Zajímá Jana Čulíka, co pan Baxa skutečně udělal?
5. 8. 2023 / Boris Cvek
Místo bolševického paušalizování o tom, jaký byl pan Baxa soudce, když byl soudcem za komunistů, měl podle mě Jan Čulík dát možnost čtenářům seznámit se s tím, co pan Baxa vlastně jako soudce dělal, i za těch komunistů:
„Od roku 1984 pracoval jako trestní soudce, a to nejprve u Okresního soudu Plzeň-město a od roku 1989 u Krajského soudu v Plzni, jehož se stal později také místopředsedou. V jednom ze svých prvních případů zprostil obžaloby disidenty a signatáře Charty 77 Heřmana Chromého a Vladimíra Líbala, obviněné z výtržnictví a pobuřování.[2] Roku 1988 se stal kandidátem členství KSČ, do strany však již nevstoupil[3], pravděpodobně i kvůli jeho odmítnutí odsoudit petici Několik vět.[2] Po sametové revoluci se jako soudce Krajského soudu v Plzni věnoval rehabilitacím odsouzených z 50. let.[2] V letech 1998 až 2002 působil jako první náměstek ministra spravedlnosti, poté se 2. ledna 2003 stal prvním předsedou českého Nejvyššího správního soudu. V roce 2009 se stal Právníkem roku v oboru správní právo.“
Ono totiž to, že člověk v dané době žil, neznamená, že ví, co všichni konkrétní lidé v té době vlastně dělali. A když jsou ty informace dokonce veřejně dostupné, bylo by dobré je brát v potaz.
Já v zásadě souhlasím, že obecně je lepší mít dnes na Ústavním soudu lidi, kteří se profesně uplatnili až po skončení komunismus, ale tuto tezi nelze uplatňovat bez ohledu na konkrétní osudy a prokázané zásluhy a schopnosti. Jinak bychom byli bolševici.
Odkaz na heslo o panu Baxovi:
Josef Baxa – Wikipedie (wikipedia.org)
Pozn. JČ: Nerad k tomu panu Cvekovi vpisuju komentář, ale když už probíhá ta diskuse:
Představuju si, že bych v roce 1984 začal pracovat jako trestní soudce u Okresního soudu Plzeň. Ne, je to absolutně nepřijatelné. Přes to vlak nejede. Kdo se stal v roce 1984 za autoritářského komunistického režimu trestním soudcem, bylo jeho povinností vynucovat tzv. zákony nedemokratiíckého, autoritářského státu. Slušný člověk tuhle práci nemohl dělat. Sorry. Ani neusilovat o vstup do KSČ. Přes to taky nejde vlak.
Já bych si opravdu přál, aby v nejvyšších funkcích českého státu byli lidé, jichž bych si mohl bezvýhradně vážit. Není tomu tak.
PS. Je mi líto, ale tento druh argumentu je nepřijatelný:
"Dědeček podplukovnik ČSLA také, ve službě 1950-1988? Pozdní syn starých rodičů se prostě nějak chtěl uplatnit...a ne zůstat někomu viset na krku.A tak by se dalo pokračovat...Vite, ona většina lidí není z rodu idealistů, kteří cokoliv obětuji za jakousi vzlétnou myšlenku."
Z rodu idealistů? Promiňte, ale základním principem při dobývání svého vlastního živobytí musí být neškodit druhým. To není žádný idealismus, je to normální etická snaha vyhnout se zločinnosti. A to, že dědeček byl podplukovníkem v komunistické armádě v letech 1950-1988? To mohl být rovnou u gestapa. Taky by bylo rozhodnutí odmítnout jít do gestapa "jakási vzletná myšlenka"?
Tady to máte: Lidi v Československu byli prostě ochotni pro věc vlastní kariéry dělat druhým ze života peklo. Žádné Rusko! Dělali si to sami.
Diskuse