Nechte toho válčení, soudruzi

21. 3. 2020 / Richard F. Vlasák

Mezi myšlenkou, slovem a činem bývá krátká cesta, někdy zkrat a bum, bác. Naše současná situace vyžaduje pojmenování, a tak jsem hledal, jak naši politici, správci záležitostí veřejných současnost označují.

Nikoho nepřekvapí, že nejčastější metaforou dneška je metafora války. Od Řecka po Španělsko, od Francie po naši zemi milovanou všude to samé sousloví: "Jsme ve válce!" a jedno, jestli se rozohňuje samolibý francouzský maník, který zemi přivedl již před tím do permanentního revolučního stavu nebo někdejší vyučující vojenské akademie J. E. Purkyně. Výsledek je stejný: už jen čekat na povědomé bum, bum, bum, bum a doufat, že se z ampliónu ozdobeného červeným varováním před poslechem cizího rozhlasu ozve hlas ohlašující britské královské a imperiální vysílání a soused nás přitom nepřistihne.
Metafora války burcuje, je jednoznačná a na konci může přijít opojný duch vítězství, kdy se všichni obejmeme. Jenže metafora války se může v čase naší karantény dostat pod kůži, může v době osamělosti nahlodat naše myšlení a z přirovnání bude stav záhuby a nenávisti. Hrajeme si s ohněm. Tedy, bych chtěl politiky vyzvat: Nechte toho válčení, soudruzi!

Místo o válce, mluvte raději o nebezpečí, o výzvě, o solidaritě, o odvaze, přátelství, službě jedněch druhým.

Já vím, už teď se rozhořel propagandistický souboj o letadla NATO, která nám přivezla roušky fungující na prd, a testy průkazné na 70 % ze země, která před tím přijala z Evropy a celého světa darem zboží kvalitnější. Ano, můžeme kroutit hlavou nad tím, že si Čína pomoc nechává platit. Jenže, to nám k uzdravení nepomůže, jen to znovu a znovu rozdělí společnost, která se vzmohla dobrovolnictvím, pomocí a ohleduplností. Neoslabujme se pohledem na nemocného starce, jehož duše byla rozežrána červy a který již teď má odměnu jistou.

Soustřeďme se na dobro: je ho tolik, že si jednou možná se slzou v oku vzpomeneme na doby, kdy prodavačka byla oprávněně sestrou v ohrožení a lékárník bratrem v útěše, kdy voják měřil teplotu a ministr sloužil, lékaři brali přesčasy a duchovní byli slyšet. Rozněžníme se nad delfínem u náměstí sv. Marka a krabici se starými fotografiemi nebudeme zbavovat prachu.

Nemoc je zlá, strach veliký a nejistota zítřka tíží, ale den je bílý jak odpuštění a noc konejšivá jako odpočinek po práci.

A v srdci hřeje lidství, pokora a bratrství. Tak nechte toho válčení, soudruzi!



0
Vytisknout
2301

Diskuse

Obsah vydání | 24. 3. 2020