Lipavský by nikdy nešel na Úřad práce a další bída české politiky

13. 10. 2024 / Boris Cvek

čas čtení 4 minuty

Nedělní Otázky V. Moravce připomínaly ve vrcholných momentech cirkus. Uplatnil se zejména ministr Lipavský. Začalo to tím, když poslankyně (unijního parlamentu) Konečná za komunisty tvrdila, že zradil ty, kdo ho politicky udělali, a že měl jít na úřad práce. Lipavský to nevydržel, důvodem nebyla ani tak zmínka o zradě, ale o úřadu práce.

Skoro jako by ho někdo obvinil z vraždy. Chodit na úřad práce, to přece pro slušného člověka jako Lipavský nepřichází v úvahu. Nikdy tam prý nebyl, poctivě pracoval. Tímto výstupem dodal pan ministr důvěryhodnosti svému tvrzení, že neusiluje o to stát se diplomatem, že to jsou jen fámy. Diplomatem by byl jistě pan ministr zahraničí velmi špatným.

Další skvělé číslo pořadu byla debata pan Lipavského s moderátorem o zvyšování platů politiků. Moderátor Lipavskému nedal pokoj: máte nějaký názor? A ne a ne a ne. Lipavský kličkoval, jak mohl. Prý bude ve vládě shoda, jednotné hlasování, on se prý přidá právě k té většině. Situace je od začátku komplikovaná, jak moderátor správně zdůraznil, protože sám Ústavní soud odmítl, že by politici museli zvyšovat své platy.

A to je, slovy pana Lipavského, opravdu extrémně složitá věc, neboť pan ministr financí Stanjura předtím sdělil veřejnosti, že politici musejí zvyšovat své platy kvůli rozhodnutí Ústavního soudu. Lipavský nakonec pod tlakem moderátora připustil, že se platy politiků nemusejí zvedat vůbec, ale dodal, že to je extrémně složité. Opravdu extrémně. Moderátor se ne nadarmo ptal na to, co zda vláda nenahrává extrémistickým stranám.

Ani paní Konečná ale nevydržela v klidu. Tu zase vytočila Lipavského zmínka o tom, jak vysoké mají platy unijní poslanci. Konečná začala téměř křičet. Prý navrhovala už vícekrát snížení platů na polovinu, ale pravice to nepodpořila. Tak jsme ji mohli politovat za to, že musí mít vysoký plat. Věřím, že mnoha divákům stekla po tvářích slza.

Méně srozumitelná, chaotická byla zbývající část debaty, zejména o migraci a pobytu ruských diplomatů v Unii. Pokud se nemýlím, shoda, dokonce i mezi Konečnou i Lipavským, byla na tom, že migrační pakt je něco, co se musí rychle změnit, co ohrožuje naši bezpečnost. Paní Konečná si to vyloženě užívala. Levice jak bič. Lipavský byl střízlivější. Na Konečnou, která v rauši razila heslo „teď, anebo nikdy“, reagoval tím, že příprava migračního paktu trvala deset let a že je otázka, jaký postoj budou mít země jihu.

V tématu ruských diplomatů Konečná razila tezi, že pokud nedůvěřujeme jiným státům Schengenu, který ostatně fakticky už neexistuje, v tom, že nebudou pouštět do Unie ruské špiony, můžeme to přímo rozpustit. Nikdo na to bohužel neměl odpověď. Nakonec jsme mohli sledovat hádku mezi Lipavským a Konečnou o tom, co udělal Lipavský pro konec války na Ukrajině. Člověk se při Lipavského zásluhách divil, že válka ještě pokračuje.

Zmínit musím ještě pana Landovského (ještě nedávno náš vyslanec u NATO), který byl ve studiu také přítomen. Postěžoval si, jak mnoho let trpěl v sociální demokracii, jak ale nepropadá zoufalství a možná někam zase vstoupí. Jeho hvězdných pár minut přišlo ale téměř úplně na konci první hodiny pořadu.

Takto shrnul situaci ve válce na Ukrajině: svět nedodává dost zbraní, aby mohla Ukrajina vyhrát (dokonce předtím zmínil sobectví západních států, které ziskuchtivě stále kupují ruský plyn), zároveň ale Ukrajina neprohraje, tak je třeba hledat kompromis. Zmínil „finský scénář“ a upozornil na to, jak je dnes Finům skvěle. Na to reagoval pan Lipavský tím, že zahraniční politika musí být principiální a Ukrajina musí rozhodnout sama. Asi tím neměl na mysli, že už nepotřebuje západní zbraně. Kdyby bylo na jejím rozhodnutí, jistě by už dávno vyhrála, ale rozhodnutí samo zjevně nestačí. Ale zase má Lipavského, to je pravda.

0
Vytisknout
3445

Diskuse

Obsah vydání | 15. 10. 2024