Československo jako poučná minulost

28. 10. 2017 / Boris Cvek

čas čtení 3 minuty
Asi by se dnes, víc než kdy jindy, mělo zdůraznit, že Československo vzniklo jako důsledek války… dokonce světové války. A že jeho vznik by nebyl možný bez Masarykova a Benešova diplomatického úspěchu u vítězných mocností. Rakousko-Uhersko jako stát zaniklo a jeho dědictvím se stalo vysoce nestabilní, nacionalismem ohrožené uspořádání malých států, které pak tak či onak padlo za oběť Hitlerovi.


Československo bylo stát, ve kterém jsem se narodil, a jako dítě jsem častěji cestoval ze svého rodného Slezska na Slovensko než do Čech. Nicméně v době, kdy jsem se narodil, to byl stát okupovaný sovětskými vojsky. Jeho poválečná jednota a stabilita byla zajišťována Sovětským svazem, který Čechoslovákům vnutil svůj režim (již od roku 1945 zákazem činnosti pravé části politického spektra). Slovákům tento stát neseděl nebo přímo vadil už od jeho vzniku, Němci byli vyhnáni… a kdo ví, co si vlastně mysleli Rusíni. Židy a Romy vyvraždili nacisté.

Krátce po získání svobody v roce 1989 – což vlastně znamenalo přestup z východní do západní sféry vlivu, neboť prostě nikdy nebylo možné být jaksi sami o sobě, vytvářet nějaký mocenský pól rovnocenný velmocem – se Československo rozpadlo, zaniklo. Česká republika chápe sebe samu de facto jako nástupnický stát Československa, proto máme dnes – na rozdíl od Slováků – jeden z našich nejvýznamnějších státních svátků. Trochu to ovšem zavání tím, že Československo bylo skutečně spíše jen státem Čechů, kde se ti ostatní ocitli jaksi nechtě jen díky okolnostem.

Jestli dějiny Československa opravdu něco ilustrují velmi přesvědčivě, pak je to obrovské historické štěstí, které nás potkalo v poslední době, kdy patříme do EU a jsme tak svobodní, jak jsme nebyli nikdy. Svoboda je totiž dána jak demokratickým uspořádáním (což nejsou zdaleka jen svobodné volby, ale také právní stát a ochrana lidských práv), tak zárukami, že toto demokratické uspořádání je součástí širšího mocenského bloku, který ho garantuje také na mezinárodní scéně.

Občas slyším názor, že když se rozpadají státy, tak se ústavy nemusí dodržovat… vzniká prostě právní vakuum. Ano, bývá tomu tak, ale pak jsou v zásadě jen dvě možnosti: domluva, nebo silové řešení. Kde padá ústava a není domluvy, tam zůstává jen právo silnějšího. Rakousko-Uhersko skončilo v důsledku světové války, Jugoslávie v důsledku občanské války. Československo se rozpadlo na základě poměrně cynické domluvy dvou politiků, kteří zjistili, že se jim bude lépe vládnout samostatně. Přitom oba národy chtěly pospolu pobývat v EU a dokonce se tehdy občas říkalo, že vstupem do EU se naše federace zase jaksi obnoví. Kde ty doby jsou…

0
Vytisknout
12364

Diskuse

Obsah vydání | 3. 11. 2017