25. 6. 2026 / Petr Waniek Horváth
Filip Turek to řekl nahlas.
Ve středu 24. června 2026, poté co Ústavní soud předběžným opatřením rozhodl, že prezident Petr Pavel se může zúčastnit summitu NATO v Ankaře, prohlásil, že Ústavní soud „napadl ústavní pořádek“ a že „potvrdil, že by neměl existovat“.
To už není kritika konkrétního rozhodnutí. To už není polemika s právním názorem soudců. To je zpochybnění samotné existence instituce, která je jedním ze základních pilířů českého ústavního systému.
Opravdu si česká společnost nechá líbit, aby člověk, který se prezentuje a chová se téměř jako ministr, přestože jím není, tvrdil, že Ústavní soud nemá existovat?
Rozumí vůbec Filip Turek tomu, jak funguje parlamentní demokracie?
Ústavní soud totiž neexistuje proto, aby se politikům líbil. Existuje právě pro chvíle, kdy se politikům jeho rozhodnutí nelíbí. Je pojistkou proti svévoli moci. Je institucí, která připomíná, že ani vláda, ani prezident, ani parlament nestojí nad Ústavou.
Ve světě jsme viděli různé střety mezi politiky a ústavními soudy. V Polsku se vedly tvrdé spory o Ústavní tribunál. V Maďarsku byly omezeny pravomoci Ústavního soudu. Ve Spojených státech se vedou debaty o reformě Nejvyššího soudu. Ale i tam se většinou mluvilo o reformách, změnách nebo omezení pravomocí. Jen málokdo zašel tak daleko, aby prohlásil, že taková instituce nemá vůbec existovat.
Právě proto je na místě položit si nepříjemnou otázku. Pokud dnes někomu vadí Ústavní soud, co mu bude vadit zítra?
Nezávislé soudy?
Senát?
Kontrolní instituce?
Nebo snad nakonec samotné volby?
Bohužel lze očekávat, že na podobná slova část voličů uslyší. Nedůvěra ve státní instituce je vysoká a politici ji v posledních měsících často sami přiživovali. Platí to i pro některé výroky Andreje Babiše nebo Tomia Okamury o justici a soudech. Opakované útoky na soudní moc mají jediný důsledek – oslabují důvěru občanů v právní stát.
A právě v tom spočívá nebezpečí Turkova výroku. Nejde jen o jednu větu pronesenou v emocích po nepříznivém rozhodnutí soudu. Je to další příspěvek k dlouhodobému zpochybňování institucí, které mají být nezávislé na momentálních politických zájmech.
Demokracie neumírá jen převraty. Může slábnout i pomalu, nenápadně, když lidé přestanou věřit soudům, médiím, kontrolním institucím a nakonec i samotným pravidlům demokratické hry.
Petr Macinka kdysi o Filipu Turkovi řekl, že je „spíše debil než rasista“. Každý si o tomto výroku udělá vlastní úsudek. Po středečním útoku na samotnou existenci Ústavního soudu je ale na místě
Rozumí Filip Turek vůbec principům demokratického státu?
Protože jestliže politik považuje za problém samotnou existenci Ústavního soudu, pak není problém v soudu.
Je problém v jeho představě o demokracii.
Diskuse