"Rituální ponižování": Africké hudební hvězdy bojují o víza do Evropy
21. 1. 2023
Emma Nzioka, keňská performerka a dýdžejka známá jako Coco Em, se téměř rok těšila na festival Terra Sagrada na Kapverdách. Vystoupili na něm někteří z jejích oblíbených afrických umělců, například Boddhi Satva.
Nzioka se však minulý měsíc na festival nedostala. U odbavovací přepážky v Keni jí řekli, že nemůže nastoupit do letadla, pokud si nekoupí zpáteční letenku u stejné letecké společnosti (měla letenku u jiné letecké společnosti), aby "prokázala", že se vrátí domů. Přestože Nzioka letěla na Kapverdy, letěla přes Amsterodam.
"Zaměstnanci aerolinek říkají, že mnoho lidí jezdí "dělat problémy" do Evropy, roztrhají si doklady, odmítají odjet a musejí být deportováni," napsala Nzioka na Twitteru a dodala, že úředníci aerolinek otevřeně vyjádřili skepsi nad jejím "vztahem" kHolandsku, jímž měla projíždět.
Její příspěvek se stal virálním a vyvolal záplavu podobných zkušeností které naznačují, že Afričané při cestách do zahraničí často čelí nespravedlivým cestovním omezením a "rituálnímu ponižování".
Na začátku tohoto roku zůstaly údajně bez odezvy žádosti nigerijské afropopové hvězdy Yemi Alade o schengenské vízum. Umělkyni, která má za sebou několik světových turné, bylo rovněž odmítnuto kanadské vízum na festival International Africa Nights. Spoluzakladatelka festivalu Suzanne Rousseauová sdělila kanadské televizi CTV, že odmítnutí pochopila jako důsledek obav, že by umělkyně "nechtěla opustit Kanadu".
Cestování do Evropy a průjezd Evropou jjsou pro Afričany obtížné. Tři země s nejvyšším počtem odmítnutých schengenských víz pocházejí právě z tohoto kontinentu: V těchto zemích bylo zamítnuto 53 % žádostí o vízum, v Senegalu 52 % a v Nigérii 51 %. Většina afrických zemí se nachází v dolní polovině celosvětového žebříčku pasů a až na výjimky musí lidé z afrických zemí žádat o vízum pro vztup více než 100 zemí.
K získání schengenského víza je zapotřebí celá řada dokumentů, mezi něž mohou patřit výpisy z bankovních účtů, zpáteční letenky, adresy během pobytu v zahraničí a pojistné smlouvy. "Požadavky jsou stále vyšší a vyšší a mění se tak dramaticky," říká Nanjala Nyabola, autorka knihy Travelling While Black.
Zkušenosti Afričanů, kteří jsou vystaveni nedůstojnému cestování nebo musí splnit neprůhledné požadavky, jsou běžné a cestovatelé jako Nzioka vědí, že jejich možnost cestovat závisí nejen na jejich dokladech. Umělkyně, která často cestuje na turné a vystoupení, se již dříve setkala s podobnými překážkami, jakým čelila minulý měsíc. Při cestě do Tuniska přes Itálii na jiný festival v roce 2019 jí byl zadržen pas. Tvrdí, že se jí pět různých lidí tři hodiny vyptávalo na vízum a na to, proč nejela přímou cestou.
Domnívá se, že si ji, ženu tmavé pleti s dlouhými copy, úředníci stereotypně představovali. "Víme, jaké věci tam jezdí dělat dívky jako vy," vzpomíná si, jak jí říkali, když vyprávěli o případech, kdy ženy utekly s cizinci nebo se v Evropě nelegálně usadily.
"Panuje názor, že někteří cestovatelé s odlišným rasovým původem jsou ze své podstaty rizikovější, protože jsou tím, čím jsou," říká Nyabola.
Občané afrických zemí, kteří chtějí navštívit Spojené království z pracovních nebo obchodních důvodů, se setkávají s více než dvojnásobným počtem odmítnutí než občané jiných národností. Nzioka nestihla vystoupení ve Spojeném království kvůli přísným vízovým požadavkům, které zahrnují prokázání vlastnictví nemovitosti v domovské zemi.
"Nestačí říci, že zde žiji. Jsem zde vdaná. Mám tu děti," říká Nzioka. "Oni chtějí: Máš doma nějaký majetek?" vysvětluje Nzioka.
Diskuse