Něco, co si u nás zatím naštěstí neumíme v této míře představit.
10. 9. 2026
/
Jiří Hlavenka
čas čtení
4 minuty
Americké soukromé společnosti nalily do blížících se voleb (midterms) zatím 650 mil USD, tedy 13 miliard korun. Zcela otevřeně a legálně; dělají to přes "PAC", jakési shromažďovače peněz a organizátory (plátce!) volebních kampaní. PAC znamená "Politický akční výbor" a je to záměrně zvolená změť slov, aby zamlžovala podstatu činnosti mezi dárci (čti: korupčníky) a kandidáty (čti: korumpovanými). PAC je obezlička obcházející zákon - ten praví, že firmy nesmějí přispívat PŘÍMO kandidátům. Tak je dají PŘÍMO PACu a PAC to dá PŘÍMO kandidátům. Vše je křišťálově čisté, že křišťálově čistější to být ani nemůže, že ano.
Půvabné pak je, jaké průmysly dávají do voleb nejvíc peněz: krypto firmy (!) celou třetinu částky, čtyři miliardy Kč, sázkové společnosti přidaly další miliardu a půl, big tech/AI taky. Další obvyklí podezřelí: výrobci zbraní a tabákové společnosti. Kdo by to čekal, že.
Jestli se vám zdá, že si tu velký byznys kupuje volby, kupuje kandidáty, kupuje pravidla hry, kupuje demokracii - tak to se vám nezdá, tak to je. Částky navíc prudce stoupají, jak ukazuje článek.
Korporáty - může se to zdát divné, ale je to zcela logické - navíc podporují obvykle obě strany: dají velké peníze více PACům. Protože nikdo dopředu neví, jak dopadnou volby, je potřeba si to pojistit u obou. Je jim skoro jedno, kdo vyhraje, podstatné je zabezpečit, že bude skákat, jak velcí donoři pískají.
Aby to mělo nějaký nátěr férovosti, PACy přijímají i peníze od drobných dárců, kterých je početně velmi mnoho. Celkově ale dárci s částkami pod 200 dolarů dávají okolo 20% všech peněz na kampaně, zatímco jedno procento největších dárců dává více než polovinu. (Výjimkou byly poslední volby Trumpa, kde i v celkové částce malí dárci převažovali).
Peníze na volby jsou obrovské - celkový objem v roce 2024 pro veškeré federální volby byl ohromujících 16 miliard dolarů (320 miliard Kč), a z toho velcí dárci s částkou nad 5 mil. USD činili 75% všech peněz. (Nemusí to být vždycky jen firmy, ale obvykle jsou to MAJITELÉ firem, které jsou aktivní v byznyse. Tedy vlastně další trik, jak předstírat, že tady nejde o žádný byznys, ale že jsou to dary z čistoty srdce). Volby si v USA kupuje superbohatá elita - ti, kteří mohou dát sto miliónů korun a ani neuroní slzu.
Nebylo tomu tak vždy. Do roku 2010 bylo poskytování financí na volby ze strany firem a odborů (!) zakázáno. Právě tak dříve platily stropy na financování - něco, co platí u nás, ale je to zjevně obcházeno. Z dnešního pohledu to vypadá až neuvěřitelně: např. po (korupční) aféře Watergate byla nastavena maximální výše jednoho příspěvku kandidátovi na 1000 dolarech, a PAC mohl přispět nanejvýš 5000 dolary, právě tak existovaly i tvrdé stropy na celkové výdaje na volby. Postupně vše zrušeno.
Od roku 1971 existovala ještě jedna možnost financování kampaní, a to z veřejných peněz (!); vlastně je to podobné systému státních příspěvků politických stran u nás. Občan mohl dát na daňovém přiznání zatržítko, zvané "one dolar checkbox" (později zvýšení na 3 USD), neznamenalo to žádné peníze navíc, ale signál státu k přesměrování této částky na volební účely. Občan nemohl určit, které straně peníze přisoudí. Stát pak celkové vybrané peníze distribuoval rovnou měrou oběma hlavním stranám. Kandidát toto mohl a nemusel přijmout, pokud přijal, tak pak pro něj platil strop na celkové výdaje, pokud nikoli, strop nebyl.
Paradoxně tento systém "umřel" za Baracka Obamy (dříve se využíval zcela rutinně), protože tento kandidát si spočítal, že díky své popularitě může odmítnout zcela státní financování, protože od dárců vybere podstatně více a tedy nemusí dodržet strop. V těchto šlépějích šli všichni další kandidáti, systém je tak efektivně mrtvý, i když je to stále platná možnost.
Takže pokud přemýšlíte, v jaké době, proč a jak v USA zdegenerovala demokracie, a proč mohou američtí představitelé někomu povýšeně kázat o demokracii zhruba se stejnou věrohodností jako plukovníci ze Zimbabwe, tady máte nápovědu.
86
Diskuse