Upadající dominance USA je globálním sudem prachu

25. 4. 2024 / Daniel Veselý

čas čtení 7 minut

Americký prezident Joe Biden podepsal balík s vojenskou pomocí pro Ukrajinu, Izrael, Tchaj-wan a Indo-Pacifik se slovy: ”Díky tomu bude svět bezpečnější.” Sněmovna reprezentantů USA po měsíce trvajících průtazích přihrála americkým zbrojařským kontraktorským firmám desítky miliard dolarů z 95miliardového balíčku na zbraně, munici - a obecně investice do většího amerického vojenského angažmá ve čtyřech globálních neuralgických zónách: na Ukrajině, na Blízkém východě, na Tchaj-wanu a v Jihočínském moři. Bidenova vláda, jejíž zahraničně-politický kurs udávají neokonové a liberální jestřábi v čele s Jakem Sullivanem a Antonym Blinkenem (donedávna i s nechvalně proslulou Victorií Nuland), se zuby nehty snaží udržet upadající dominanci Spojených států ve světě, a to s rizikem vyvolání případné jaderné konfrontace hned na několika místech planety.

Když se zaposloucháte do mesianistických a pološílených náboženských projevů amerických zákonodárců, kteří masivní vojenský balík pro klienty Bílého domu schválili, máte pocit, jako by se celý ten politický cirkus v panice potápěl. Republikánský předseda Sněmovny reprezentantů Mike Johnson, který je nyní oslavován jako nový Winston Churchill (neboť položil hlavu na špalek ve snaze prosadit obří vojenský balíček), zároveň neochvějně stojí na straně genocidního izraelského režimu. “Pro ty z nás, kteří jsou věřící, je to biblické ponaučení, abychom stáli na straně Izraele," bezskrupulózně prohlásil Johnson.  

Další američtí zákonodárci se neurvale chvástají, že “USA vlastní svět”: “Ukrajinsko-ruská hranice je naše hranice,” hřímal republikánský zákonodorce Gerry Connolly, zatímco demokratka Katherine Clark s gustem autoritáře označila oponenty obřího vojenského balíku za “nepřátele svobody. Tito zkorumpovaní a zcela od reality odtržení politikové jsou de facto v kapse zbrojařského průmyslu , a to díky neúnavnému lobbingu a štědrým dotacím vojensko-průmyslového komplexu na politické kampaně. Nezapomínejme, že před nekontrolovanou mocí vojensko-průmyslového komplexu varoval už před více než 60 lety americký prezident Eisenhower.

Horečné úsilí udržet si globální dominanci ve světě přirozeně doprovází represivní snaha o neutralizaci nespokojenosti a protestu na domácí scéně. Americký Senát mezitím totiž v tichosti opět autorizoval kontroverzní program sledování (FISA), který zpravodajským agenturám umožní elektronické šmírování komunikace, emailové korespondence a telefonních hovorů běžných Američanů i cizinců bez povolení soudů. Návrh Senátu co nejdříve podepíše Joe Biden; zákon tak ihned vejde v platnost. A vytrvalé úsilí amerického Kongresu o zákaz Tiktoku lze vnímat spíše jako zoufalou bitvu amerického politického establishmentu o kontrolu “narativu” doprovázejícího vyhlazovací izraelskou válku v Gaze, proti níž v ulicích amerických měst vytrvale protestují mraky lidí.

V bouři nadšení nad opožděným schválením 61 miliard dolarů pro Ukrajinu ve Sněmovně reprezentantů poněkud zaniklo, že extra 14 miliard dolarů na vojenskou pomoc získá i Tel Aviv. Izrael je přitom doslova zaplavován zbraněmi a municí ze Spojených států, bez nichž by nemohl pásmo Gazy decimovat ve velkém. Bidenův kabinet je tedy aktivním participantem izraelské genocidy, a přitom předstírá zájem o Ruskem napadené Ukrajince.  

Koneckonců vrcholní proponenti neustálého vyzbrojování Ukrajiny v amerických politických kruzích vždy vnímali americkou vojenskou strategii proti Rusku jako výtečnou a levnou investici na posílení americké národní bezpečnosti, tj. jak za nepatrný zlomek vojenského rozpočtu oslabit vojenské kapacity geopolitického protivníka - nehledě na ztráty na životech běžných Ukrajinců.

