Příliš slabé Česko

30. 11. 2021 / Albín Sybera

čas čtení 4 minuty

O čem se v kauze Bohemia Energy tolik nemluví

A proč se na české insolvenční legislativě zřejmě nic nezmění


Ve stínu analýz, komentářů a rozhovorů o konci Bohemia Energy zůstal jeden zajímavý aspekt, kterému se prakticky nevěnovala větší pozornost. A sice nedávný zájem společností jako je PPF či Natland o Bohemia Energy.


V kontextu stoupajících cen energií, kontroverzních, či přímo šmejdovských praktik, kterými se nákupčí Bohemia Energy vyznačovali, tak zájem o podíly v jednom z největších zprostředkovatelů energie na českém trhu několik měsíců předtím než Písaříka donutily okolnosti ukončit jeho model podnikání, jak uvedl na tiskové konferenci, se nemusí jevit nijak významně.

Ještě v lednu se na Bohemia Energy zaměřila advokátní kancelář BBH a společnost Credit One. BBH dlouhodobě spolupracuje s PPF a jeden z jejích zakladatelů, Tomáš Brzobohatý, je v řídícím výboru PPF ustanoveném po smrti Petra Kellnera. Výčet případů, kterým se věnovalo BBH, je na samostatný přehled, ale namátkou zahrnuje například Proton Therapy Center a mezi klienty je kromě PPF také ČEZ.

Týdeník Hrot, který v minulosti dával velký prostor Vladimírou Mlynářovi z PPF a jeho verzi kontroverzního obchodu s Telekom Srbija (více o vlivu Aleksandara Vučiće na mediální trh v Srbsku a jeho vazbách na organizovaný zločin zde),  psal o „válce o Bohemku“ ještě v prosinci loňského roku. A to v souvislosti s insolvencí Tomáše Bárty, majitele EMTC, o kterého měl Credit One na podzim 2020 mít zájem z jednoho „prostého“ důvodu a sice, aby se prostřednictvím Bártovy insolvence dostal do sporu o podíly v Bohemia Energy.

BBH přitom nebyla jediným pozoruhodným zájemcem o Bohemia Energy. V červenci se měl desetinu Bohemia Energy pokoušet získat Natland, firma, o které se v minulosti spekulovalo jako o podniku pražských kmotrů. Vzdáleně to připomíná situaci z let 2010-11, kdy se KKCG přetahovalo o lepší věřitelskou pozici v insolvenci Sazky se společnostmi dnes již dvou nebožtíků – PPF Petra Kellnera a E-invest Martina Ulčáka.

Případ mimo jiné zajímavě ilustruje, jak moc jsou insolvence a finanční nátlak v Česku provázané metody a jak moc se v nich angažují největší české korporace, a to ať už hovoříme o finančních službách, telekomunikacích, energetice, anebo těžkém průmyslu. Bez nadsázky se dá říct, že současná insolvenční legislativa zajišťuje technický „modus operandi“ poměrům v českém byznysu a tím také poměrům v české politice.

Nejedná se přitom jenom o fungování PPF či Agrofertu v době, kdy jej „budoval“ současný premiér v demisi. Podobně fungují také satelity PPF, jako je Kaprain Karla Pražáka či Nordic Investors, kteří se osvědčily v insolvencích klientů PPF, anebo když PPF kryly záda při neslavné aukci 5G kmitočtů Karla Havlíčka. Do takové míry jsou principy současné insolvenční legislativy klíčovým faktorem úspěchu jejich podnikání.

Jinými slovy, o podnikání ve smyslu „svobodné soutěže“ schopnějších skutečně nemůže být řeč. Nejschopnější podnikatelé v Česku jsou závislí na státu a na tom, jakou bude mít podobu legislativa, kterou čeští zákonodárci vyprodukují.

Kromě insolvenční a exekuční legislativy je dalším podobným uzlovým bodem legislativa v oblasti odpadového průmyslu, kterému dominuje super-oligarcha Daniel Křetínský (měřeno českými poměry), a samozřejmě legislativa, která přikovala český rozpočet k jadernému průmyslu. O finančních vztazích v diskusi k zajímavé zprávě o stavu jaderného průmyslu Mycle Schneider řekl, že se z povahy úzkého okruhu firem, které se v něm pohybují, jedná o mimořádně silně netransparentní prostředí.

Na jednu stranu je naprosto pochopitelné a správné, že v souvislosti s koncem Bohemia Energy se hovoří o slabé roli státu či šmejdovských praktikách. Přesto je ale možné, že se tím zdaleka nepostihuje celá problematika Bohemia Energy v souvislosti s finančním nátlakem, který v prostředí české oligarchie zdomácněl již před lety, a ze kterého profitují klíčové korporace v Česku.

1
Vytisknout
5790

Diskuse

Obsah vydání | 6. 12. 2021