25. 9. 2025
/
Fabiano Golgo
čas čtení
9 minut
Pozn. JČ: Aby nebylo mýlky: Já komunismus absolutně nehájím, byl to odporný režim. Mého strýce zavraždil, mého prastrýce skoro deset let nesmyslně věznil. V padesátých letech. Byl jsem několikrát StB vyslýchán a po mém oficiálním vystěhování z Československa se skotskou manželkou tahala StB mé kamarády k výslechu a tvrdila jim, že jsem agent CIA. Ale zase tak schopná asi nebyla, protože mě s budoucí skotskou manželkou v Praze na Letní škole slovanských studií, kde jsem byl studentským vedoucím, seznámil americký matematik, letec a důstojník americké armády, který do Prahy přicestoval rovnou z Vietnamu, kde bombardoval letecky komunisty. To StB nevěděla, když ho pustila na rok na matematická studia do pražského výzkumného institutu.
Charakterizovat ten režim ale "frontami na banány" mi přijde opravdu docela idiotské. Mně prostě vadí ty idiotské zjednodušující stereotypy. Komunismus opravdu nebyl charakterizován především frontami na banány. A ÚSTR by skutečně měl být zrušen, protože je to ideologická organizace, vytvořená pravicovými politiky, ne objektivní výzkumný ústav. Ovšem ne stejně ideologickým seskupením Stačilo! Mimochodem, mé nepovědomí o banánech může být důsledkem toho, že pro studenta, jímž jsem tehdy byl já, asi zrovna nebyly banány tím nejdůležitějším v životě a ve frontě by pro ně nestál. Učil jsem angličtinu, hodně jsem si tím vydělával a chodil jsem do hospod na jídlo. Ovšem nepolemizuju s tím, že komunismus byl mnohem ekonomicky neefektivnější než dobové západní ekonomiky. To je pravda. Nemělo by se zapomínat, ale, že velká část národa s tím režimem aktivně spolupracovala, avšak, jak říká Muriel Blaive, není možné jim to klást za vinu, protože co mohli dělat. Měla by se studovat každodennost za komunistického režimu, a vztah obyvatelstva k němu, dnes šířená představa, že to bylo něco "cizího" a národ proti tomu rebeloval, je nesmysl. Důležité je povědomí, dnes často zapomenuté, že komunismus nebyla čtyřicetiletá černá díra trvalého útlaku., vražedná byla padesátá léta, pak následovala stagnace, pak liberalizace šedesátek, která vyprodukovala takové filmy a takovou literaturu, jíž svobodný dnešek vůbec není schopen, pak bylo orgiasticky svobodné, svou mentalitou teenagerovské Pražské jaro a posléze od roku 1970 ultrapravicový mírně konzumeristický husákovský režim. No, ale dejme slovo Fabianu Golgovi:
Na
moji satiru o návratu normalizace reagovali Jan Čulík a čtenář Petr
Soukup, kteří měli podobné výhrady. Čulík kritizoval Ústav pro studium
totalitních režimů, který považuje za ideologickou organizaci, nikoli
vědeckou instituci. Ze své osobní zkušenosti s husákovským režimem
popírá, že by byl nedostatek banánů nebo jiného zboží. Místo toho
kritizoval ideologickou hysterii a absenci originálních myšlenek. Soukup
se k jeho argumentům přidal a uvedl, že v osmdesátých letech žádné
prázdné regály nebo fronty na maso nezažil. Takové vzpomínky sice mohou
být důsledkem selektivní lidské paměti, ale je důležité si uvědomit, že
individuální zkušenosti nemusí vždy odrážet celospolečenskou realitu.