Jako za císaře pána...

13. 12. 2022 / Soňa Svobodová

čas čtení 13 minut
 

Tak si řada z nás, kteří jsme zrovna procházeli v polovině letošního srpna barokním kostelem sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí nebo Muzeem hudby či malostranskou Kampou poblíž Karlova mostu mohla připadat. Přesně jako za císaře pána, tedy jako v době rakousko-uherské monarchie. Asi se budete ptát, jak to? A já vám odpovím. V tomto čase se totiž v České republice nejen v Liberci, Brně, ale také i v hlavním městě Praze konal již devátý ročník Festivalu – Flašinet žije! A tak bylo všude veselo, protože se sem sjeli flašinetáři z nejrůznějších koutů Evropy a Čech, kteří nejen, že rozezněli živou hudbou město, ale také i rozezpívali všechny procházející. Celý festival doprovázel i dobový jarmark a flašinetáři se představili i v dobových kostýmech. Jedním z nich byl i Mgr. Patrik Pařízek, Ph.D.

Pane Pařízku, jste znám jako výtvarník, historik umění a pedagog, ale jak se z vás stal flašinetář?


 

Flašinetům se věnuji již sedm let. Studiem na VŠ jsem vyprofiloval sice jako pedagog, ale o pozornost se začal drát i můj další zájem – historické hodiny a starožitnosti. Odtud byl už opravdu jen krůček k fascinaci samohracími hudebními automaty, ať už hracími skříňkami, orchestriony nebo právě flašinety. Vždyť i naše nejvzácnější hodiny, tzv. Trauttsmansdorffské z roku 1596 mají zabudovaný hrací stroj se zvonky. Fascinovalo mne jít po stopách výrobců, až mne uchvátil fakt, že právě u nás v Čechách působilo za doby monarchie a první republiky na 30 výrobců, kteří se nejčastěji orientovali právě na malé samohrací varhany, jež známe jako flašinety.

Musím říci, že procházet Kampou za doprovodu flašinetu je slovy nepopsatelný zážitek a obzvlášť, když se hrají nejen ty staropražské písničky. Jak staré většinou jsou?


Hraji 100 let staré dobové šlágry, které jsou melodické, ale někdy vlastně člověk ani neví, jak se jmenovaly, protože jejich popularita časem odezněla.


Často se říká, že někteří flašinetáři hrají na moderní repliky, což prý snižuje úroveň tohoto řemesla. Na jaký typ flašinetu hrajete vy?

Hraji na píšťalový flašinet s mechanikou Stüber, který jsem si postavil po vzoru historických českých a německých flašinetů, které se nám v českých sbírkách zachovaly. Velmi populární byla například dílna Franze Kolba v Pekařově, Josefa Riemera v Chrastavě nebo Josefa Kameníka v Praze. Ten už však upustil od píšťal a předznamenal po první světové válce novou éru strojů s harmonikovými jazýčky, jež byly praktičtější, odolnější a nemusely se tak často ladit. Nástroje měly dřevěné válce, jejichž nevýhodou byl malý prostor pro vytlučení skladby. Technologicky novější tak mají skladbu zaznamenanou pomocí otvorů na stočeném svitku nebo skládaném kartonu a nástroj je mechanicky nebo pneumaticky snímá. Když má člověk čas a je dost pilný, může si některé skladby také děrovat sám. Nejnáročnější je ale transponovat hudbu do rozsahu tónů, které ten nástroj zrovna zvládne zahrát.


Tak to jste tedy mistr, když jste zvládl postavit si vlastní flašinet. Za jak dlouho jste ho měl hotový?


Stavbě jsem se věnoval v každé volné chvilce. Nástroj má snad na tisíc dílů, tak to zabralo asi celý rok, ale celou tu dobu mne posilovalo nadšení, že to jednou bude hrát. Nakonec, když už to vypadalo, že jdu do finále, z flašinetu se ozvalo jen několik tónů. Nezbývalo nic jiného než vše opět rozložit a zkontrolovat.


Kolik druhů flašinetů vůbec existuje..?

Dalšími ve vývoji jsou pak flašinety, které taktéž hrají živou hudbu, ale místo válce nebo svitku přehrávají na píšťaly pomocí elektromagnetů skladbu z digitálního nosiče. A vůbec nejmodernější jsou přístroje, jež sice hrají reprodukovaně, ale melodie je rovněž formována pomocí točení klikou. Poznat, který je který, může běžný posluchač snad jen tehdy, když mu flašinetář umožní podívat se pod vrchní poklop.


