Die Welt: V Německu nemají problém s integrací uprchlíci, ale Sasové

2. 9. 2018

čas čtení 4 minuty

Nárůst fašismu v Sasku má hluboké historické kořeny - Sasko totiž vůbec není Německo. Sasové požadují tvrdý autoritářský stát podle pruského vzoru, západní Německo je založeno na demokracii a právním státu. Ten musí zvítězit, argumentuje historik zabývající se Německem James Hawes.

"My žádní nacisti nejsme!"



Fašistické nepokoje v Saské Kamenici nejsou pro Němce ničím novým. Sasové poprvé šokovali Německo po sjednocení země v roce 1991. Tehdy, po celém týdnu násilí v malém městě Hoyerswerda, byly úřady nuceny v noci tajně odvézt 230 žadatelů o azyl. Toto epochální vítězství neonacistů se tam dodnes oslavuje. Stát nebyl schopen postavit se populistické ultrapravici ochotné použít násilí.

 
 

Od roku 1990 investovalo bývalé západní Německo do bývalé NDR více než 2 biliony euro, formou dotací. Nefunguje to. V roce 2004, mnoho let před finanční krizí a novou vlnou uprchlíků, získala ve volbách do saského parlamentu tzv. Nacionálně-demokratická strana Německa (NPD), otevřeně neonacistická organizace, 9,2 procent hlasů.

Od té doby se podpora neonacistů všeho druhu přesunula k fašistické straně Alternative fuer Deutschland. Obrovská podpora pro AfD - až 35,5 procent v některých částech bývalé NDR - ohrožuje zdeformovat celostátní německou politiku. Děsivé záběry z Chemnitz jsou jen nejzjevnějším projevem této destabilizace.

Není překvapivé, že se západní Němci začínají ptát, zda ty 2 biliony euro a přesunutí hlavního města do Berlína, se všemi náklady, které to stálo, opravdu dokáže proměnit východní Německo v demokracii. Možná kořenem všeho není nenávist vůči uprchlíkům.  V únoru 2016 napsal Die Welt, že s integrací v Německu nemají problém uprchlíci, ale Sasové.

Východní Německo je historicky naprosto odlišné od Německa západního. Na jeho území původně nebylo žádné německé obyvatelstvo, až po roce 1147 po Kr. bylo dobyto doslova křižáckými výpravami. Šlo o kolonizaci a kolonizace není nikdy úspěšná.

Město Hoyerswerda leží v oblasti oficiálně uznávané jako region Lužických Srbů. Tato oblast je už 800 let bojištěm mezi Slovany a Němci. V tomto regionu, který Max Weber, otec sociologie, nazval Východní Polabství, neustále existuje povědomí o přítomnosti nepřátelské jinakosti. Důsledkem toho je politická tradice, v jejímž rámci "chudí běloši" požadují a vždycky požadovali autoritářské vedení státu, schopné potlačit povstání jiných, pokud by kdy k němu došlo.

Je to právě tato archetypicky koloniální politika, která způsobuje, že se Prusko natolik odlišuje od ostatního Německa.

Tragedií moderní německé, ano i evropské historie je, že Prusku se podařilo mezi roku 1866 a 1871 porazit a anektovat celé Německo. Bylo to asi takové, jako kdyby celou Velkou Británii ovládli severoirští protestantští fundamentalisté.

Prusko bylo chudší než ostatní Německo, ale bylo vojensky lépe organizováno a bylo navyklé na používání armády v každodenním životě a v politice. Prusko ovládalo západní Německo od roku 1866 až do roku 1945.

Německo je dnes ochromeno velkým celonárodním strachem, že pokud by německý stát začal zasahovat proti extremistům, znamenalo by to, že v zemi převládne militarismus a autoritářství. Ve skutečnosti však jsou zvyklosti tvrdě autoritářského státu jen pruské, vůbec ne celoněmecké. Prusko už neexistuje. Německo se už nemusí obávat samo sebe a nikdo jiný se nemusí obávat Německa.

Německo nyní nesmí dopustit, aby východoněmecká politická praxe znovu zdeformovala celou zemi. Německo musí mít dostatečné množství sebedůvěry k tomu, aby použilo plnou sílu západního právního státu k zajištění toho, aby se už nikdy neopakovalo to, čeho jsme byli svědky v Saské Kamenici. Je to jediný jazyk, jemuž tito extremisté rozumějí.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 












0
Vytisknout
15372

Diskuse

Obsah vydání | 4. 9. 2018