Nechte toho válčení, soudruzi
21. 3. 2020 / Richard F. Vlasák
čas čtení
2 minuty
Mezi myšlenkou, slovem a činem bývá krátká
cesta, někdy zkrat a bum, bác. Naše současná situace vyžaduje
pojmenování, a tak jsem hledal, jak naši politici, správci
záležitostí veřejných současnost označují.
Metafora
války burcuje, je jednoznačná a na konci může přijít opojný
duch vítězství, kdy se všichni obejmeme. Jenže metafora války
se může v čase naší karantény dostat pod kůži, může v době
osamělosti nahlodat naše myšlení a z přirovnání bude stav
záhuby a nenávisti. Hrajeme si s ohněm. Tedy, bych chtěl politiky
vyzvat: Nechte toho válčení, soudruzi!
Místo o válce,
mluvte raději o nebezpečí, o výzvě, o solidaritě, o odvaze,
přátelství, službě jedněch druhým.
Já
vím, už teď se rozhořel propagandistický souboj o letadla NATO,
která nám přivezla roušky fungující na prd, a testy průkazné
na 70 % ze země, která před tím přijala z Evropy a celého světa
darem zboží kvalitnější. Ano, můžeme kroutit hlavou nad tím,
že si Čína pomoc nechává platit. Jenže, to nám k uzdravení
nepomůže, jen to znovu a znovu rozdělí společnost, která se
vzmohla dobrovolnictvím, pomocí a ohleduplností. Neoslabujme se
pohledem na nemocného starce, jehož duše byla rozežrána červy a
který již teď má odměnu jistou.
Soustřeďme
se na dobro: je ho tolik, že si jednou možná se slzou v oku
vzpomeneme na doby, kdy prodavačka byla oprávněně sestrou v
ohrožení a lékárník bratrem v útěše, kdy voják měřil
teplotu a ministr sloužil, lékaři brali přesčasy a duchovní
byli slyšet. Rozněžníme se nad delfínem u náměstí sv. Marka a
krabici se starými fotografiemi nebudeme zbavovat prachu.
Nemoc
je zlá, strach veliký a nejistota zítřka tíží, ale den je bílý
jak odpuštění a noc konejšivá jako odpočinek po práci.
A
v srdci hřeje lidství, pokora a bratrství. Tak nechte toho
válčení, soudruzi!
9413
Diskuse