Takže v podstatě, posluchač nepozná žádný rozdíl?


Řekl bych, že běžný návštěvník divadla, pouti nebo jarmarku rozdíl nerozezná. Trénované ucho muzikanta nebo varhanáře už ano. Slyšet z malé krabičky hluboké tóny i dvoumetrových píšťal jim může být trochu podezřelé.


Všimla jsem si, že všichni flašinetáři byli oblečení do krásných dobových kostýmů z 19. století. Vystačí vám jeden, nebo jich máte ve své skříni více?

Ještě před pandemií trvalo naše flašinetářské turné Českou republikou osm dní. Na takovou šňůru se musí všichni aktéři jaksepatří vybavit. A tak máme opravdu oblečení do každého počasí a na každou příležitost. Někteří kolegové vystupují celoročně. To já osobně, kvůli času, jež musím věnovat práci ve svém hodinářství v centru Prahy, bohužel v takovém rozsahu nestíhám.


Ano, to se časově nedá, ale když se vám podaří vyrazit na nákup za dobovými kostýmy, kde je sháníte?


Ještě před šesti lety bylo komplikované shánět oblečení ve starém stylu. Dnes se však ta móda silou sentimentu vrací a koupit se již dá defacto cokoli. Třeba tričko s modrými pruhy bylo před lety možné koupit jen ve specializovaných armyshopech. Dnes už můžete v obchodním centru koupit i buřinku nebo cylindr. Česká flašinetářská móda se myslím ustálila do podoby tzv. žižkovského Pepíka s nepostradatelnou bekovkou, kšandami a šátkem kolem krku. A co by to bylo za flašinetáře bez kapesních hodinek na řetízku s medailonem a vyobrazením císaře pána!


Tak to jsou krásné hodinky, které tomu dodávají ten pravý švih. Také je ve svém hodinářství prodáváte?


Samozřejmě, vždyť právě ty bývají symbolem každého renomovaného obchodu. U nás jim ale dělají společnost i pendlovky nebo třeba kukačky. U „cibulí“ nebo „kapsáčů“ patří k nejčastějším právě dotazy, jak je nosit a jaké řetízky nebo šatlény k nim zvolit.


Takže se vrací zpět do módy, což je krásné...


Ve svých začátcích na konci 19. století flašinety doprovázely kramářské písně o požárech, povodních, vraždách a nešťastných láskách. A v současné době dokážou zahrát i Straussovy valčíky, Smetanovu Vltavu, jazz i swing. Co hrajete nejraději?


Mám rád všechny skladby v repertoáru. Rád střídám rychlejší skladby s pomalými. Samozřejmě publikum nejvíce ožije, když se ozve některá skladba, na kterou třeba lidé vzpomínají z mládí nebo naopak. Mladé generace zase překvapí, že flašinet může hrát rock n roll nebo i hip hop. Vždy záleží na osobnosti flašinetáře, jak si vyhraje, aby mohl hrát ostatním. Nejdůležitějším je právě publikum potěšit a rozveselit. Stává se, že kolemjdoucí si i zatančí nebo zazpívají a hudbu tak doprovodí.


Nenapodobitelný zvuk flašinetu si spojujeme s hospodami, městskými, zámeckými, vesnickými slavnostmi a poutěmi, jichž se také často se svým flašinetem zúčastňujete. Je mezi nimi nějaká vaše nejoblíbenější?


Určitě je to hlavní letní festival, jež připravujeme ve spolupráci s Českým muzeem hudby, Technickým muzeem v Brně a spolkem Pianola. Některých termínů se už zúčastnilo i 50 flašinetářů. Tak bylo opravdu na co koukat, a hlavně co poslouchat.


A do budoucna zůstane jen u těch padesáti nebo přibudou i další?


Na festivalech se mi líbí právě ta různorodost. Obměňují se účastníci, objevují se nové nástroje a nevšední aranžmá. V posledních letech trénují kolegové i třeba doprovodný zpěv. S tím já se zatím držím zpátky. Jsem vděčný, že díky velké skupině nadšenců se nám daří tuto tradici udržovat a publikum nadále překvapovat.


Jak jsem již v jedné z otázek zmínila potkat flašinetáře s originálním hudebním strojem na kliku, je slovy nepopsatelný zážitek. Co tomu, ale říká vaše ruka, nebolí?


