Čas odkopávání, čili Koudelkovy ředkvičky

3. 5. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 6 minut
Grafika: Freeimages.

Podle Jiřího Peheho poté, co se Česká republika objevila na kremelském seznamu nepřátelských států a padly poslední pochybnosti ohledně přítomnosti agentů GRU ve Vrběticích, existuje jen omezený počet vysvětlení, proč někteří Češi Kreml stále ještě hájí - a vybízejí ke smířlivosti, zatímco ruští vládní propagandisté vztekle útočí, zastrašují a vyhrožují.


Podívejme se na to, o čem Jiří Pehe píše, podrobněji.

Jednak může být takový člověk jednoduše příliš hloupý na to, aby pochopil, že si militarizované ruské služby v české kotlině navzdory Zemanovu podlézání minimálně sedm let počínají jako na bojišti - a že nejen samotný Kreml, ale i ruské elity obyvatele bývalé české kolonie vesměs neberou vážně a pohrdají jimi. Že to, oč současné Rusko z české strany stojí, není nějaká smířlivost, ale absolutní poslušnost.

Může jít o člověka příliš omezeného, než aby mu došlo, že když cizí mocnost ve zpravodajské rovině jedná agresivněji než kdykoliv po Stalinově smrti, pokud její propaganda vyhrožuje únosem a odsouzením českých politiků za rozhodnutí, která se týkají výhradně vnitřních záležitostí České republiky, není možno se s tím smiřovat a chovat se vstřícně. Že už není kam ustupovat.

Za druhé je tu proslulý "užitečný idiotismus". Označuje propagování cizí kauzy, jejíž podstatu dotyčný nechápe, protože z vlastních zavádějících psychologických důvodů si ji zcela špatně vykládá a spojuje s ní ušlechtilé motivy, s nimiž ale věc objektivně nemá nic společného. Podobného významu nabyl mimochodem i novější čínský termín 白左 (paj-cuo), jenž charakterizuje "bílou levici". Ten se týká osob, jež si své politické postoje (na rozdíl od čínských komunistů) vytvářejí emocionálně či z potřeby připadat si empatičtější a méně sobecké než ostatní. Vzhledem k dominantně východnímu vektoru Zemanovy "politiky všech azimutů" si dnes můžeme vybrat, zda pro naivní kolaboranty domýšlející se fiktivních ušlechtilých motivací používat spíše starší termín chybně připisovaný Leninovi, nebo Li Šuův z roku 2010. Každopádně platí, že mezi užitečným idiotem a paj-cuem existuje rozdíl spíše jen kosmetický.

Co myslí Pehe ruskými penězi je zřejmé: Existuje možnost ruského uplácení českých mluvčích. Kdo se třeba pohybuje v českém mediálním prostoru a je na něj aspoň trochu vidět, ale opravdu nikdy jej nezvali do Moskvy na nějakou tu "konferenci" o ruské "žurnalistice", ať laskavě zvedne ruku.

Jak ovšem poznamenala Alexandra Alvarová, v tomto bodě se přístupy Moskvy a Pekingu dosti výrazně odlišují. Peking má peněz dost, takže cizince uplácí rutinně a vytrvale. Naproti tomu podstatně chudší Kreml dává jednoznačně přednost tomu "zájmové osoby" vydírat prostřednictvím kompromatu (u Peheho bod pátý), spíše než do nich dlouhodobě investovat. Takže na ruské "konferenci" vlastně lze očekávat především důkladné sledování a "vytěžování", včetně čistě osobních informací vytahovaných v opilosti, případně klasický honey pot v podobě agenta většinou opačného pohlaví, který pokud uspěje, začne vydírat. (Minimálně jeden český exministr průmyslu a obchodu by mohl dlouze vyprávět...)

"Strach zabíjí myšlení", tvrdil americký spisovatel Frank Herbert ústy své nejznámější literární postavy. A přesně o to jde i zde: Kdo se Putinova Ruska kvůli schopnosti rozpoutat jadernou či třeba chemickou válku proti ČR příliš bojí a nevěří, že by se bylo možno účinně bránit, vcelku pochopitelně hlásá "preemptivní" kapitulaci.

Pehe ovšem na jeden možný důvod trvající obhajoby Kremlu přece jen pozapomněl - buď proto, že se s ním během působení na University of New York in Prague osobně nesetkal, nebo si jej možná ani nedokáže představit.

Existují lidé, kteří natolik nenávidí USA, že vždy instinktivně hájí každého nepřítele "amerického imperialismu" - bez ohledu na to, jakých zločinů se případně dopustil, nebo jak silně i takového člověka samotného daná mocnost ohrožuje. Připomeňme někdejší západní "bojovníky za mír", kteří věděli, že na ně z Východní Evropy míří sovětské jaderné rakety SS-20, nicméně přesto zuřivě bojovali proti americké odpovědi na tuto hrozbu.

Každopádně podivný letošní rok zapříčinil, že se opravdu "urodilo". Bezpečnostní informační služba (BIS) sklízí už od dubna. Jako ředkvičky. Osoby, které navzdory jednoznačně nepřátelským aktivitám Ruska stále hájí Kreml, se logicky ocitají v hledáčku organizace, jež má za úkol zajišťovat kontrarozvědnou činnost a bezpečnost státu.

Není zbytí. Ve válce, kterou vede Rusko proti Západu, je bohužel nutné pozorně sledovat hybridní hrozby na všech úrovních.

Oprava a omluva ze dne 6. 5. 2021:

Původní verze tohoto článku obsahovala vyjádření autorova názoru, že o některé osoby stále prosazující "alternativní" výklad kauzy Vrbětice by se mohla začít zajímat Bezpečnostní informační služba.

Uveden byl mj. jmenovitě generál v záloze Andor Šándor, kterého analýza proruské dezinformační scény zpracovaná společností Semantic Visions zařadila mezi "podporované osoby".

Pan Šándor se emailem ohradil, protože se domnívá, že jej tím Britské listy označily za "ruského agenta" a že jeho aktivity neopravňují názor předložený v článku, ani závěr, že v médiích prezentuje proruské názory.

Jedná se například o takovýto názor: "příliš nevěřím (příběhu) o putovní dvojici agentů GRU, kteří cestují po světě a páchají tu výbuch ve Vrběticích, tu útok novičokem".

Případně: "Ale můj hlavní problém je, proč by toto Rusové dělali takhle blbě?"

Nebo o názor, že "Putin potřebuje Navalného živého. Kdyby byl mrtvý, k ničemu ho nemá".

Panu generálovi se omlouváme.

2
Vytisknout
9210

Diskuse

Obsah vydání | 6. 5. 2021