. Pokud jde o zdravotnictví, stalo se v posledních letech zcela závislým na dováženém zařízení, spotřebním materiálu, lécích a léčivech (stačí říci, že dnes nevyrábíme ani jednorázové stříkačky, ani lékařské rukavice). Krize ve zdravotnictví ovlivní kvalitu a ceny nejsilněji již koncem letošního roku. Pracovníci údržby IT budou čelit katastrofálním následkům kvůli nedostatku náhradních dílů a vybavení. IT specialisté budou čelit výzvám, jako je nedostatek serverů, prudký pokles poptávky ze strany zahraničních dodavatelů a masová emigrace ze strany specialistů. Inzerenti a nezávislí pracovníci ponesou důsledky kolapsu reklamního trhu. Letecké společnosti (které se těší vládní podpoře) a hoteliéři (kteří jsou ponecháni bez pomoci) budou na bezpečné straně, protože nedostatek výjezdového cestovního ruchu podpoří domácí poptávku, což stejně nezmění obecné trendy.

Primitivizace zboží a služeb, důležitý rys Ruska v nadcházejících letech, bude doprovázena všudypřítomností nehorázně, nebo méně zjevně padělaného zboží. Úřady již paralelní dovoz legalizovaly. V důsledku toho bude zboží nejprve dovezeno bez záruky (prostě kvůli nedostatku servisních středisek pro společnosti, které opustily trh). Dále bude zahájen dovoz a/nebo domácí výroba náhražek nedostatkových klíčových komponentů dovážených zařízení. Všude tam, kde se dovoz nebo výroba náhražek ukážou jako nemožné nebo příliš drahé, nastoupí kanibalizace, proces demontáže zařízení (např. automobilů nebo letadel), aby se získaly náhradní díly pro nefunkční zařízení. Tato metoda byla v posledních letech účinně aplikována ve vztahu k letadlům ruské výroby (mexická společnost Interjet demontovala 4 z 22 dopravních letadel SSJ-100, aby mohla provozovat zbytek). Od nynějška bude tento přístup přínosem i pro ruský domácí trh. V souladu s tím bude veškerá legislativa týkající se ochranných známek a autorských práv téměř zcela ignorována. Hlavním zdrojem dovozu bude Turecko. Turecké společnosti nakoupí zboží, které výrobci nehodlají posílat do Ruska, a následně je prodají jako vlastní nebo pod svou značkou. Pokud jde o Čínu, dovoz klesl v březnu 2022 o 7,7 % a dodávky budou nadále klesat. Čína v první řadě nezachrání Rusko, protože významnou část jejího high-tech exportu tvoří zboží vyráběné pobočkami západních společností na základě jejich licencí nebo na základě západních patentů.

Rozhodnutí úřadů budou mít obecně ochromující dopad na ekonomiku. Sliby o zmírnění tlaku na podniky a zvýhodnění podnikatelů jsou mýty z několika jednoduchých důvodů. Vláda si nemůže dovolit snížení daní; legalizace šedého trhu současnému podnikání nikdy nepomohla; a konečně, úředníci postrádají potřebné kompetence k přijímání zdravých makroekonomických rozhodnutí. Je třeba si také uvědomit, že prosperita Ruska v roce 2000 nebyla způsobena pouze vysokými cenami ropy, které poháněly ekonomiku tím, že tvořily 10–15 % HDP, ale také prudkým poklesem investic z 36–38 % HDP v sovětské éře na 19%-22% za Putina. Investice budou dále omezovány, ale v dohledné době to způsobí dramatické zhoršení infrastruktury, aniž by to přineslo významné navýšení blahobytu. Pokusy o obnovení plánovaného hospodářství zcela selžou, protože Rusko za posledních třicet let ztratilo schopnost řídit sektorový rozvoj, čehož příkladem je neúspěch všech předchozích pokusů o substituci dovozu, které měly na mysli pouze jeden cíl: Zvýšit podíl přidané hodnoty vyrobené v zemi (které bylo dosaženo např. v zemědělství), ale ne k dosažení plné soběstačnosti ve všech fázích produkčního cyklu. Dováží se proto všechna semena cukrové řepy pro výrobu cukru ve výši 99,8 % spotřeby, stejně jako 80 % násadových vajec krůt, téměř veškerý komerční plůdek pstruha a 80 % krmiva pro chov pstruhů.

I když úřady nebudou schopny stimulovat hospodářský růst, budou moci – alespoň na rok – omezit nárůst nezaměstnanosti tím, že vyvinou tlak na velké podniky, kterým nebude dovoleno rušit pracovní místa; dotovat státní podniky; a zachovat stávající počet zaměstnanců veřejného sektoru. Navíc nestabilní situace, potíže s finančním vyrovnáním s jinými zeměmi, nepředvídatelnost kurzu rublu a rostoucí životní náklady v Rusku způsobí značný odliv migrujících pracovníků. Úřady zvýší platy v odvětvích, kde byli někteří z nich zaměstnáni (komunální služby, stavebnictví atd.), aby snížily napětí na trhu práce. Důležitější však je, že nezaměstnanost dříve v zemi nebyla velkým problémem; lidé jsou zvyklí získávat prostředky na živobytí hledáním dalších zdrojů příjmu namísto toho, aby šli na dávky. V této oblasti se tedy ani nyní nepředpokládají žádné větší problémy. Nakonec, jak se šedý trh rozšíří, přebytek pracovní síly si najde cestu na tento trh a vláda tomu nebude bránit. Míra nezaměstnanosti formálně vzroste ze současných 4,1 % na 5,5 %-6,0 %, ale nezpůsobí to žádné vážné problémy.

Výraznými změnami neprojde ani finanční sektor. Nejtěžším problémem, kterému budou Rusové čelit, bude obsluha úvěrů kvůli rostoucím úrokovým sazbám a klesajícím reálným příjmům. V této oblasti ale vláda pravděpodobně učiní výrazné ústupky, včetně víceletého odkladu splátek a odpisu některých dluhů. Směnný kurz rublu, navzdory všem sankcím, zůstane relativně stabilní a je nepravděpodobné, že by klesnul na 100 rublů vůči dolaru, protože odliv měny ze země bude přísně regulován a měnové spekulace budou obtížné. Ceny se během příštích 12 měsíců zvýší minimálně o 25 % své současné úrovně. Dolar a euro tedy nebudou schopny zaručit bezpečnost úspor. Rusko by se ve skutečnosti stalo "dedolarizovanou" zemí odtrženou od světových trhů, jejíž občané mají omezenou mobilitu. Nejvýraznější výjimkou z obecného cenového trendu budou nemovitosti, které od letošního podzimu zlevní jak v rublech, tak i v cizích měnách v důsledku omezování hypotečních úvěrů, lidí zbavujících se investičních nemovitostí a prodejů nemovitostí v masovém měřítku Rusy opouštějící zemi.

Jinými slovy, nová etapa v historii ruské ekonomiky nebude tak katastrofální jako například období 1990–1993. Pokles přitom nebude tak krátkodobý jako krize v roce 2008. Namísto návratu "zpět do SSSR" bude Rusko pomalu degradovat a úřady nebudou mít žádné snadno dostupné prostředky, jak tento proces zvrátit. Jak jsem před šesti lety předpověděl, rok 2000 jako desetiletí růstu a rok 2010 jako desetiletí stagnace budou nahrazeny desetiletím degradace a úpadku.

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
5609

Diskuse

Obsah vydání | 17. 5. 2022