K událostem ve Francii

Je násilí jediným prostředkem "dialogu" současných západních demokracií?

13. 12. 2018 / Bohumil Kartous

čas čtení 2 minuty
Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Nebýt hořících aut a rozbitých výloh obchodů, je otázka, zda by běžný francouzský folklór spočívající v permanentním protestu vzbudil nějakou vládní reakci. Nejde o snahu legitimizovat násilí, jde o to poukázat, jak nebezpečně se západní demokracie posunuly k "bodu varu", jenž iniciuje násilné řešení, revoluci.

Výše uvedený postřeh pochází z rozhovoru s novinářkou, která žije střídavě v Paříži a v Praze. Pochopitelně jsme se bavili o současných událostech, gilets jaunes, násilí v ulicích, mrtvých a zraněných. "Těžko říct, jestli by si Macron vůbec všiml, že se v Paříži něco děje, kdyby nehořelo v ulicích." 


Může to znít jako cynismus, nicméně nikoliv cynismus mluvčího. Ta otázka je na místě. Západní demokratické politické režimy se staly dokonale rezistentní vůči pokojným formám protestu, byť by jeho důvody byly sebevíce alarmující.

Středoevropské země mají s politickou otupělostí velmi bohatou zkušenost. Postotalitní společnosti reprodukují z velké části to, čemu se po dlouhá desetiletí jejich současní i nedávní političtí představitelé pokorně učili: ignorovat demokratický proces. Demonstrace? Oni se brzy unaví. V ČR se už stalo. Jakkoliv se pravděpodobně ocitáme v kritickém období polistopadového vývoje, přitáhnout v Praze do ulic více než pár tisíc lidí se zdá být nemožné. 

Otázka je, co by se stalo, kdyby v Praze (jakkoliv to není pravděpodobné) propuklo násilí podobné tomu, které radikálové maskovaní žlutými vestami rozpoutali v Paříži. Dokážu si představit, jak by se ta partička politických zbabělců, která vytváří jednoznačnou majoritu napříč politickým spektrem, vyděsila.  Někteří by se možná dokonce rozhodli, že už jim nestojí za to "nasazovat krk" v takovém dobrodružství. Ono kvokat na sebe chrabře v chráněném prostředí před kamerami ve sněmovně nebo v mediálních debatách je přeci jen relativně bezpečné...

Skutečně, to nemá být legitimizace násilí. Samotné podezření, že za radikalizací jinak relativně pokojného hnutí gilets jaunes může stát řízená manipulace ve snaze diskreditovat sociální nespokojenost a zároveň tím vytvořit ještě větší politický příkop, vnáší do probíhajících událostí ve Francii značnou kontroverzi. Pro hlubší uvažování o politickém vývoji západních demokracií je důležitější derivovat z probíhajících událostí klíčové poznatky. Fakt, že násilí je možná jediným prostředkem jak donutit společnosti odcizenou politiku, řízenou primárně zájmy ekonomických makrocelků, poslouchat, by měl varovat nejen ty, kteří by mohli dostat přes hubu...

0
Vytisknout
7927

Diskuse

Obsah vydání | 18. 12. 2018