O disulfiramu v blogu na stránkách časopisu Science

22. 11. 2023 / Boris Cvek

čas čtení 2 minuty
Zhruba před rokem jsem napsal pro Britské listy článek o tom, proč jsou vědecké publikace o lékařském využití disulfiramu často jen nebezpečný balast, který dělá z disulfiramu falešnou panaceu. Tehdy jsem už osm měsíců čekal na rozhodnutí vědeckého časopisu Medicinal Research Reviews, co si počnou s mým článkem o tomto problému. Nemusel jsem čekat moc dlouho, za pár týdnů mi přišla zpráva, že nemohli sehnat oponenty (po osmi měsících, kdy mě ujišťovali, že článek je už oponován!), a proto mě vyhodili.

V březnu letošního roku – poté co mě vyhodili z mnoha dalších časopisů, v nichž to šlo aspoň rychle – jsem poslal svůj článek do Journal of Medicinal Chemistry, kde jsem ke svému překvapení narazil na editora, dlouholetého viceprezidenta velké farmaceutické firmy, kterého trápil podobný problém. Jeho zklamání ze situace v biomedicíně bylo obrovské a měl velkou radost, že narazil na někoho, kdo to vidí stejně. Nakonec mi výrazně pomohl vylepšit kvalitu mého článku a prosadil jeho publikaci – bez recenzního řízení, protože pokud by oponenti byli experti v oboru, byli by zaujati proti mně, resp. by odmítli oponovat – v časopise Americké chemické společnosti ACS Medicinal Chemistry Letters.

Krátce po jeho vydání se objevil komentář velmi vlivného blogera v oblasti vývoje nových léků a medicinální chemie na stránkách vědeckého časopisu Science. Krátce a výstižně shrnuje obsah mého článku a třeba otevře skutečně vážnou debatu. To podstatné ovšem výslovně nezmiňuje: jak se mohlo něco takového stát? Jak je možné, že ve stovkách vědeckých článků napříč celým spektrem biomedicíny vychází tolik balastu a nikdo se nezabývá tím, že z jednoho léku se na základě údajné vědy stává panacea? Samozřejmě to může mít fatální důsledky pro pacienty a pro smysluplné, solidně podložené použití disulfiramu v léčbě rakoviny. A to všechno za peníze daňových poplatníků, charit, nadací…

4
Vytisknout
3823

Diskuse

Obsah vydání | 24. 11. 2023