Javier Milei a konec kouzla motorové pily

14. 5. 2026 / Fabiano Golgo

čas čtení 6 minut
30753

Javier Milei vstoupil do argentinské politiky jako rocková hvězda z ekonomické přednášky, jako prorok s motorovou pilou, jako muž, který slíbil, že rozseká argentinský stát na kusy, aby z jeho trosek konečně vyrostla země bez parazitů, bez klientelismu, bez „kasty". Argentina, která už tolikrát uvěřila v mesiáše, tentokrát uvěřila v anti-mesiáše: v člověka, který nevypadal jako státník, nemluvil jako státník a právě proto působil na část společnosti jako jediný možný státník. Jenže i revoluce, která přijde s řevem, se po čase musí vrátit k banální otázce účtenky v supermarketu. A tam se dnes Mileiho zázrak začíná lámat.

 
Podle průzkumu AtlasIntel / LatAm Pulse pro Bloomberg klesla Mileiho popularita v dubnu 2026 na 35,5 procenta, zatímco nesouhlas vystoupal na 63 procent. To není kosmetická nehoda v grafu, ale politický poplach. V lednu byl ještě zřetelně silnější; za několik měsíců ztratil část aury muže, který sice způsobuje bolest, ale léčí. Dnes stále způsobuje bolest, jen stále více Argentinců přestává věřit, že léčba opravdu směřuje k uzdravení.

Mileiho problém není jen ekonomický. Kdyby šlo pouze o recesi, nezaměstnanost a sociální únavu, mohl by se stále tvářit jako chirurg, který amputuje gangrénu, zatímco pacient řve. Jeho skutečný problém je morální. Člověk, který postavil celou svou politickou mytologii na boji proti „kastě", se nyní musí bránit podezřením, že jeho vlastní dvůr začíná vypadat podivně kastovně.

Podle konzultantské firmy Zentrix dvě třetiny Argentinců hodnotí Mileiho protikorupční slib jako porušený a vládu jako součást téhož systému, proti němuž původně brojila. Milei neprodával obyčejnou pravicovou politiku. Prodával očistu. A očista je zboží velmi nebezpečné, protože stačí jediná skvrna na rukávu a kněz začne vypadat jako majitel prádelny.

Nejviditelnější je dnes kauza Manuela Adorniho, bývalého prezidentského mluvčího a nynějšího šéfa kabinetu, který čelí vyšetřování kvůli podezření z nesrovnalostí v majetku. Podle El País se vyšetřuje mimo jiné nákup nemovitostí, cesty a hotovostní platby, přičemž Adorni tvrdí, že nemá co skrývat a odmítá obvinění z nezákonného obohacení. K tomu se přidala dřívější aféra s kryptoměnou $LIBRA, kterou Milei krátce propagoval a která se po prudkém růstu zhroutila; Reuters popsala, že následné korupční podezření a ztráty investorů přispěly k poklesu důvěry ve vládu.

V jiné kauze se opakovaně objevovalo jméno prezidentovy sestry Kariny Milei, mimořádně vlivné postavy jeho vnitřního kruhu; a vyšetřování údajných provizí v souvislosti se státními kontrakty na léky pro osoby se zdravotním postižením, přičemž šlo o obvinění, nikoli o pravomocně uzavřený případ.

A pak je tu ekonomika, ten starý argentinský démon, který se nikdy nenechá vyhnat jen ideologickou formulí. Milei může právem říkat, že inflace dramaticky klesla. Podle údajů Nadací Friedricha Naumanna klesla z 211 procent v roce 2023 na 31 procent v roce 2025.

Jenže makroekonomická stabilizace je něco jiného než životní stabilita. Člověk neplatí nájem grafem, nekupuje maso fiskálním přebytkem a dětem nedá k večeři reformní program Mezinárodního měnového fondu.

V únoru 2026 argentinská ekonomická aktivita podle INDEC klesla o 2,6 procenta proti lednu, což byl nejprudší měsíční propad od prosince 2023, tedy od samého začátku Mileiho vlády. Meziročně se aktivita snížila o 2,1 procenta a výroba patřila k nejslabším složkám. 

Nezaměstnanost ve čtvrtém čtvrtletí 2025 vystoupala na 7,5 procenta, nejvyšší hodnotu pro závěr roku od pandemického období, a formální soukromý sektor od Mileiho nástupu přišel o více než 200 tisíc placených pracovních míst.

To je přesně ten moment, kdy se libertariánská metafyzika potkává s argentinskou ledničkou. V televizi lze vysvětlovat, že stát je zločinecký mechanismus přerozdělování. V kuchyni se však řeší, zda je ještě z čeho přerozdělit mezi nájem, dopravu a jídlo. Mileiho voliči nebyli všichni dogmatičtí žáci rakouské školy. Mnozí byli prostě zoufalí lidé, kteří už neměli trpělivost s peronismem, s kirchnerismem, s inflací, s věčným argentinským divadlem, v němž každá vláda slibuje zemi budoucnosti a zanechá po sobě jen nové směnky minulosti.

Přibližně třetina společnosti za ním stále stojí. A argentinská opozice není žádný harmonický orchestr demokracie, nýbrž sbírka starých rodinných hádek, peronistických dědictví, osobních loajalit, ideologických ran a taktické bezradnosti. Cristina Fernández de Kirchner byla v červnu 2025 po potvrzení šestiletého trestu za korupci umístěna do domácího vězení, což oslabilo nejvýraznější tvář peronistického tábora, i když ji zároveň proměnilo v mučednici pro část jejích stoupenců.

Milei tak stále může přežít díky tomu, co v politice často přežívá déle než realita: identitě. Jeho voliči nemusí být spokojeni. Mohou být unavení, zmatení, podráždění. Ale mnozí z nich jsou stále především antikirchneristé, antiperonisté, lidé, pro které návrat starého režimu působí jako návrat plísně do domu, který se právě bolestivě dezinfikuje. To je Mileiho poslední pevnost: ne víra, že všechno jde dobře, ale strach, že všechno ostatní by šlo ještě hůř.

Jenže ani tato pevnost není nekonečná. Každý populista žije z jednoduchého morálního rozdělení světa. My proti nim. Lid proti kastě. Pravda proti médiím. Ekonomická věda proti socialistickému šamanismu. A právě proto je tak ničivé, když se do jeho vlastního tábora vplíží pach obyčejnosti. Ne ideologické zrady, ne velké metafyzické porážky, ale obyčejných bytů, majetkových přiznání, rodinného vlivu, podezřelých kontraktů, uzavřených dveří před novináři.

V dubnu 2026 vláda dočasně zablokovala přístup akreditovaným novinářům do Casa Rosada s odvoláním na bezpečnostní incident a podezření z neoprávněného nahrávání; po kritice byl přístup obnoven. To je další symptom. Vláda, která se prezentovala jako vzpoura proti establishmentu, začíná používat jazyk establishmentu: bezpečnost, procedura, prevence, útok médií, spiknutí. Každá moc jednou objeví krásu vlastních zámků.


0
Vytisknout
265

Diskuse

Obsah vydání | 14. 5. 2026