Ve jménu Trumpa: Gabbardová stíhá Obamovu administrativu

22. 7. 2025 / Fabiano Golgo

Ředitelka americké Národní zpravodajské služby Tulsi Gabbardová podala na ministerstvo spravedlnosti „trestní oznámení“. Cíl? Představitelé Obamovy éry, obvinění opět z vykonstruování „ruského hoaxu“, který straší naší politikou téměř desetiletí. Načasování, jako vždy, je  jen zřídka náhodné. Přichází v okamžiku, kdy se Donald Trump potýká s přetrvávajícími stíny kauzy Jeffrey Epstein.

A byl to právě on, kdo ještě téhož pondělního dne nabídl nikoli prohlášení o politice či výzvu k jednotě, nýbrž temnou digitální fantazii: uměle generovaný klip znázorňující Baracka Obamu, poníženého, spoutaného na podlaze Oválné pracovny, zatímco Trump sám přihlížel s úsměvem. Byla to hrubá napodobenina pomsty, dětská kresba moci uplatňované jako trest, sdílená nikoli v soukromém hněvu, nýbrž vysílaná k milionům.

Fox News hpovoří o tomto trestním oznámení jako o předání „důkazů“, dlouho očekávaných důkazů. Přesto se v tom nejnovějším hlomozu marně naslouchá ozvěně jiné zprávy – tiššího, závažnějšího dokumentu. Byl to plod výboru Senátu vedeného republikány, dlouhý přes tisíc stran, zveřejněný před pěti lety. Nemluvil o hoaxech. Mluvil o faktech: Rusko skutečně spustilo „agresivní snahu“ zasáhnout do voleb 2016 výslovně ve prospěch Trumpa. Jeho volební šéf skutečně udržoval pravidelné kontakty s ruským zpravodajským důstojníkem. Spolupracovníci byli prokazatelně dychtiví zneužít ukradené e-maily demokratů – e-maily, jejichž zveřejnění sám kandidát veřejně, notoricky, vyzval.

Tato zpráva existuje. Před uschnutím inkoustu v obecném povědomí pokryla prach, pohřbena pod lavinou obvinění a vzájemných nařčení, zavržena jako nepohodlná těmi, kdo jsou zainvestováni výhradně do příběhu o oběti. Stroj ustavičné křivdy vyžaduje jednodušší palivo: zcela čisté hrdiny, zcela prokleté padouchy.

Cesta Gabbardové sama je ukazatelem našeho rozpolceného času. Kdysi demokratka, hlas z okraje strany, nyní zaujímá místo nesmírné odpovědnosti – ředitelka Národní zpravodajské služby. Je to úřad, který má být strážcem pravd, ať už jakkoli složitých, ať už jakkoli nevítaných pro kteroukoli frakci. Přesto její tento  čin tuto roli proměňuje. Šéfka zpravodajských služeb se stává nikoli nestranným rozhodčím tajemství pro bezpečnost národa, nýbrž vykonavatelkou konkrétní politické pomsty, ovládající nástroje státu proti představitelům předchozí administrativy. Zdá se, že strážný pes si vybral svého pána.

Bezprostřední účinek je spočitatelný: pobouření na jedné straně, očištění na druhé; hlubší zákopy, vyšší zdi. Ta podívaná na okamžik zastíní jiné potíže, k čemuž je ta  podívaná samozřejmě určena.

Ale skutečná cena se platí mincí důvěry – důvěry nezbytné pro republiku. Když jsou nástroje spravedlnosti a zpravodajství vnímány, znovu a znovu, jako pouhé zbraně v nekonečné stranické válce; když se každá administrativa věnuje nikoli řízení kupředu, nýbrž vyšetřování dozadu; když se snaha o právní odpovědnost cítí nerozlišitelná od snahy o politické zničení – co potom drží pohromadě to křehké soukolí?

Ta uměle generovaná podoba poníženého prezidenta byla víc než nevkusný kousek. Byla to vizualizace všudypřítomné nemoci: touhy nikoli po spravedlnosti založené na důkazech, ani po smíření založeném na porozumění, nýbrž po úplném podrobení a ponížení vnímaného nepřítele. Je to redukce složitého amerického experimentu na prvotní souboj o nadvládu.

Trestní oznámení Tulsi Gabbardové, zesílené velkým stranickým zesilovačem, neslibuje rozuzlení. Slibuje jen pokračování cyklu. Zajišťuje, že rána zůstane otevřená, hořkost prohloubí se, stroj ustavičného obviňování bude dál drtit.