Další vynikající článek Saši Uhlové v Guardianu
20. 9. 2024
Když konečně dávám dohromady všechny papíry, abych získala legálně uznávanou práci, oslovuji dvě agentury ve městě. Obě mi okamžitě volají a domlouvají termín pracovního pohovoru.
Jsem neoblomná a tvrdím, že chci pracovat pouze jako záskok za stálého pečovatele, který má dovolenou nebo je nemocný. Nejsem si totiž jistá, jak dobře bych takovou práci zvládala.
Každopádně pohovorem projdu a agentura, u které se přihlásím, mi zprostředkuje jednu návštěvu v domácnosti denně. Ale po první směně, kdy jsem nakupovala potraviny a uklízela pro jednu starou paní, mi volá Patricie z agentury a zoufale mě prosí, abych druhý den odpracovala směnu navíc - prý jiná pracovnice, která nastoupila ve stejný den jako já, právě dala výpověď. „A když už jsme u toho, mohla bys vzít i jednu další paní zítra a další dny?“ říká. A protože jsem se zmínila, že by mi nevadilo pracovat v neděli večer, ptá se, jestli bych třeba nemohla dělat i víkendovou směnu.
„Je to šílené, všichni jsou na nemocenské. Moc by mi to pomohlo,“ říká mi vděčně do telefonu.
Nejvíc mě překvapuje, že nedostanu žádné školení, i když agentura slibuje, že mi všechno vysvětlí. „Budete pracovat sama, ale ve skutečnosti sama nejste,“ říká Patricia. Chápu to tak, že bude existovat nadřízený, na kterého se mohu obrátit, pokud narazím na problém. Později se dozvídám, že do agentury se telefonovat nedá. Když něco potřebujete, můžete poslat e-mail, a když budete mít štěstí, zavolají vám zpátky. Jak mě Patricie varovala: „Ta práce není pro každého. Musí vás to bavit.“
Když byla zavedena svoboda pohybu v rámci EU, možnost, aby si lidé v jedné zemi najali někoho z jiné, chudší země, aby se postaral o stárnoucí nebo nemocné rodiče - práci, kterou dříve vykonávali rodinní příslušníci zdarma -, se musela zdát jako dobré řešení obtížné situace. Problém je v tom, že francouzský systém sociální péče je do značné míry závislý na agenturních pracovnících, kteří jsou špatně odměňováni. V mém případě jsem si za 10 dní práce vydělala pouhých 500 eur; ačkoli jsem pracovala 10 až 11 hodin denně, šest dní v týdnu, čas strávený cestováním mezi klienty nebyl placen, takže jsem dostala zaplaceno jen za šest nebo sedm hodin denně.
Evropa stárne a my naléhavě potřebujeme debatu o tom, proč by pečovatelská práce měla být lépe placená a proč ženy - a jsou to převážně ženy -, které chodí do domácností lidí, musí mít náležitý dohled a podporu. Tato práce je nejen fyzicky náročná, ale i emocionálně vyčerpávající, a nedostatek času na její řádné vykonávání ji činí neuvěřitelně stresující.
Diskuse