Strašidlo
22. 9. 2023 / Beno Trávníček Brodský
Ve svém nedávném projevu k evropskému parlamentu Ursula von der Leyen mimo jiné uvedla, že je třeba prozkoumat, jak by se EU měla bránit přílivu levných elektromobilů z východu jimiž jsou zaplaveny trhy.
Co je ale spíš skutečným (většinovým) zájmem občanů EU? Ochrana zdejších nadnárodních automobilových korporací, které doposud nedokázaly projít takovým rozvojem ke smysluplné elektomobilitě jako řada automobilek na východě nebo výroba i levných, malých, jednoduchých elektroaut; aby si třeba v Bulharsku, Albánii, Polsku nebo v Česku obyčejní lidé mohli bez finančních křečí pořídit pomocníka, který odpovídá kapacitě jejich pěněženky?
Bez určování cen podle kupní síly v Německu?
Určitě nehodlám chválit import elektroaut třeba z Číny, ze země, která má jisté problémy s lidskými právy; ale efektivnější cestou k nápravě ze strany evropské komise by bylo napomenutí evropských nadnárodních automobilek, že mají pracovat pro celou EU.
Pro celé spektrum různě movitých zákazníků a podle toho navrhovat své modelové řady elektromobilů od nejlevnějších po nejdražší. I za cenu toho, že na nejlevnějších bude marže mizivá a na drahých autech pro bohaté to dostanou zpět.
Také by komise pobídkami mohla stimulovat vznik automobilek nových, které by se na výrobu lidových elektroaut specializovaly, což by přineslo pozitivní konkurenci a tím lepší ceny pro zákazníky a možná dokonce i vznik celého minimalistického podoboru. Vyvinout auto co nejlepší, ze kterého bude co největší zisk a nebo co nejlevnější, ale dlouhodobě uživatelné, ze kterého bude zisk jen nejnutnější, jsou nekonečně rozdílná zadání.
Je jasné, že elektroauta pro „východ Evropy“ nebudou tak pünktlich, ale to je „nejnižší kategorii spotřebitelů“ určitě jedno. Ti potřebují nějak rozumně obsloužit rodinu a určitě nemají potřebu předvádět se svému okolí. Dokonce by mohly jít aktivity komise tak daleko, že by rozjela masivní informační (de facto environmentální) kampaň za malé, úsporné, levné elektromobily, které jsou (zcela nepochybně) nejekologičtější variantou osobní automobilové elektromobility. Ušetřily by se oproti nadupaným „obludám“ výrobní i provozní energie, materiály a čas potřebný pro výrobu.
Pokud naopak EU zamrazí ceny místních drahých elektroaut jakýmkoli blokováním importu aut levnějších, je možné, že tím politicky u svých občanů dost ztratí. A to by se mi, jako odvěkému evropskému „federalistovi“, který si rád čte třeba o Jirkovi z Poděbrad, nelíbilo.
Pěkné by také bylo, mít v nabídce automobilek alternativní doplatkovou výbavu - levné fotovoltaické sety (za nižší desítky tisíc Kč) s triviální instalací (viz obdoba tzv. „balkonových systémů“) využitelné k nabíjení daného vozu. To by současně donutilo provozovatele el. sítí (třeba v Česku) umožnit jednoduché připojení setu do běžné domácnostní zásuvky, tak jako to jde v některých jiných zemích. Doufám, že minielektromobily nepřijdou nějakým přechytralým vývojem o možnost „pomalého“ nabíjení běžnou zásuvkou 230 V.
Od počátku sleduji vývoj elektromobility u jízdních kol, který u nás začal ve velkém asi před 10 lety. Mám z té doby jedno z prvních asi za 17 tis. Kč. Vystrčíte výstředníkem sedlo, otočíte klíčkem, vytáhnete baterii a v kůlně ji nabijete. Kolo stále jezdí, i když na nabití jen cca 30 km, což na místní pendl úplně stačí. Dávno už ale existuje nepřeberné množství elektrokol s obrovským spektrem užitné hodnoty i cen. Se stejným očekáváním teď sledují vývoj elektromobility automobilové a očekávám obdobný dějinný pohyb. V Česku, zemi, která téměř nemá vlastní ropu, by o něm nemělo být pochyb.
Pokud tedy má být do procesu zapojeno kouzelné uršulum, mělo by svým šarmem spíše vyčarovat zrychlení evropského rozvoje lidové elektromobility, než ho brzdit případným vyloučením mezinárodní konkurence.
Diskuse