Ukrajina: Bez vojenského vítězství nebude žádný mír

20. 1. 2023

čas čtení 7 minut
Skutečná jednání opět začnou, až Rusko i Ukrajina dospějí k závěru, že z příměří lze získat více než z bojů, píše Jana Puglierin.

Rusko válčí s Ukrajinou více než 10 měsíců, konec je v nedohlednu a stejně je tomu s vyhlídkou na přímá jednání mezi válčícími stranami. Ta byla naposledy vzájemně přerušena 17. května 2022. Od té doby se v Německu opakovaně objevují výzvy, ať už v názorových článcích nebo otevřených dopisech, po diplomatičtějším úsilí o ukončení nepřátelských akcí. Takové výzvy byly často kombinovány s požadavky na spolkovou vládu, aby zastavila dodávky zbraní na Ukrajinu: Když je vše řečeno a uděláno, míru není dosaženo zbraněmi, ale příměřím, zní argument. A pokračovat ve válce s již tak nereálným cílem ukrajinského vítězství a znovuzískání veškerého území okupovaného Ruskem by znamenalo jen zbytečné krveprolití. Tato volání jsou až příliš pochopitelná vzhledem k děsivým obrazům utrpení a zkázy, které k nám denně doléhají z Ukrajiny. I tak by ale bylo v tuto chvíli špatné naléhat na Ukrajinu, aby vyjednávala – nebo se dokonce vzdala části svého území a lidí, kteří tam žijí.

Nikdo si jistě nepřeje víc než samotní Ukrajinci, aby zbraně utichly. Jsou oběťmi této války. Jsou to jejich nemocnice, školky a školy, které zničily ruské rakety a útoky dronů. Mnozí přišli o své domovy. Když zazní náletové sirény, jsou to oni, kdo sedí v krytech a bez topení, elektřiny nebo tekoucí vody, často celé hodiny nebo dny. Přesný počet vojáků, kteří zemřeli na frontě, není znám; americké odhady uvádějí počet až 100 000. A přesto chce ukrajinská vláda pokračovat v boji proti ruskému agresorovi – a jednat přímo s Ruskem pouze tehdy, pokud a až se Kreml nejprve zodpoví za své válečné zločiny před mezinárodním tribunálem a stáhne všechny jednotky z Ukrajiny, včetně těch z nelegálně anektovaných oblastí. V tom vládu podporuje velká většina ukrajinského obyvatelstva.

Putin chce úplnou kontrolu nad Ukrajinou

Ukrajincům je jasné, že ruský prezident Vladimir Putin nemá zájem najít cestu k bezpečnému soužití se suverénní a nezávislou Ukrajinou, která si může sama určovat budoucnost. Chce ji zničit. Podle jeho názoru není dnešní Ukrajina ničím jiným než "kolonií s loutkovým režimem", zvnějšku kontrolovanou a nepřátelskou, "protiruskou", postavenou proti "skutečným kulturním, ekonomickým a sociálním zájmům lidu a skutečné suverenitě Ukrajiny". Pro Putina jsou Ukrajina a Rusko "jeden národ". Ukrajina, která je nezávislá na Rusku a chce se otevřít Evropě po vzoru svých středoevropských sousedů, je nepřijatelná, protože zpochybňuje samotné základy ruského impéria, jehož rozpadu je Putin odhodlán zabránit.

Opakovaně vyjadřované domněnky, že Rusku jde v konečném důsledku pouze o to, aby zabránilo Ukrajině ve vstupu do NATO, nebo má pouze geografické zájmy na Donbasu, jsou mylné. Ve skutečnosti Moskva chce, aby toho Ukrajina vzdala mnohem více: Svou svobodu, svou identitu, své sebeurčení, svou kulturu. Ničení ukrajinského života, ukrajinského umění a ukrajinské státnosti spolu s represemi na okupovaném území – od vražd přes znásilnění až po únosy – jsou toho jasným důkazem.

