Skutečné vítězství přijde až se změnou ruské imperiální mentality

14. 12. 2022

čas čtení 5 minut
Postoj ruské elity – a širší populace – ke státům, které dříve tvořily SSSR, se musí změnit, aby bylo možné vyřešit ruskou výzvu, napsal James Nixey.

Přestože dozvuky ruské invaze na Ukrajinu lze zřetelně zaznamenat po celém světě, nejsilnější otřesy jsou – a budou i nadále – pociťovány v zemích, kterým Moskva přímo vládla.

Tyto země se snaží zbavit se sovětského dědictví, protože v různé míře – jazykově, technologicky, kulturně a politicky – nesou psychologické a fyzické jizvy ruské koloniální minulosti a současné ruské mentality.

Nepomáhá, že těmto zemím chybí vhodný společný deskriptor. V průběhu let existovaly "nově nezávislé státy" – to je po 31 letech sotva vhodné – dnes již neexistující "Společenství nezávislých států", "postsovětský prostor" a "bývalý Sovětský svaz", které odkazují na minulost a jednoduše "Eurasie", což je stěží vhodné jak pro Ukrajinu, tak pro Turkmenistán.

Některé z těchto bývalých "kolonií" jsou stejně špatně spravované a stejně zlověstné – i když za jejich hranicemi ne tak smrtící – jako samotné Rusko. Jiné, zejména pobaltské státy, jsou moderní, liberální a bohaté společnosti, ale stín Moskvy se stále rýsuje.

Většina ruských občanů má silný názor, že kvůli tomu, že dříve vládlo těmto dalším zemím, má nad nimi buď stále privilegovaná práva, nebo to vůbec nejsou skutečné státy – ale místo toho historické odchylky, které je třeba zrušit.

Co je minulostí, je pryč

Jak poznamenal historik Timothy Snyder, bez ohledu na křivdy Putinových "historických" tvrzení o "návratu historických zemí", všechna tato historická tvrzení jsou beztak zatracená. Pokud by minulost znamenala platný nárok, téměř žádná hranice na zemi by nebyla nesporná. Jsou to dohody, na kterých záleží, a Rusko v roce 1991 odepsalo ostatní nástupnické státy.

Program Rusko a Eurasie v Chatham House za posledních 31 let vždy bral jako výchozí pozici, že tyto země jsou suverénní jako všechny ostatní. To samozřejmě znamená, že se mohou rozhodnout být v ruském objetí, pokud si to přejí. Ale nikdo to nedělá, protože Rusko není dostatečně atraktivní. Někteří mají s Moskvou lepší vztahy než jiní – hlavně ti autokratičtější – ale žádný bývalý otrok se ke svému pánovi nevrátí dobrovolně.

Na nedávné konferenci Chatham House Ruská válka: Jak utváří budoucnost regionu? (všimněte si vyhýbání se konkrétnímu deskriptoru) byla převládající shoda na tom, že Rusko musí prohrát, že Ukrajina musí být rekonstruována a plánování musí začít hned, a že regionální ekonomika je v křečích.

Dalším klíčovým názorem však bylo, že v Rusku dobývání renty a kupování loajality pravděpodobně povede k oddělení ruského lidu a režimu, zvláště když populace stárne a mladí muži jsou posíláni na smrt na frontu. Putin může být na některých místech v Rusku stále populární, ale jinde ne – ačkoli popularita může v Rusku rychle stoupat a klesat. Málokdo však na konferenci předpovídal, že se Rusko brzy rozpadne.

S pokračující šikovností, odhodláním a větším množstvím zbraní může Ukrajina Rusko na bojišti porazit, a to zůstává nezbytným předpokladem evropské bezpečnosti. Ale ani vítězství Ukrajiny nevymaže zhoubné úmysly.

Ruské imperiální sklony jsou tak hluboce zakořeněny, že musí být odstraněny nejen pokud jde o ruské schopnosti, ale také ze záměrů a smýšlení elit a z lidové představivosti. Toho je těžké dosáhnout, když v to tolik lidí věří tak horlivě jako v náboženství – dokonce i ruská pravoslavná církev se dovolává mesianismu v ruských imperiálních "právech".

Širší region trpí

Přimět Rusy, aby se na své sousedy dívali jako na sobě rovné, vyžaduje v postputinovském Rusku rozsáhlé sebehodnocení. Ale zatím se širší region bude určitě snažit jednoduše neutralizovat ničivé kapacity Ruska.

Například v Moldavsku Rusko podkopává postavení prezidentky Maiy Sanduovové. V Bělorusku zatahuje Rusko své lidi do války na Ukrajině. A v Gruzii Moskva přiživuje polarizaci a sociálně-konzervativní agendu.

Oslabeného Ruska se stále mnozí obávají, ale zejména ti, kteří si nyní přejí kompromis a jednání. Silné Rusko ve svém současném režimu je jistě horší. Jiné Rusko však zůstává nedosažitelné a vyžaduje přehodnocení západní strategie.

Až přijde, bude tento konec "rusocentrismu" prospěšný světu, protože ruská honba za globálním vlivem se zmenší. Ale možná ještě víc než to - ruská změna v jeho vlastním smýšlení také dá regionu kolem Ruska šanci osvobodit se, kterou nikdy předtím neměl.

Zdroj v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
4637

Diskuse

Obsah vydání | 16. 12. 2022