Co je špatného na inkvizici?

7. 8. 2017 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty
Radikální levice po zkrachování ideologie pokroku spadla do staré pasti, kterou ve druhé polovině 80. let minulého století analyzoval filosof české avantgardy Robert Kalivoda: Začala tančit kmenové tance u totemu prostorové utopie - a volat po novém křižáckém tažení za vymýcení zlého kapitalismu.


Radikální levice už nedokáže s nějakým přijatelným stupněm přesvědčivosti rozvrhovat budoucnost vyspělých společností, protože se opilá nostalgií po 30 tučných poválečných letech dodnes jen zalyká nenávistí vůči těm, kdo tuto periodu ukončili. Místo aby na thatcherismus sama reagovala novými koncepcemi, sní o návratu zpět (ukájí se neokeynesiánskou retroutopií), nebo konstruuje pomyslné výlety do neexistující budoucnosti na opačné straně planety.

Odvádění pozornosti od vlastní intelektuální impotence má dnes nejčastěji podobu idolatrie vyzvedávající ten či onen verbálně levicový režim na druhém konci světa, kam se tak často nejezdí, o jehož skutečném stavu je obyčejně těžké se přesvědčit - a jehož hlavní funkcí zde a nyní je sloužit jako projekční plátno nadějí a apokalyptických očekávání, které se v každodennosti vyspělého Západu nemají čeho zachytit.

Když už krachuje Venezuela, Argentina, za krytí korupce byl odvolán ekvádorský viceprezident, stíháni za korupci nebo praní špinavých peněz jsou levicově populističtí exprezidenti Brazílie nebo Peru, nezbývá než se zuby nehty držet předpotopního režimu sandinistů v Nikaragui a předstírat, že sám Pokrok se teď usídlil právě tam.

Tedy v zemi, jejíž vrávorající ekonomika masivně profituje z obchodu s narkotiky ZDE, na jejímž území vzniká ruská špionážní základna ZDE a která nikým neohrožována zuřivě nakupuje ruské zbraně ZDE ZDE ZDE - takže v oblasti početnými vojsky věru neoplývající má víc operačně nasaditelných tanků nebo bitevních vrtulníků než česká armáda. Země, jejíž prezident paralelně se zbrojením účelově rozdmýchává spor se sousední Kostarikou, jež zrušila armádu na konci 40. let ZDE.

Nabubřelé latinskoamerické pidinacionalismy a pseudoimperialismy, které se za clonou levičáckých ideologií vyhraňují vůči USA, aby pak tím nadšeněji roztáhly nohy imperialismu ruskému, ovšem ve skutečnosti nepředstavují žádný příspěvek k dějinám lidské emancipace. Evropské země potřebují obnovit pozapomenutou tradici civilizovaného sociálního konfliktu, nikoliv inspirovat se krvelačnými tradicemi pučů, diktátorů, invazí, občanských válek a nebetyčné korupce.

Co je tedy špatného na exorcismu, který se chytá latinskoamerických bůžků?

Kromě fanatismu a absence analytického uvažování je na něm zřejmě nejhorší děsivá jistota, že veškeré zlo je přece na druhé straně barikády - a že domnělí vymítači zla opilí vidinou vlastního "historického poslání" nemohou být sami jeho nejužitečnějším nástrojem.

1
Vytisknout
12164

Diskuse

Obsah vydání | 10. 8. 2017