Adventní očekávání a mrtví kolem nás

29. 11. 2021 / Boris Cvek

čas čtení 3 minuty

První adventní neděle a vůbec první projev Petra Fialy ve funkci předsedy vlády. Mohlo nás potěšit, že se rozhodl začít kritickou situací, v níž naše společnost je: vyzval k očkování a poděkoval zdravotníkům. Nezmínil ale mrtvé. Naopak jeho projev vyzněl tak, že opatření proti covidu jsou jakýmsi trestem za nedostatek odpovědnosti, nikoli snahou bránit umírání. Pokud nebereme v potaz mrtvé (a s tím související kolaps nemocnic), nemůžeme pochopit, co se v naší zemi právě děje.

 

Nechci vítat Advent dušičkovým námětem. Nicméně i Advent souvisí se smrtí: Kristus, na kterého čekáme, přichází porazit smrt. Všemu lidstvu se narodí Mesiáš, narodí se v chudobě, v betlémské stáji, nepovšimnut nikým kromě pastýřů a mudrců z Východu (pastýře i mudrce na tu událost upozorní samo nebe). Vládce Herodes se malého dítěte bál natolik, že kvůli němu nechal vraždit jiné malé děti v naději, že tak bude zavražděn i Mesiáš. Biblický příběh není už od začátku žádná idyla. Volá nás k realitě lidských dějin a lidského života, ukazuje nám, co je smrt, co je svět, co je potřeba spásy.

Bylo by zvláštní začínat Advent roku 2021 uprostřed epidemie bez myšlenky na desítky lidí, kteří v důsledku nezvládnuté infekce umírají v této zemi každý den. Dnes, včera, zítra, pozítří. Je to zvláštní, když to udělá čerstvě jmenovaný premiér ve svém prvním projevu. Před rokem to bylo lepší: od začátku listopadu v důsledku lockdownu klesaly počty lidí na JIP rychle dolů a mohli jsme se těšit na otevírání země o Vánocích. Advent jsme začínali s pocitem, že stejně jako Kristus ve své pozemské činnosti zachraňujeme životy. Dnes je to jen špatné svědomí.

Spása, kterou přináší Kristus, není zaměřena na útěk od tohoto života k životu věčnému. Je to naopak: věčný život je spojen s pomocí bližnímu. Věčný život vlastně v evangeliu znamená, že pomoc bližnímu má věčný smysl, že to není jen nějaká bezvýznamná událost v absurdním světě, ale spojení s věčností, naplněním věčnosti. Když, jak čteme v Matoušově evangeliu, soudce na věčnosti dělí lidi, říká jim: ty jsi mne viděl nahého a oblékl jsi mne, ty jsi mne viděl hladového a dal jsi mi jíst, ty proto půjdeš do věčného života. A ti lidé se diví, protože si nemohli vybavit, kdy ho viděli. A soudce řekne: posledního z posledních, komu jsi dal jíst, mně jsi dal jíst. Neptá se na kostel, modlitby, křest, svátosti. Všechno to totiž je tu kvůli lásce, nikoli naopak. Jak píše svatý Pavel v Listu Korintským: lásky kdybych neměl, nic nejsem.

1
Vytisknout
6049

Diskuse

Obsah vydání | 6. 12. 2021