Bodláky Václava Duška

Nenasytné kalojemy

10. 8. 2017 / Václav Dušek

Politická výchova vyšla prý dávno z módy. Tradice politické nekulturnosti vycházejí najevo skoro denně; užvanění strejci se kasají pod baldachýny nicoty, a holedbají se, co nám zase předvedou za nehorázné hrůzy doma i v zahraničí. Podporováni i tajně najatými médii unavují společnost nechutnými plky, varovnými zhovadilostmi; libují si, provalují si zchvácené bůčky, v nedokonalosti přímé demokracie. Mravnost? Nenechte se vysmát, lidinkové. My máme k prosazování vlastního prospěchu strany celoroční povolenku k lovení nerozhodných, rozzlobených, zoufalých i rezignujících. Mravností nás nepolekáte!

Stranické větry zlehka dují.

Ponechme stranou politickou výchovu v táborech proslulých z padesátých let, nakašírovaného neochvějného pokroku. Pamětníci si dokáží naplno představit hrůzy dnešních fungujících lágrů za mezemi Podřipska, přitom v současných koncentračních táborech se údajně dějí hrůznosti překonávající veškerou bujnou fantazii; v nelidských táborech se údajně rodí i děti, novodobí otroci zničujícího režimu, ve kterém bytosti oslavují boubelatého mužíčka s kamarilou eunuchů.

Kdo pomůže trpícím před zvůlí nelidských režimů; mučení na denním pořádku, ponižování se stalo koníčkem zvrácených bytostí. Tepeme drobnosti, odvracíme se od potřebných – zpozdilá evangelia k pohrdání.

Kdo nejde s námi, pohoří.

Kalojemy zvráceného svědomí netknuty. Pokrytecky odsuzujeme divoké poválečné odsuny, běsnící vraždění mstících ubožáků i sadistů, jistě, dojme nás hluboce osud ženy z vražedného ústeckého mostu. Před rozlícenými vrahy zpitými krví zachránili matku holandští šífaři, když nezaváhala a skočila s dítkami do Labe – ano, ano, ano, ale, kdo odsouval a zabíjel první, roztomilí spojenci práva, kdo vybíjel bez uzardění označená etnika, kdo z demokratických politických ozdob hnusné doby dělal, že oběti nevidí a neslyší?! A konečně, kdo vám dal bianco šek, nekulturní vyslanče Teufela, k tomu, abyste se tvářil v lavici obžaloby, jako samotný zástupce všeho podřipského lidu?!

Styďte se před obětmi války, uhlazený panáčku, i před božím soudem!

Stud zdržuje.

Stranickost podivného druhu odsává v polodemokratické zemi sílu i odhodlání vypořádat se důsledně s partajními příživníky. Správný straník se rád tetelí v houfu chráněných a podporuje myšlenkovou nadúrodu svého neomylného vedení; sklony k diskusi musí jít nutně stranou – diskuse je určena pouze k potvrzování správně nastoupené cesty, ostatní debaty zdržují a blokují potřebný despotismus; pěstujeme neústupnost, nesnášenlivost, připraveni napadnout členstvo protivníků.

Názory jasně plytké jsou lepší, než nadějná řešení nabízená protistranami; neupřímnost, prokazatelná pokrytectví, snaha za každou cenu držet pokřivenou linii vychází z obavy před vyloučením z houfu halasně řvoucího polopravdy a požadujícího razantní přístup k pramenům růžového života pro důkladně vybrané jedince.

Ztráta paměti vylučuje pokání.

Bylo nebylo. Pohádka mládí, kdekoho sklátí. Modrokošilatí šibalové a šibalky vyzpěvujíc a tančíc v kroužcích lidové tvořivosti se mstili minulosti a starým strukturám; neskuteční hanbáři, smějící se vrazi, úmorní tleskači i kafrající poeti, pletichářské lemry, staré intrikánské existence, tupé bandy surových kolohnátů,… tyto buntující a trestající revoluční síly pokroku přinesly mnoho utrpení, ale pak náhle omladina procitla, zbavila se krvavých koryt; znova se prodrala k moci v sametovém hávu demokracie, ovšem poučena, vybírala nepřítele k mocenskému odstřelu. Nu, exkrement, vážení, plave vždy na hladině.

Mladí volci orají zběsile rychle.

V kalojemech mezinárodních končí ti, kteří nepochopili rozvoj demokratického světového postupu. Stranictví se přiklání ochotně k válečným excesům, viditelnému neprávu… a vzbuzuje sílící obavy z nestability územních, politických a společenských změn, klade si zpozdilé otázky. Přiučujeme se zahraničním vytáčkám a táčkám; trestání neposlušných se koná bez většího mezinárodního ohlasu.

V revolučních časech, kdy se Evropu přehnala vichřice lásky a nových pořádků podporovaných výkonnými poradci vládních špiček a jejich předvoji utajených monster, bylo povoleno k nápravě zcela vše; poslední ujímání sledujeme v neklidné Sýrii, novém Turecku – nu, ale zpátky k činu hodnému shakespearovského dramatu. Diktátor se ženou souzeni podivným rychlým soudem – smrt! Ukázky zavražděných revolucionářů, lež, prokázáno, že těla pocházela z nedalekého špitálu, odvezena k filmování pro novinářskou chasu a obalamutění světové veřejnosti. Podle neověřeného zdroje byl diktátor odsouzen již dříve bratrskou zemí k smrti, ano, cožpak si nedovolil, krom jiného, odmítnout podíl bratrské pomoci při vstupu spřátelených armád do tehdejšího kontrarevolučního Československa?!

Právo lze snadno zohýbat.

V současné době můžeme sledovat výchovu neposlušných hodnými obry, pokud nás ještě vůbec politické hry zajímají, když nám vrtkavé starosti přibývají. Nafintěné festivaly lomcují Slavomily – film pravda, otočit a zůstat stát. Viděli jsme již milence náruživé, i chladné, směšné a neuvěřitelné v konání, erotické zastaralé novinky, prasečinky, války, oběti, generály zmaru i vítězství, zmučené civilisty, lágry, pece… a hledíme se zanícením na hrubá mučení, pálení, zabíjení, vybíjení, hrdiny, partyzány, zrádce a čumily.

Pozor, nenasytné kalojemy stále přetékají.

0
Vytisknout
1720

Diskuse

Obsah vydání | 11. 8. 2017