Božský Čech

25. 8. 2022 / Soňa Svobodová

 

Nahrála jsem všech 12 koncertů. Tehdy jsem o Josefu Myslivečkovi mnoho nevěděla, zařazení jako „český Mozart?“ tam začalo seznámení. Až po získání opisů not a po zevrubném přečtení obsahu jsem si pro sebe vytvořila obrázek, že se jedná o technicky mnohem virtuóznější skladby než u Mozartových koncertů. O to víc je důležitá propracovanost v technických detailech a mým úkolem bylo, jak dodat správnou náladu, aby opravdu vyzněly brilantně s lehkostí.

Také se traduje, že šestici koncertů z tohoto celkového počtu, vytvořil Mysliveček pod vlivem houslového virtuosa Giuseppe Tartiniho v 60. letech, kdy pobýval v italské Padově. Bylo při jejich nahrávání cítit tento jeho vliv?

Giuseppe Tartini (1692 - 1770) napsal víc než 15 houslových koncertů a snad přes 50 sonát. Nejznámější a nejčastěji hrané jsou dvě sonáty, obě v tonině g moll. „Ďáblův trylek” se prezentuje nejobtížnější houslovou technikou a „Didone abbandonata” je v porovnání velmi melancholická něžná skladba.

Určitě nacházím u Myslivečkových koncertů italskou veselou náladu a vyspělou houslovou virtuositu, která je charakteristická také ve tvorbě Antonia Vivaldiho.

Ve svých devatenácti letech jste poprvé hrála sólově s Českou filharmonií a v jednadvaceti opět poprvé na Pražském jaru. Jak jste to tenkrát měla s trémou byla či nebyla?

Na první koncert s Českou filharmonii si vzpomínám jakoby ve snu. Především to byl záskok za mistra Josefa Suka. Honem, během pár dnů si zopakovat a připravit Brahmsův koncert na zkoušku do Rudolfina!!! Myšlenka na případnou trému se naštěstí nedostavila.

Velmi často jsem v 70. letech vyjížděla z Prahy na náhodné záskoky i do zahraničí a prožívala napínavé přípravy včetně úředně veledůležitého podání žádosti o výjezdní povolení z ČSSR na cizinecké policii na pražské Bartolomějské ulici.

Vystupovala jste s mnoha prestižními hudebními tělesy nejen těmi japonskými, německými, slovenskými, ale i českými a tak není divu, že si česká hudba podmanila vaše srdce. Čím nejvíce?

V Japonsku je česká hudba velmi oblíbená. Nejvíce Dvořák a Smetana, vyrůstala jsem denně s Novosvětskou, Slovanskými tanci, Mou vlastí, Z mého života...

Během svého pobytu v Čechách jsem se postupně seznámila kromě Myslivečka i s dalšími autory, kterými byli Josef a Antonín Rejcha, Benda, Voříšek, Dusík, Suk, Martinů, Novák, Nedbal a další, jenž pevně zakotvili v mém repertoáru.

Jak jsem již v úvodu zmínila, jste dlouholetou členkou Kubelíkova tria, s nímž pravidelně vystupujete na světových pódiích. Kde nejdále jste hráli?

Z pohledu Prahy asi v Brazílii, na Taiwanu a v Japonsku.

Se svými hudebními kolegy violloncelistou Karlem Fialou a klavíristkou Kvitou Bilynskou tvoříte toto excelentní trio. Jak jste se vůbec všichni našli, tak že vám to tak nádherně ladí a hraje?

Kubelíkovo trio bylo založeno v roce 1992. Já v souboru hraji od roku 1997. Předtím hrál kolega Jan Talich ml., který po pěti letech přešel ke svému otci do Talichova kvarteta. S Karlem Fialou jsme se seznámili v roce 1995 u příležitosti natáčení dvojkoncertů Rejchy a Vranického, a též jsme spolu koncertovali.

V tomto složení jste také nahráli celkem čtrnáct CD, z nichž vybírám například kompletní nahrávku klavírních trií Antonína Rejchy. Chystáte v současné době nějaké další pro všechny vaše fanoušky?

V plánu byl náš oblíbený Franck a Brahms. Vše se však pozdrželo tou turbolentní situací ve světě. Dříve jsme točili ve Dvořákově síni Rudolfina. Posledních cca 10 let vše nahráváme v Japonsku.

Děkuji za rozhovor.