Z oněch necelých 61 miliard dolarů pro Kyjiv půjde 23 miliard primárně na doplnění amerických zbraní v amerických skladech, 14 miliard dolarů bude financovat program na výcvik ukrajinské armády, různé vybavení a poradenské iniciativy; více než 11 miliard dolarů bude určeno na financování stávajících vojenských operací USA v regionu, posílení schopností ukrajinské armády a také spolupráce mezi Kyjivem a Washingtonem v oblasti zpravodajských služeb. Osm miliard dolarů půjde na nevojenskou pomoc, příkladně na konta ukrajinské vlády, aby svým zaměstnancům mohla vyplácet mzdy.

Kritické hlasy si ale kladou neodbytnou otázku, kde Zelenského vláda nakoupí potřebné zásoby munice - dělostřelecké náboje i střely do systémů PVO - či komponenty, jako jsou hlavně do děl a další příslušná technika, zatímco západní země v tomto ohledu nemohou kremelskému “vojenskému keynesiánství” konkurovat? Rusko v současnosti vyrábí téměř třikrát více dělostřelecké munice než celý Západ, a Spojené státy ani ostatní západní země nemají kapacity tento trend v dohledné době zvrátit. Americká armáda bude od podzimu příštího roku schopna ročně vyrábět 1,2 milionu dělostřeleckých granátů 155mm, zatímco Ruská federace nyní produkuje asi tři miliony kusů dělostřelecké munice za rok. Ruská armáda se navzdory počátečním nezdarům, kiksům a zmatkům nyní dokáže adaptovat na nové hrozby vojenského rázu a efektivně čelit zbraním a vojenské technice ze Západu, jak o zkušenostech z boje svědčili přední ukrajinští velitelé v rozhovoru pro POLITICO.  

"Ukrajině nyní nemůže pomoci nic, protože neexistují žádné seriózní technologie, které by byly schopny nahradit velkou masu vojsk, kterou na nás Rusko pravděpodobně pošle. My tyto technologie nemáme a Západ je také v dostatečném množství nemá," konstatuje jeden z nejmenovaných ukrajinských vojenských předáků.

A právě značný nepoměr v lidských zdrojích je hlavní nevýhoda Kyjivu. Ukrajina nemá a nikdy nemůže mít dostatek vojenských sil na odražení okupantů vzhledem k téměř čtyřnásobné populační převaze Rusů nad Ukrajinci. Na této nerovnováze nic nezmění ani nedávno Kyjivem schválená kontroverzní legislativa o nových, leckdy drakonických mobilizačních pravidlech, podle nichž můžou být do armády odvedeni i muži, kteří dosáhli 25 let (dříve to bylo 27 let). Jenže spousta ukrajinských mužů se za každou cenu vyhýbá agresivním verbířům doma nebo se snaží dostat za hranice; nechtějí padnout ve zbytečné opotřebovávací válce mezi Západem a Ruskem.

Ti, kdo volají po neustálém vyzbrojování Ukrajiny, by si měli položit několik zásadních otázek: Kdo bude bojovat v ukrajinské uniformě, když je na Ukrajině vážný nedostatek mužů schopných boje, a do kdy - a zdali vůbec - srovná západní výroba munice a zbraní krok s ruskou? A konečně: opravdu za této konstelace můžeme očekávat ukrajinské vítězství, ať už to znamená cokoli?

Kreml má poté, co američtí zákonodárci schválili masivní vojenskou pomoc Ukrajině, pádný důvod pokračovat v ofenzivě; má důvod pokusit se o dobytí Charkova, Oděsy a odříznutí Ukrajiny od Černého moře. Zbytečně padnou další desítky tisíc Ukrajinců a Rusů, a budeme se modlit, aby se konflikt vinou rizikových faktorů nevymkl kontrole a nestal se jaderným.

 

-1
Vytisknout
3701

Diskuse

Obsah vydání | 26. 4. 2024