Ruka nebolí, už je dost trénovaná. Řekl bych i obě, protože je při hraní střídám. Kolega už dokonce i natrénoval, že se při hraní otočí kolem dokola, tleskne a pokračuje. 😊 S malými nástroji se hraní v jednom člověku zvládnout dá. Náročnější to bylo s pouťovými flašinety, kde se musela minimálně tříčlenná obsluha pravidelně střídat. Ale to byly nástroje jiných konstrukcí. Právě takových, aby hudbou zasáhly celé náměstí.


A jak je to s klikou, vystačíte si s jednou?


Některé flašinety se právě obsluhují litinovým kolem, jež slouží jako setrvačník. Hraní s klikou je oproti tomu náročnější, ale jsem na něj zvyklý a již bych ji neměnil. Naštěstí se mi zatím ani nepřihodilo, že by mi někdo hodil kliku od flašinetu do rybníka, tak náhradní nepotřebuji. 😊(narážka na pohádku o třech veteránech).


Ano, ano. To provedl dragoun Bimbác...


Každý flašinet má prý i jiný počet tónů, ale kolik jich tak nejvíce obsáhne?


Nejvíce to bývá 31 tónů, ale takové nástroje bývají také dost těžké. Standardem je 20 tónů. Píšťaly mohou být dřevěné i kovové. Běžnou součástí jsou i rejstříky, podobně jako u varhan v kostele.


Jako malé dítko školou povinné jsem zažila i loutkové divadelní představení za doprovodu flašinetu, což mi dodnes utkvělo v paměti. Měl jste možnost doprovázet se svým flašinetem takové loutkové představení?


Osobně zatím ne, ale loutky k flašinetům tradičně patří. Vždyť některé vzácnější mohou mít i zabudované pohyblivé figurky. V zahraničí mají třeba flašinety s pohyblivými tanečníky, muzikanty, dirigenty a dokonce i s jedlíkem knedlíků. Ale někteří podnikaví nadšenci mají i maňásky nebo loutky vymodelované a oblečené přesně jako jsou oni samotní. Už jsem viděl i postavičku flašinetáře s miniaturním flašinetem.


Tak ty budou určitě cenově dost drahé, že?


Ono se to dá vlastně přirovnat k hodnotě automobilů. Můžete si koupit „ojetinu“ nebo i Rolls-Royce s plnou výbavou. V zahraničí se velmi drahé koncertní flašinety využívají i třeba při vystoupen orchestru.


Také se říká, že flašinet umí opravit jen pár lidí, ale vyrobit nový válec umí pouze dva lidé. Není to málo?


Je to dáno právě neuvěřitelným odhodláním se do takové práce pustit. Kvalitu vytlučené skladby, vždy totiž poznáte až při opětovném zabudování do nástroje. Pro jakoukoli korekci jej opět vyndat. V neposlední řadě můžete také zjistit, že vysněná skladba prostě v nástroji „nehraje“ a akusticky nefunguje. Pánové, jež toto obsáhnou, tak zaslouží náš obdiv.


To tedy ano...


Po Evropě probíhají i flašinetářská setkání jako třeba u nás v Česku, ale také i ve Slovinsku, Chorvatsku, Francii, Německu. Kam až nejdál do světa jste se svým flašinetem dostal?


Nejdál jsem byl ve Francii a ve Švýcarsku. Ale kdo ví, možná bude někdy příležitost zajet i na festival do Japonska.


V Japonsku také milují flašinety?


Ano, bezesporu se tam dostaly díky jejich vzrůstající evropské popularitě. Ruku v ruce tam pak doprovází snad nejčastěji francouzské šansony, však okořeněné o vznášející se květy sakury nebo burlesque vystoupení.


A kde vás opět s flašinetem uvidíme?


Rád doprovázím různé kulturní akce v Praze. Hráli jsme například při slavnostním spuštění Letenského kolotoče nebo při večerním programu na střeše paláce Lucerna. Stačí když budou všichni zájemci sledovat naše webové stránky flasinet.cz a nic jim jistě neuteče. Blíží se předvánoční čas s tvořivými jarmarky, ke kterým již flašinety také tradičně patří.


Děkuji za rozhovor.

0
Vytisknout
4672

Diskuse

Obsah vydání | 15. 12. 2022