Zatím není důvod se domnívat, že se Putinovo myšlení v posledních měsících změnilo. Naopak, Putin každým dalším krokem dává najevo, že není připraven dělat ústupky. Ačkoli on a další členové ruské vlády pravidelně zmiňují slovo "vyjednávání", zatím nepředložili konkrétní možnost. Ještě koncem prosince 2022 ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov zopakoval výzvu k "demilitarizaci a denacifikaci" Ukrajiny a označil nelegálně anektované oblasti Ukrajiny za "nová území" Ruska. Je zřejmé, že Putin neopustil svůj cíl úplné politické kontroly nad zemí, ale pouze upravil svůj přístup a časovou osu. Protože Rusko nebylo vojensky úspěšné, ničivé nálety na ukrajinské civilní obyvatelstvo a energetickou infrastrukturu mají nyní zlomit vůli obyvatelstva vzdorovat a zničit zemi – dokud Rusko na jaře nebude schopno zahájit novou ofenzívu.

Putin také počítá s tím, že západní státy – rovněž pod tlakem svého obyvatelstva – se brzy unaví a dojdou jim zbraně, munice a peníze pro Kyjiv. Pokud by nyní Západ naléhal na příměří nebo mírová jednání, možná s hrozbou, že by jinak ukončil podporu Ukrajiny, signalizovalo by to Kremlu, že jeho metoda funguje a že nezbývá než počkat, až nám dojde trpělivost. Žádný z obhájců brzkého příměří zatím nedokázal přesvědčivě vysvětlit, jak se Putin může nechat přesvědčit, aby učinil ústupky, aniž by na něj vyvíjel další vojenský tlak.

Bránit Rusku diktovat mír

Zejména my Němci už léta opakujeme mantru, že "neexistuje vojenské řešení" toho či onoho konfliktu. Na rozdíl od Vladimira Putina: V Gruzii, na Krymu a v Sýrii se naučil, že k dosažení svých politických cílů může velmi úspěšně použít vojenskou sílu. V současném konfliktu tedy brání tomu, aby k takto nadiktovanému míru došlo, pouze vojenské úspěchy Ukrajiny. Jinými slovy, Rusko musí být nejprve zastaveno a vojensky zatlačeno, než bude existovat nějaká šance na skutečnou diplomacii. Jde o to umožnit Ukrajině obstát proti ruské invazi a ukázat Putinovi, že ani nová vojenská ofenziva na jaře nemá šanci uspět – a že se to časem nezmění.

Samotný Západ má prvořadý zájem na tom, aby Putin na útočné válce nevydělal. Jeho ambice jsou nebezpečím pro celou Evropu. Pokud se mu opět podaří použít sílu a jaderné vydírání, aby dostal části jiného státu pod svou kontrolu, vyvolá to opakování jinde, ať už ze strany Ruska nebo jiného státu. Cíl celkové revize evropského bezpečnostního řádu, který je nezbytný pro mír a prosperitu i zde v Německu, oznámilo Rusko ve smluvních textech z prosince 2021.

Rozhodnutí Německa, USA a Francie dodávat nyní Ukrajině obrněné transportéry a průzkumná vozidla je tedy logické. Zdůrazňuje, že hlavní vojenské mocnosti Západu nebudou nutit Ukrajinu k nepřijatelné dohodě s Ruskem. Při poskytování vojenské podpory je samozřejmě vždy třeba mít na paměti nebezpečí eskalace. Reakce po dopadu raket zejména na polsko-ukrajinskou hranici však ukázaly, že si to Západ uvědomuje a reaguje uvážlivě a je schopen risk managementu.

Skutečná jednání znova začnou, až Rusko i Ukrajina dospějí k závěru, že z příměří lze získat více než z boje. Možná se na konci jara karty zamíchají – pokud se "horký podzim" a "zima zuřivosti" v Evropě nenaplní, pokud západní demokracie budou i nadále pevně stát na straně Ukrajiny a pokud se nová ruská ofenzíva ukáže jako neúspěšná. Jisté je, že případná jednání a kompromisy budou odrážet výslednou rovnováhu sil mezi stranami. Naším cílem proto musí být připravit Ukrajinu na tento okamžik co nejlépe a společně s Kyjivem se připravit na okamžik, kdy se skutečně otevře okno pro diplomacii.

Zdroj v němčině: ZDE

4
Vytisknout
5486

Diskuse

Obsah vydání | 24. 1. 2023